Co obnáší green filming? Třeba omyvatelné nádobí, elektroauta a snahu zanechat místo natáčení v lepším stavu. Přibližuje ho producentka Daria Špačková, která si ho poprvé vyzkoušela na filmu Zátopek.
„Přírodní lokace opouštíme v lepším stavu, než v jakém byly před naším příjezdem,“ říká Špačková, výkonná ředitelka produkční společnosti Lucky Man Films založené Davidem Ondříčkem.
Právě dotočili druhou a třetí řadu seriálu Král Šumavy, které budou mít stejně jako první řada nebo seriál Mozaika certifikaci uhlíkově neutrální produkce.
Když v roce 2019 poprvé zkoušeli aplikovat principy zeleného natáčení u filmu Zátopek, byla u nás udržitelnost v audiovizuálním průmyslu ještě exotickou záležitostí. I díky Zátopkovi je dnes green filming prakticky standard.
Opravdu chodíte během natáčení sbírat po lese odpadky?
Krále Šumavy jsme točili často v lesích a několikrát jsme lokaci opouštěli v mnohem lepším stavu, než v jakém byla, když jsme do ní přišli. To je zásluha našeho green kapitána Adama Karáska, který je opravdu green srdcem.
Během natáčení nezahálel a šel tu hezkou přírodní lokaci vyčistit. A co vysbíral, ještě vytřídil. Nejenže chceme být green, ale taky chceme mít dobré vztahy s majiteli, ať už lesů, nebo různých objektů.
Chceme jim dokázat, že filmaři nejsou jenom banda lidí, kteří v lese všechno pošlapou, občas něco zničí nebo zapálí, ale umíme po sobě perfektně uklidit, neřku-li to ještě trošku zlepšit.
Jak jste se ke green filmingu dostali?
Víme, jak je proces natáčení energeticky náročný, a vidíme, kolik obrovských pytlů s odpadky po nás na lokacích zůstává. Vedoucí natáčení Alžběta Noll během příprav Zátopka přišla s návrhem, jestli bychom se nad tím nechtěli zamyslet a minimalizovat negativní dopady na životní prostředí.
Protože byl projekt Zátopek poměrně náročný, co se týká výroby a natáčení, říkali jsme si: Oukej, je to výzva, ale ať nám to příliš nezkomplikuje výrobu. Standardy zeleného natáčení tehdy ještě nebyly zpracované, a tak jsme začali sami prošlapávat cestu.
Které oblasti natáčení byly nejcitlivější?
Nejvíc vidět to bylo na cateringu a provozu základny, kde vzniká nejvíce odpadu. Na place nebylo zvykem třídit odpad, nebyly k dispozici koše. Všichni mají pocit, že na to kvůli hektickému provozu není prostor.
Řešili jsme, jak recyklovat nebo zamezit používání jednorázových plastů. Když jsme si všechno sepsali, zjistili jsme, že je to skoro na jednoho produkčního navíc, který se tomu bude věnovat.
Trochu nás zarazilo, že je to tak velký objem práce, který s sebou nese velké náklady. Na to jsme neměli možnosti. Rozpočet už byl zafixovaný a bylo těžké do něj přidat několik set dalších tisíc.
Jak jste to vyřešili?
Začali jsme zelené plány redukovat, ale mysleli jsme na to v každém kroku přípravy. Když jsme pochopili, že například u cateringu by byl výdaj na nejednorázové nádobí tak velký, že ho nemůžeme z rozpočtu zaplatit, zkoušeli jsme to jinak.
Měla jsem třeba možnost půjčit si omyvatelné kelímky od Metronome festivalu. To byl první moment, který nám pomohl, a další se nabalovaly. Můžeme přece štáb poprosit, ať si nosí svoje hrníčky na kafe, a můžeme jim koupit lahve, které si každý podepíše a bude je nosit s sebou. Začali jsme náklady přenášet i na štáb a zjistili jsme, že jim to vůbec není cizí.
Máme dokonce nafocené naše herce se znovuplnitelnou lahví na vodu za pasem. Catering nakonec naši prosbu taky vyslyšel a jedli jsme klasickými příbory z porcelánu.
Tradičně bývá velkou zátěží doprava. Zátopek nebyl zrovna studiový film. Jak jste řešili cesty na lokace?
Měli jsme hodně natáčecích dnů v Brně, protože se tam odehrávají všechny stadionové scény, a do Brna se perfektně jezdí vlakem.
Štáb, který se nepotřeboval dopravovat technickými auty, jezdil vlakem. Herci byli vstřícní, taky využívali vlak a vůbec jim to nepřišlo jako něco, co by je obtěžovalo. Za prvé to byla zábava, za druhé jsme díky tomu měli další zářez na pomyslném greenfilmingovém žebříčku.
