Ještě na konci března se v módních kuloárech hlasitě šeptalo, že většina podzimních fashion weeků bude muset být zrušena. O půl roku později se na přehlídkových molech zase objevují nové kolekce od legendárních módních domů a v New Yorku, Londýně, Miláně či Paříži není nouze o stylové návštěvníky, kteří se snaží sladit svůj outfit s rouškou.

Zároveň však řada eventů probíhá v digitální podobě. Hygienická omezení mají za následek udržitelnější přístup, po kterém se volalo ještě před vypuknutím samotné pandemie.

Módní žurnalisté a nákupčí si na fashion weeky často stěžovali, že jsou pro ně příliš úmorné a zbytečné – vždyť dnes můžete vidět všechno online! Jenže lidský kontakt očividně nic nenahradí. Alespoň prozatím.

Trochu nuda, trochu fiasko

I když se slavní a vlivní snaží týdny módy podpořit svou přítomností – na pařížský fashion week například dorazila modelka Natalia Vodianova se svým manželem Antoinem Arnaultem, jedním z dědiců konglomerátu LVMH –, podle novin Le Figaro na fashion weecích panuje „nuda a atmosféra se dá přirovnat k fiasku“.

List tak komentoval skutečnost, že legendární módní domy jako Bottega Veneta nebo Gucci letos vynechaly a Versace s Pradou se rozhodly ukázat přehlídky pouze online. Dál se prý nic zajímavého neodehrálo.

Kam se novináři Le Figara dívali během přehlídky Moschina, chtělo by se říct. Jeremy Scott, kreativní ředitel tohoto módního domu, totiž vymyslel, jak uspořádat přehlídku epidemiologicky nezávadně, ale zároveň natolik kreativně, že unavený módní svět ožije jako dítě, když ho vezmete do loutkového divadla.

Jeho nejnovější kolekci představily nádherné marionety, které měly na sobě zmenšené modely, které pak budou u Moschina k dostání. K tomu všemu seděly v prvních řadách loutky šéfredaktorky Vogue Anny Wintour a dalších důležitých módních osobností.

Na větrné hůrce

Kvůli ztížené možnosti cestování a plánování se jen málo pozornosti věnovalo novince dánské návrhářky Cecilie Bahnsen. Její romantické šaty s volány, které evokují romány sester Brontëových, jsou novým objektem zájmu žen, kterým se stýská nejen po Phoebe Philo u Celine, ale také po Rafu Simonsovi u Diora.

Simons sice spolupracuje s Pradou, ale éterický nostalgický pel už není hnacím motorem jeho inspirace.

Šaty od Cecilie Bahnsen, které nyní vyjdou na zhruba 20 tisíc korun, zřejmě výrazně zdraží, protože návrhářka se rozhodla vyjít do velkého světa módy a prezentovat svou kolekci na pařížském fashion weeku. Učinila tak ale pouze prostřednictvím uměleckého filmu.

Aktivismus jako součást přehlídky?

Šéfdesignérka módního domu Christian Dior Maria Grazia Chiuri předvedla kolekci, odrážející podle jejích slov změnu, ke které většina z nás během pandemie došla. Tedy: chceme nosit oblečení pohodlné, které navíc bude skvěle vypadat na videohovorech. Proto nechyběly vyšívané živůtky a výrazné šperky.

Návrhářka často do svých kolekcí začleňuje aktivistické téma: z trička s nápisem We should all be feminists, což je vypůjčený titul knihy nigerijské spisovatelky Ngozi Adichie, se stal opravdový bestseller.

Minulou sezonu zase přehlídkové molo zdobily neony se slogany typu Patriarchát=CO2, takže nikdo nebyl příliš překvapen, když se tentokrát objevila uprostřed show žena s transparentem, který hlásal, že jsme všichni obětí módy.

Jednalo se však o protestující aktivistku ze skupiny Extinction Rebellion (před několika dny členové stejného sdružení polonazí protestovali před řetězcem Zara na pražských Příkopech). Pikantní je, že ani mluvčí konglomerátu LVMH, kam značka Christian Dior patří, zprvu netušil, že aktivistka nebyla figurantkou, která na přehlídku patřila.

Incident je dokonalou ilustrací atmosféry, ve které se právě týdny módy nachází. Díky přehlídkám online je surreálná, ale také mnohem přístupnější a rovnostářská.

I zde tedy platí, že pandemie urychlila jen celkový vývoj tohoto odvětví.