Když budete na Googlu chvíli hledat jméno Roman Baláž Babilon, rychle zjistíte, že se tenhle muž už věnoval ledasčemu. V porevolučním Československu začínal jako manažer na stavbách prvních novodobých čerpacích stanic v Česku, později měl na starost dodávky armatur pro jaderné elektrárny.
A nedávno se jako viceprezident české firmy VRgineers, která dodává simulátory například pro letce amerického a britského letectva, účastnil darování virtuálního pilotního trenažéru ukrajinskému letectvu.
Kromě toho, že je ale jeho kariéra spojená s průmyslem a technologiemi, má ve svém životě ještě jednu další vášeň. Velké kočky. Před sedmi lety proto odstartoval nadaci Roman Wildlife Foundation, která dnes hraje významnou roli v ochraně gepardů, lvů a levhartů v africké Keni a Tanzanii, konkrétně v národním parku Masai Mara.
„Nádherných míst je v Africe nepřeberné množství – Tanzanie, Serengeti, kráter Ngorongoro, delta Okavanga, Zambie… ale na pozorování zvířat nenajdete na světě úžasnější místo než je Masai Mara,“ říká jednapadesátiletý Roman Baláž Babilon, který do Afriky poprvé přicestoval před sedmnácti lety.
„Od první chvíle jsem měl v Africe pocit, jako bych se vrátil domů. A od té doby se tam musím vracet třikrát, čtyřikrát do roka – jinak mám pocit, že mi něco chybí,“ dodává.
V roce 2015 Roman Baláž přetavil svůj zájem o místní zvířata (včetně jejich nadšeného fotografování, ostatně je autorem všech fotek, které vidíte v tomto článku) do projektu vlastní nadace, která si vzala za úkol pomoct místní fauně a vzdělání místních dětí.
„Nechtěl jsem jen přispívat programům, které tu už fungovaly,“ vysvětluje. Velké známé nadace podle něj totiž velkou část příspěvků spotřebují na svůj provoz. Proto si vytvořil nadaci vlastní. „Abych kontroloval vše, co do ní sypu,“ říká. Což jsou z devadesáti procent jeho peníze.
„Vůbec to není o byznysu,“ dodává. „Když se člověk na nadaci začne dívat přes peníze, nikdy to nebude fungovat,“ říká o projektu, do kterého investoval už přibližně šedesát tisíc dolarů, tedy zhruba milion a půl korun.
Co konkrétně má nadace na starost? Předně jde o monitorování populace levhartů v Masai Mara a zvyšování místní populace gepardů. „Dospělosti se dnes dožije jen jeden gepard z deseti a my chceme, aby to bylo víc,“ říká muž, kterému Masajové díky jeho aktivitám přezdívají „Papa Chui“ – ve svahilštině táta levhart.
Nadace má za sebou také vědecký projekt, který zkoumal komunikaci gepardů – a ve studii publikované v odborných časopisech definoval šestnáct zvuků, kterými mezi sebou gepardi komunikují.
„Všechno se to neobejde bez vzdělávání místního obyvatelstva,“ dodává šéf nadace. „Proto nadace od začátku nezahrnuje jen ochranu zvířat, ale také pomoc místním školám.“ Roman Wildlife Foundation tak financuje místním školám stravu, studijní pomůcky, knihy a aktuálně i vybavení tříd.
„Dnes žije v Africe 1,3 miliardy lidí, za osmdesát let jich bude přibližně 3,5 miliardy,“ říká. „Lidé se tak čím dál tím víc přibližují zvířatům a dochází ke střetům, které se samy nevyřeší.“
Nadace se tak snaží udělat něco s tradičními přístupy místních masajských kmenů, které mohou zabít každou šelmu, jež je připraví o krávu, tedy o to nejcennější, co mají, tak s moderními pytláky, kteří unášejí mláďata šelem a prodávají je po celém světě. „Všechno je to zodpovědná práce, u které musíme být,“ říká Baláž.
To potvrzují i následující smutná čísla. Před sty lety bylo na světě 150 tisíc gepardů, dnes jich je pouhých sedm a půl tisíce. Když Roman Baláž se svou nadací v Africe začínal, bylo jich v Masai Mara padesát. A dnes je jich tam dvaaosmdesát.
Na občasnou výtku, proč zachraňuje šelmy v Africe, místo aby rozjel nadaci na záchranu něčeho tuzemského, odpovídá: „Člověk nemůže dělat všechno. Nezachrání celý svět. A tak si vybere něco, co mu dělá radost, co je mu nejbližší, kde je jeho vášeň – a to dělá.“