Takhle obrovský štáb by za normálních okolností potřeboval vozový park šesti sedmi velkých vanů a my jsme celé Brno realizovali se dvěma.
Jak se od té doby filmové prostředí proměnilo?
Na začátku to bylo netradiční, nikdo to nechápal, museli jsme to všem pořád vysvětlovat, bylo to úmorné. Zátopek nebyl úplně green, ale řekli jsme si, že se to na tom budeme učit.
Měli jsme hodně velký štáb a věděli jsme, že se díváme dopředu. Když si green principy osvojí hodně lidí, budou je pak přenášet na další placy a budou to považovat za přirozené.
V té době začala Nova pro výrobu svých pořadů vyžadovat certifikaci britské platformy Albert, která počítá uhlíkovou stopu audiovizuální produkce.
Jejich snahu jsme podpořili a rádi jsme na tom s nimi spolupracovali. Paralelně s tím si green filming vzalo k srdci několik producentů v Asociaci producentů v audiovizi a zpracovali skvělý manuál. Green filming se stal přirozenou součástí řady projektů.
Když někdo neměl green set, téměř jsme se podivovali, proč to nedělají, když jsme věděli, že základní principy udržitelnosti lze realizovat i s minimálními náklady.
Na našich dalších natáčeních, ať už to byly reklamní spoty, nebo seriály pro Voyo, už jsme viděli proměnu štábu, ale i dodavatelů jednotlivých departmentů.
Dodavatelé základny začali standardně nabízet třídění odpadu, věděli, jak třeba zacházet s kompostovatelným odpadem, sami si to zjišťovali a možností přibývalo. I cateringy najednou byly vstřícnější. Dodavatelé v tom začali, řekla bych, až soutěžit mezi sebou.
Projevilo se to na finanční stránce?
Na začátku si dodavatelé účtovali spoustu peněz, protože museli dělat něco navíc jen kvůli jednomu štábu. Tím, že to pak začali vyžadovat všichni, se náklady snižovaly. Konkurence trh proměnila.
Dá se říct, že už se dnes green filming neprodražuje?
Stále se prodražuje, ale už to není v částkách statisíců. Už se pohybujeme ve snesitelných hodnotách a někde už to ani nepoznáte, protože nabídku bez ekologických variant od některých dodavatelů ani nedostanete, tudíž nemáte s čím porovnávat.
V které oblasti ještě vidíte rezervy?
Situace není zdaleka dokonalá. Natáčí se po celé republice, ne všude můžete jezdit vlakem nebo se připojovat do místní sítě a pořád je to velký, energeticky náročný cirkus.
Ale minimálně to, že se o tom mluví, je správně. Stále je taky rozdíl mezi film byznysem, kde řešíte například nabídku filmové stavby, a potom musíte některé věci vyžádat od takzvaných civilistů. Tam to ještě občas drhne. I tímto rozhovorem ale pomáháme tomu, aby se tyto myšlenky rozšířily do všeobecného povědomí.
Od Zátopka už jsou všechny vaše projekty zelené?
Je to tak. Teď nepočítám reklamní spoty, ale z těch větších projektů, tedy tři série Krále Šumavy a seriál Mozaika, který vznikal taky pro Novu / Voyo, všechny certifikaci Albert už buď mají, nebo je v procesu.
Jak moc se dají točit udržitelně reklamy?
U reklam nikomu certifikaci nedokazujeme, nicméně tím, že máme všechno zautomatizované, už nás ani nenapadne dělat to jinak.
Samozřejmě reklama je krátkodobé a specifické natáčení. Když budu přesvědčovat kameramana, že má používat „ledková“ světla, mám u jednodenní reklamy menší prostor pro manévrování než u seriálu se stovkou natáčecích dní, kde kameraman LED světla využije častěji.
Ale základní udržitelnost, tedy natáčení bez používání jednorázového nádobí, omezení plastů a třídění odpadů dodržujeme vždy.
Klienti green filming nevyžadují?
S tím jsme se zatím nesetkali, zároveň nikdo nebyl pobouřen tím, že například vyžadujeme omyvatelné nádobí. Vyvolá to spíš souhlas. Ale nejsme úplně reklamní produkce a reklamních spotů jsme za rok nenatočili tolik, že bychom si z toho mohli udělat obrázek o českém trhu.
I u reklam je nicméně zajímavá oblast planet placementu, kdy se do příběhu místo product placementu prosazují green myšlenky. Někteří klienti už na tom mají svoje spoty dokonce postavené.
Planet placement se dá jednoduše skloubit i s některými seriály. Ovšem u Krále Šumavy by asi vypadalo zvláštně, kdyby postavy v padesátých letech recyklovaly.
