skip to main content

Jak udělat z návštěvy kina výjimečný zážitek? Tohle je recept Mitche Robertse

6 minut čtení

Poslední dva roky byly pro filmaře jedna velká noční můra – tedy pokud se nejmenujete Mitch Roberts. Zatímco většina kin zůstávala zavřená, sedmadvacetiletý podnikatel se do toho opřel. Jeho vize zní: udělat z obyčejného sledování filmů nezapomenutelný zážitek s bowlingem, arkádovými hernami, laserovými zbraněmi, dobrým jídlem a alkoholem.

Když guvernér státu Texas k 1. květnu 2020 dovolil kinům opět otevřít, řada z nich toho vůbec nevyužila. A nešlo ani tak o to, že by se bála šíření nákazy. Povolená kapacita pouhých 25 procent diváků spojená s tím, že chyběly nové filmové hity, prostě ekonomicky nedávala smysl. Jen Mitch Roberts nesouhlasil.

Sice mu bylo pouhých pětadvacet let, přesto už v texaském Austinu vystavěl společnost Evo Entertainment, která v sobě skloubila 57 pláten, 38 bowlingových drah, kompletní restaurační služby, dvě stě různých arkádových her – a také tučný dluh ve výši 42 milionů dolarů. Šest týdnů předtím musel zavírat i on a zpětně si vybavuje: „Mojí prvotní reakcí byl strach. Ale hned jako druhá věc mě napadlo, že se musím připravit na znovuotevření.“

Aby nalákal lidi, začal tím, že promítal klasiky jako Pomáda nebo Rošťáci. Místa, která zela prázdnotou, zase nabídl gamerům toužícím zahrát si Fortnite na obrazovkách s úhlopříčkou přes 160 centimetrů. A improvizoval dál. Z exteriérů udělal drive-in kino, devět akrů půdy proměnil v paintballové hřiště a pro ty, kteří se chtěli dál koukat doma, balil galony margarit a „nočních snacků“, které si mohli buď vyzvednout, nebo nechat doručit.

Zatímco konkurence zůstávala zavřená, jemu se povedlo vyvolat vzruch tím, že uspořádal letní drive-in filmový festival a k Halloweenu připravil dýňovou výzdobu a speciální koktejly, ať už s alkoholem, nebo bez něj. „Většina ostatních zvolila přístup ‚připravujeme se na těžké časy‘. Já to měl spíš ‚připomeňme lidem, že existuje místo, kam mohou jít‘,“ vysvětluje.

Bez ohledu na to všechno zažilo Evo v roce 2020 šedesátiprocentní propad tržeb na pouhých dvacet milionů dolarů. Roberts zůstal ve hře jen díky shovívavosti banky a poté zásluhou 21 milionů dolarů ze speciálního fondu federální vlády určeného právě pro podnikatele z jeho sektoru. „Absolutní zázrak,“ říká dnes.

Jenže od té doby až do chvíle, kdy Texas uvolnil protipandemická opatření, se jeho byznys vzchopil mnohem rychleji než konkurence. V roce 2021 už byl jen patnáct procent pod údaji z předcovidového roku 2019 a ve druhém kvartálu se zase vrátil do kladných čísel. Roberts je v Evo vlastníkem ze šedesáti procent, zbytek patří jeho dvěma sestrám.

Jakmile začala pandemie ustupovat, několik firem z oboru ohlásilo definitivní ukončení činnosti, jiné – například společnost Alamo Drafthouse, která před čtvrtstoletím průkopnicky začala filmovým divákům prodávat alkohol – zase vyhlásily bankrot. Roberts místo toho zahájil expanzi a čtyři zanedbaná a opuštěná místa v Texasu proměnil v celkem sedmičku kin, kde se dá dobře najíst a můžete si tu zahrát minigolf nebo lasergame.

Na renovace objektů a expanzivní plány potřeboval třicet milionů dolarů, zároveň ale nechtěl, aby narostly jeho dluhy u banky (ty už činily přes čtyřicet milionů dolarů), a tak oslovil Bryana Sheffielda, třiačtyřicetiletého muže s majetkem v hodnotě stovek milionů dolarů. „Nejdřív jsem si myslel, že je to šílenec,“ říká Sheffield, zástupce třetí generace texaských naftařů.

Jenže po měsících rozhovorů si uvědomil, že takový koncept „crowd byznysu“ dokáže porazit nejen covid, ale také hraní her na laciných a malých obrazovkách. „Žijeme v zážitkové ekonomice. Lidé touží po zážitcích a chtějí jich mít co nejvíc najednou,“ říká Roberts, člen letošního výběru amerického Forbes 30 pod 30. Výsledkem byl deal, v němž se rodina Sheffieldů zavázala poskytnout rovnou 125 milionů dolarů – nejen na renovaci zmíněných budov, ale i na další investice.

A nejspíš není náhoda, že si navzájem sedli. Jak Sheffieldovi, tak Robertsovi totiž po svém rozjeli rodinné podnikání. Sheffield v roce 2008 založil firmu Parsley Energy, která vycházela z ropných vrtů jeho dědečka – a loni ji za 4,5 miliardy dolarů koupila rivalská společnost Pioneer Natural Resources (vlastní ji Sheffieldův otec).

