Tajným vchodem schovaným v šatní skříni se dostanete ke schodům, po nichž sestoupíte do podzemního krytu. Kódem otevřete pancéřové dveře a vstoupíte do místnosti s dekontaminační sprchou a šatnou. Tady ze sebe můžete v případě katastrofy smýt třeba radioaktivní prach nebo chemikálie. A převléci se do čistého oblečení.
Pokračujete dál do obytné části, která připomíná běžný byt či dům. Obývací pokoj, ložnice, kuchyně. Vše, na co jste zvyklí. A když jste movitější, tak k tomu můžete přihodit ještě bazén, posilovnu, vinný sklep nebo třeba střelnici. Chybět by samozřejmě neměla ani trezorová místnost, kde se dá schovat zlato, diamanty a obrazy.
Můžete si tak s klidem dál užívat života i v případě, že venku zrovna končí svět. Nebo v případě sociálních nepokojů, průmyslové havárie, blackoutu či přepadení.
„S rostoucí nejistotou ve světě poptávka po podzemních krytech neskutečně stoupá. Vlnu zájmu spustila nejdřív uprchlická krize, následně pandemie a pak tornádo na Moravě. Rosteme tak o stovky procent,“ popisuje Michal Terendy ze společnosti Tebrix, zatímco nám v hale své firmy ukazuje několik bunkrů v různé fázi dokončení.
Jejich velikosti se pohybují od 40 do 150 metrů čtverečních. Zdaleka ale nejde o největší projekty, které liberecká firma dělala. Tím nej z hlediska rozměrů i ceny byl před časem kryt velký 850 metrů čtverečních s celou řadou vychytávek – od bowlingových drah přes golfové odpaliště až po podzemní heliport.
Podzemní úkryty vyjdou zhruba na osmdesát tisíc korun za metr čtvereční a ceny za ty nejdražší se tak šplhají k desítkám milionů korun. „Bohatí lidé často podzemní prostory využívají i v době, kdy se nemusejí před ničím ukrývat. Zvou tam kamarády, popíjejí archivní víno, hrají kulečník nebo si jdou zastřílet,“ líčí podnikatel.
Aby se jim tam pohodlně trávil čas, požadují často, aby bunkr vypadal stejně jako dům na ním. V podzemí tak mnohdy najdete naprosto identické podlahy, nábytek a výmalbu jako na povrchu. „Kryty dodáváme na klíč se vším všudy. Takže v případě nouze klienti jen vezmou zásoby a tašku a mohou se tam nastěhovat,“ říká Terendy.
Vedle movitějších zákazníků ale v poslední době přibývá i zájemců z řad střední vrstvy. Ti obvykle neřeší až tak vzhled, ale především funkčnost. „Nejlevnější kryty začínají na 700 tisících korun. Jsou určeny pro krátkodobé pobyty – například v případě tornáda. A obsahují jen to nejdůležitější – sezení, jednu až dvě postele, kuchyňku a chemickou toaletu,“ přibližuje Terendy.
Nejčastěji si ale zákazníci pořizují objekty nad čtyřicet metrů čtverečních, které odpovídají dvou- nebo třípokojovým bytům a stojí jednotky milionů korun. Celkem už firma postavila více než 45 krytů a její roční tržby se pohybují v řádech vyšších desítek milionů korun.
Bunkry vyrábí ve svých halách, kde zvládne během několika měsíců udělat asi osmdesát procent práce. Kvůli rostoucí poptávce už se ale do stávajících prostor nemůže vejít, a plánuje tak vybudovat nové sídlo. Zbývajících dvacet procent práce – především zapuštění krytu do země – dodělává firma po dobu jednoho měsíce přímo u zákazníka.
Nejdůležitější roli při zařizování krytu přitom hrají technologie, které pomáhají odolat nejrůznějším hrozbám. A umožňují v bunkru přežít až dva roky.
„Když to jde, tak se snažíme technologie odebírat od firem vyrábějících v Česku. Patří mezi ně například společnost Pohorelec, která dělá špičkové CBRN filtroventilace k ochraně proti bakteriologickému, chemickému nebo radioaktivnímu zamoření, nebo česko-švýcarská firma Tresorag Firesafe – lídr v oblasti trezorů a bezpečnostních dveří,“ uvádí podnikatel.
Pro případ blackoutu bývá součástí krytů bateriové pole se solárním dobíjením, diesel agregát s dostatečnou zásobou nafty a výjimkou nejsou ani krbová kamna. Vzduch a teplo zajišťuje rekuperační systém, který v případě jaderné nebo chemické katastrofy filtruje vzduch pouze zevnitř.
„Před tlakovou vlnou chrání speciální tlakové ventily, před hrozbou zaplavení pomohou vany s čerpadly a před nezvanými vetřelci mlžný systém,“ přibližuje Terendy a ukazuje nám, jak funguje posledně zmíněná vychytávka. Místnost se během pár vteřin zaplní mlhou tak hustou, že člověk nevidí na krok. Případný útočník tak nemá šanci proniknout dál.
Libor Fojtík
Vedle samotných krytů v poslední době roste také obliba přestaveb sklepů. Obzvlášť po letošním tornádu na Moravě. „Dokážeme tam udělat bezpečnou zónu, kde se člověk může na dva až tři dny schovat. Dá se tam přivést vzduch a energie nezávisle na domě a zajistit vše pancéřovými dveřmi,“ popisuje Terendy.
Z devadesáti procent má Tebrix soukromé klienty. Zbylých deset procent tvoří firmy, které si nechávají vytvořit takzvané panic roomy – místnosti, kam mohou schovat cennosti a kam se na krátkou dobu mohou ukrýt zaměstnanci.
Stavět bunkry začal Michal Terendy před deseti lety. „Předtím jsem měl běžnou stavební firmu, která nabízela rodinné domy a průmyslové haly, ale to dělají všichni. Hledal jsem tak nějakou oblast, které se v Česku moc lidí nevěnuje. Inspiroval jsem se Švýcarskem, kde má kryty téměř každý, a Spojenými státy, kde si je pořizuje asi třetina obyvatel. U nás je mají ale jen asi dvě až tři procenta lidí,“ líčí zakladatel firmy Tebrix.
Oslovil tak švýcarské a americké výrobce a začal se od nich učit. Prošel nejrůznějšími školeními u českých hasičů i zahraničních expertů. A dnes by rád své zkušenosti předával dál. Ve spolupráci s integrovaným záchranným systémem například připravuje nový systém včasného varování.
Libor Fojtík
„Když se opět vrátím k tornádu na Moravě, tak lidé vůbec netušili, co se na ně řítí. Tvoříme síť na bázi radiostanic, která bude fungovat i při výpadku telefonů a která obyvatele včas informuje o tom, co se zrovna děje,“ říká Terendy.
Stejně tak chce navrátit do škol základy branné výuky, aby děti věděly, jak se zachovat v případě nejrůznějších katastrof a jak používat ochranné pomůcky. A do budoucna by rád na trh uvedl také železobetonové domy, které odolají tornádům o síle F5, ale i záplavám.
