skip to main content
Komentář

Jak jsem se mýlil. Indie není venku z nejhoršího, právě naopak, píše Musil z Liko-s

Občas si říkám, že se ten neutuchající optimista ve mně snad nikdy neponaučí. Ale možná je to vlastně dobře. Nicméně když jsem před dvěma měsíci pro Forbes psal a říkal, že je Indie z nejhoršího venku a ekonomika pofrčí naplno, nemohl jsem se více mýlit. Naši indickou fabriku jsme byli nuceni znovu zavřít a nikdo neví, na jak dlouho. 

Po mé únorové cestě do Indie, která byla první od vypuknutí pandemie, jsem opravdu věřil, že Indie má krizi za sebou. Bylo tam minimum nakažených, hygienická opatření se vcelku svědomitě dodržovala, v očkování patřili mezi světovou špičku a byznys jel lépe než kdy předtím.

Reklama

A teď? Sedmidenní průměr nově nakažených je 300 tisíc denně a Indové od nás převzali tragickou štafetu „best in covid“. Ten obrat byl opravdu velmi rychlý a já ho připisuji místní agresivní mutaci. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

V českých médiích se o situaci v Indii teď hodně mluví. Bohužel tentokrát nejsou zprávy daleko od reality. O skutečném počtu nakažených a mrtvých se dá jen polemizovat. Faktem je, že počet lékařů a lůžek na milion obyvatel je v porovnání s námi žalostný, a tak zdravotnictví rychle zkolabovalo.

Fabrika Liko-s v Indii.

Na WhatsAppu a Instagramu mých obchodních přátel (z nichž je většina z bohatých vrstev) sleduju neustálé zprávy o tom, kdo z jejich rodin zrovna shání kyslík nebo ventilátor. Zoufale prosí o sdílení. Pro nás těžko představitelné.

Současný státní lockdown znovu platí pro všechny firmy mimo kritickou infrastrukturu. Tentokrát jsme o něm alespoň věděli pár dní dopředu, a tak jsme ještě narychlo stihli proclít a vyložit kontejner materiálu za miliony korun. Loni šlo oznámení pouze čtyři hodiny předem; naši lidé nevěděli, co čekat, a tak všichni prchli do svých několika set kilometrů vzdálených rodných domovů.

Reklama

I po skončení dvouměsíční uzavírky jsme pak měli pár týdnů problém dostat je zpátky do firmy kvůli omezení cestování mezi okresy. Tentokrát se nám podařilo domluvit s několika pracovníky, že zůstanou v okolí fabriky. Pro nouzové případy nebo kdyby se opravdu otevřelo po oficiálně ohlášených dvou týdnech (zase ten optimismus). Ostatní dělníci ale museli domů. Například i proto, že na jejich ubytovně zemřeli oba kuchaři na covid-19.

Snažíme se naše indické kolegy a přátele povzbudit tím, že jsme si v Česku také prošli náročným obdobím. Že jsme na tom byli nejhůře v Evropě. Popravdě je ale ta situace nesrovnatelná. Kromě mentální podpory jsme společně s českými firmami, které obchodují s Indií, začali organizovat humanitární pomoc.

Dohromady s PBS, českým honorárním konzulem v Bengalúru, CzechTrade, vládou státu Karnátaka a výrobcem MICO se podařilo zajistit bezplatnou dodávku sedmdesáti ventilátorů, které byly vyvinuty ve spolupráci s ČVUT. Česká vláda již dříve poslala pět set kyslíkových lahví a pomoci se snaží prakticky všechny české firmy, které v Indii podnikají.

Věřím, že v budoucnu Indové ocení, že i takový miniaturní obchodní partner, jakým pro ně zatím Česko je, nabídl pomocnou ruku. Byla to totiž právě Indie, která byla ještě před pár měsíci největším dárcem vakcín do zemí po celém světě.

Doufám, že za pár týdnů znovu naši výrobní pobočku otevřeme a naši spolupracovníci se nám všichni vrátí zdraví. Mezitím nezahálíme a i v současné situaci nabíráme další místní zaměstnance. Alespoň je teď čas je důkladně zaškolit, i když jen online. Věřím totiž, že Indie se z tohoto rychle zotaví nejen zdravotně, ale i ekonomicky.

A jakákoli změna v konkurenčním prostředí může být pro někoho příležitostí. Pozice se tomto obrovském trhu budou znovu rozdávat a my chceme být v popředí. S optimismem to prostě jde lépe.

Reklama
Reklama