Lidé touží po zážitcích a chtějí jich mít co nejvíc najednou.
Reklama

Roberts je zase čtvrtou generací podnikatelů, kteří se věnují zábavě. Jeho dědeček z matčiny strany Lee Roy Mitchman je mimochodem pořád i ve svých 85 letech šéfem firmy Cinemark, kterou kdysi zakládal – jeho devítiprocentní podíl v síti vlastnící 524 kin s téměř šesti tisíci plátny má dnes odhadovanou hodnotu 150 milionů dolarů.

Jako kluk proto Roberts v kině svých rodičů zametal popcorn a dokola plnil sklenice s nakládanou zeleninou. Což mělo dva důsledky: nakládanou zeleninu nesnáší a rozhodl se, že se chce živit jinak. Jako třináctiletý dostal od dědy Leeho Roye arkádovou střílečku Big Buck Hunter Pro a s jeho souhlasem ji přemístil do kina rodičů. Domluvili se, že si budou tržby dělit na půl, aby malý Mitch mohl za vydělané peníze nakupovat další arkádové hry.

V sedmnácti mu ani to nestačilo, a když jeli s dědou rybařit, poprosil ho o finanční pomoc. Tu Lee Roy odmítl, ale svolil, že vnukovi bude k ruce při sestavování jeho byznys plánu. Tyto rady a rodinné konexe mu otevřely dveře. U prvních osmi bankovních ústavů neuspěl, až fond Capital One svolil k tomu, že teenagerovi půjčí patnáct milionů dolarů na nákup čtyř hektarů v texaském městě Kyle. Tady, jižně od svého domovského Austinu, začal budovat svůj první zábavní komplex.

S takovým kapitálem se rozhodl zanechat vysokoškolských studií a stvořil místo o rozloze přes 6500 čtverečních metrů. Jedenáct pláten, čtrnáct bowlingových drah, spousta arkádových her – a také restaurace servírující nejen klasiku v podobě burgerů a pizzy, ale třeba i lososa teriyaki. Jak vzpomíná, utratil peníze „do posledního halíře“. Třeba i tak, že klasická sedadla nahradil pohodlnými sklápěcími křesly s prostorem pro servírování jídla, přičemž jedno ho stálo šest set dolarů.

Nešlo o bezdůvodný luxus. Zatímco klasická kina dál prodávala popcorn a colu, on vsadil na položky s mnohem vyšším potenciálem. Hrubá marže u piva, margarit, bowlingu nebo her činí klidně až devadesát procent. Aby vyvážil nedostatek vlastních zkušeností, najímal seniorní exekutivce z restaurací a kin. Jak přiznává, byla za tím i dědova výtka: „Pokud se cítíš jako nejchytřejší chlap v místnosti, je to špatná místnost.“

Projevil rovněž cit pro načasování. Filmové blockbustery jako Jurský svět, Star Wars: Poslední z Jediů nebo Black Panther v součtu přinášely americké ekonomice v letech 2015 až 2019 miliardy dolarů. Roberts proto neslevoval z tempa. Od Capital One si půjčil dalších pětadvacet milionů dolarů na projekt ve městě Schertz jižně od San Antonia.

Snímek Avengers: Endgame se tehdy stal druhým nejlépe vydělávajícím filmem všech dob a Evo díky němu zažil své historicky nejvyšší víkendové tržby. Sečteno, podtrženo: za rok 2019 od svých 2,5 milionu zákazníků inkasovalo padesát milionů dolarů, v průměru dvacet dolarů na hlavu. V nejúspěšnějších pobočkách to pak dělalo přes 25 dolarů na zákazníka s provozním ziskem přes dvacet procent, což překonává průměr v oboru.

Jenže udeřil covid. Podnikatelé jako on v roce 2020 brutálně spadli na celkové příjmy v hodnotě 2,1 miliardy dolarů, loni se vyškrábali na 4,5 miliardy. V prosinci ale Roberts viděl, že se věci obracejí k lepšímu, když Evo na úvodní víkend promítání filmu Spider-Man: Bez domova prodalo 62 tisíc vstupenek, čímž trumflo předchozí vlastní rekord s Avengers. I přes nastupující vlnu varianty omikron totiž v Texasu nevládla žádná opatření, nebylo potřeba kontrolovat očkování, měřit teplotu ani omezovat kapacity sálů.

Na Štědrý den se pak zrodil první obchod mezi dvěma rodinami: Sheffieldovi podle odhadů zaplatili sedmdesát milionů dolarů za řetězec Showbiz, který v roce 2015 rozjel Robertsův strýc. „Máme rádi boomburbs,“ používá Robert americký výraz pro hustě zabydlené oblasti, které sice mají charakter předměstí, ale nejsou součástí velkých metropolí.

„Líbilo by se mi postavit pár nových středních škol.“ Původně se hodlali omezit jen na Texas, Colorado a Floridu, kde se už neřešila proticovidová opatření, ale teď přemýšlejí nad celými Spojenými státy. „Nikdo momentálně nestaví kina ani koncertní sály, ale tyhle věci nezmizí. Až bude po lockdownech, přijde obrovský zájem.“

Aktuálně má Robertsovo impérium šestnáct různých lokalit, 148 pláten a 108 bowlingových drah, letos počítá s tržbami kolem 125 milionů dolarů. A pořád plánuje, jak vytěžit co nejvíc z postpandemických časů. „Zkoušíme jeden experiment,“ říká o dvojsedadlech pro náruživé páry filmových nadšenců. Takové posezení jim totiž mimo jiné zajistí odstup od ostatních návštěvníků. Což může být praktické nejen kvůli ochraně před covidem, ale i z jiných důvodů.