Kam se to tedy podařilo zařadit?
Do Mozaiky, což je seriál, který napsala Alice Nellis a režírovaly ho Jasmina Blaževič a Lenka Wimmerová. Ve scénáři jsme ani tak nehledali umělé možnosti, kam zařadit planet placement, ale spíš jsme si dávali pozor, jestli nejdeme proti němu.
Promítlo se to v maličkostech. Například postavy mají v kuchyni koše na tříděný odpad, nákup přinesou v látkové tašce, myjí nádobí ekologickými prostředky… Jsou to drobnosti, kterých si divák nevšimne, ale to přesně chceme. Divák tyto momenty začne vnímat jako přirozené.
Právě skončilo natáčení druhé a třetí řady Krále Šumavy. Viděla jsem vaši závěrečnou zprávu o udržitelnosti první řady, kterou musíte kvůli certifikaci Albert vykazovat. Co se mezitím podařilo zlepšit?
Z grafu celkové uhlíkové stopy je vidět, že největší vliv na ni měly doprava, agregát a maso. Na další řady už náš green kapitán navrhl, že bychom mohli zařadit i rostlinné maso a některé dny nabízet pouze vegetariánská jídla, catering se taky více zaměřil na lokální potraviny. Dopady agregátu jsme se snažili mírnit tím, že jsme se připojovali k místní síti.
Využívali jsme třeba také elektroauto, které dojelo z Prahy až na Šumavu. Od první řady se situace celkově zlepšila. Klade se větší důraz na ekologické a recyklované materiály, ze kterých se staví kulisy a dekorace. To jsme řešili i v první řadě, ale mezitím narostla nabídka, kterou můžou dodavatelé využít, proto je to i pro ně jednodušší. Čas nám pomáhá.
Co se děje s dekoracemi a kostýmy, když seriál skončí?
I to podléhá dohledu green filmingu. Dekorace se většinou likvidují ekologickou cestou. Co lze na lokaci nechat k užívání, zůstává. Co se dá zrecyklovat, tak se zrecykluje, nebo putuje do fundusu k dalšímu použití. Stejně tak kostýmy, které se na dobové seriály většinou půjčují z fundusů. My už máme dokonce svůj malý fundus.
Na Zátopka jsme potřebovali spoustu kostýmů, televizní a barrandovské půjčovny nebyly dostačující, proto jsme uspořádali několik výkupů mezi lidmi. Kostýmy ze současnosti se vždy nějakou dobu drží kvůli eventuálnímu pokračování seriálu nebo PR aktivitám.
Potom se v zásadě recyklují, buď se odprodají do fundusů nebo second handů. Některé ikonické kousky si samozřejmě necháváme. Máme tady třeba kabát a klobouk Emila Hakla z filmu Ve stínu nebo Zátopkovy teplákové soupravy.
Seriály, které točíte pro Voyo, mají financování zajištěné, ale jak je to v případě jiných zakázek? Může být dodržování udržitelných standardů konkurenční výhodou, pokud žádáte o peníze třeba u bank?
Zelené natáčení má jednoznačně výhodu při komunikaci se zahraničními koproducenty, ale tuto výhodu už tady má spousta producentů, minimálně ti, kteří koprodukují se zahraničím.
Naše televize na green filming dbají, stejně tak fond kinematografie by chtěl brát zřetel na to, zda projekty mají snahu o udržitelnost, ale co se týká třeba bank, ještě jsem se nesetkala s tím, že by je toto téma zajímalo. Nicméně v poslední době jsme neřešili bankovní půjčky, kde bych si to mohla ověřit.
A jak to máte s udržitelností mimo plac?
Snažíme se na to myslet i v kanceláři. Tisk eliminujeme na minimum. Když už, tiskneme na ekologicky certifikovaný papír a co nejvíc toho posíláme online. To je masivní úspora i při natáčení. Všichni mají iPady a nikdo kromě skriptek, které do scénářů vpisují, už moc ty papírové nenosí.
Doma používám ekologické prostředky na nádobí, na praní a úklid. Třídím odpad, nejím maso, respektive jsem pescetarián. Moc se mi to nedaří v automobilismu, protože s sebou pořád tahám spoustu věcí, psa nebo někoho někam převážím. Ale mám aspoň auto, které nemá velkou spotřebu.
Vytřídila jsem skříň a všechno oblečení poslala dál do světa, vytříděné knihy jsem prodala přes Knihobot. I já jsem nadšený příjemce věcí, které už mají něco za sebou. V síti kamarádek si předáváme nebo půjčujeme knížky, pořádáme parfémové a kosmetické swapy a to mi přijde jako bezvadný udržitelný model.
