skip to main content
Společnost

Je cesta k tvrdým drogám dlážděná konopím? Kde se vzal mýtus iniciační teorie

Reklama

I když tvrzení, že užívání konopí přivádí člověka k těžším drogám, jako je kokain či heroin, vyvrátila už nejedna vědecká studie, pořád jde o myšlenku pevně ukotvenou v kolektivním vědomí.

Za vstupní neboli iniciační drogu považoval marihuanu i americký prezident Joe Biden, který nicméně svůj postoj časem přehodnotil. Takzvaná iniciační teorie (gateway theory) je častým argumentem odpůrců legalizace a je příbuzná myšlence, že neexistuje hranice mezi měkkými a tvrdými drogami.

Původ iniciační teorie můžeme hledat ve třicátých letech minulého století, kdy ředitel Federálního úřadu pro narkotika Harry Anslinger vedl proti marihuaně rozsáhlou kampaň. Předtím byl aktivní i ve snahách o prohibici alkoholu, která byla ve Spojených státech vyhlášena roku 1920 a trvala do roku 1933. Anslinger v rámci boje s marihuanou skrze média hlásal, že konopí je škodlivá látka, která lidi podněcuje k násilí a trestné činnosti.

Právě Anslinger také dostal do širšího povědomí označení marihuana, které je pravděpodobně mexického původu a nese s sebou negativní konotace (v aztéčtině „mallihuan“ znamená „trestanec“).

Od slov k činům
Federální úřad pro narkotika tehdy začal střádat dokumenty o trestných činech, které dával za vinu užití konopí. Takzvané „Gore files“ vykreslovaly sérii násilí, znásilnění a vražd, jichž se dopustili uživatelé konopí.

Anslingerův boj s marihuanou vyvrcholil v roce 1937, kdy byl schválen marihuanový daňový zákon, který sice přímo nezakazoval užívání, prodej ani pěstování konopí, ale prakticky znemožnil vybudování konopného byznysu.

La Guardia a opačný pohled
Fiorello La Guardia, starosta New Yorku z let 1934 a 1945, s politikou Anslingerova úřadu nesouhlasil. V roce 1938 ustavil z lékařů, profesorů a výzkumníků vyšetřovací komisi, která měla osvětlit skutečný vliv konopí na zdraví. Ti v roce 1944 publikovali studii, jejímiž hlavními závěry bylo, že konopí nezpůsobuje závislost, není spouštěčem přechodu k tvrdým
drogám a také že neexistuje kauzalita mezi užíváním konopí a násilným a protiprávním jednáním.

Anslinger s odpovědí na La Guardiovu zprávu neotálel. Označil ji za nevědeckou a zažaloval newyorského starostu, Newyorskou lékařskou akademii a všechny, kdo se na studii podíleli. Zasadil se o zastavení jakéhokoli výzkumu marihuany mezi lety 1944 a 1945. Americkou medicínskou asociaci, která daňovému zákonu z roku 1937 oponovala, pak pověřil publikováním studie, která měla vládní postoje podpírat.

V roce 1972 jmenoval americký prezident Richard Nixon Raymonda Shafera prezidentem Národní komise pro marihuanu a zneužívání drog, jež měla zkoumat skutečné účinky konopí a zvážit jeho případnou reklasifikaci v rámci zákona o kontrolovaných látkách z roku 1970. Podle toho marihuana spadala do první, nejrestriktivnější kategorie.

Studie s názvem Marihuana – A Signal of Misunderstanding nabourala teorii o konopí jakožto vstupní droze, ale k jejímu přeřazení v klasifikaci kontrolovaných látek nedošlo. Mimo jiné text upozorňoval na to, že výsledky studie zadané Anslingerem Americké medicínské asociaci nejsou vědecky korektní.

Reklama

Snahy o vědecké podepření iniciační teorie
La Guardia a Shaferova komise tedy iniciační teorii popřely, ale slyšet samozřejmě byly i hlasy opačné. Denise Kandel byl americký sociolog, který se zabýval užíváním legálních i nelegálních drog. Na základě svých časosběrných studií formuloval v roce 1975 hypotézu, že k užívání omamných látek vede cesta od legálních drog, jako je alkohol a tabák.

Podle studie jsou alkohol a tabák nutným předstupněm užívání konopí. „Ze středoškoláků, kteří kouří a pijí, jich 27 procent v průběhu pěti až šesti měsíců postoupí k marihuaně, zatímco z těch, kteří neužívají ani žádné legální drogy, jsou to dvě procenta. Marihuana je zase zásadním krokem na cestě k dalším zakázaným látkám,“ píše se v ní.

Americký psychiatr Robert DuPont ve své sociopsychologické knize Gateway Drugs: A Guide for the Family z roku 1984 vykreslil marihuanu jako jednu z vůbec nejnebezpečnějších drog. Podle něj začne s tvrdými drogami téměř každý kuřák marihuany.

Jak Kandel, tak DuPont svá tvrzení zakládají na statistikách o uživatelích tvrdých drog, kteří mají zkušenosti s marihuanou, nicméně kauzalitu mezi užíváním marihuany a tvrdými drogami nedokládají.

Vyvracení mýtu
Avšak jak tvrdí i americký Národní institut zneužívání drog (NIDA), většina kuřáků marihuany takzvané tvrdé drogy neužívá. Předpoklad organizace je takový, že lidé, kteří jsou obecně náchylnější k užívání drog, začnou se snadněji dostupnými látkami, jako je marihuana, tabák a alkohol, a jejich následné sociální vazby zvyšují pravděpodobnost, že
vyzkouší i další drogy. Podle amerického think-tanku RAND Corporation člověka ke tvrdým drogám nepřivede užívání marihuany, ale příležitosti a individuální inklinace.

Stejný názor má i profesor farmacie Michael M. Vanyukov, který ve své studii užívá termín teorie společné odpovědnosti. Predispozice člověka k tomu, stát se závislým na drogách, závisejí na bezpočtu faktorů. Člověk může užívat konopí, tabák i alkohol, aniž by to znamenalo, že postoupí k drogám tvrdším.

Iniciační teorie je, jak se zdá, založena na zjednodušujících, zdánlivě logických procesech. Kdyby byla marihuana vstupní drogou, musel by se svět potýkat s mnohem vyšším počtem uživatelů tvrdých drog. Podle Světové zdravotnické organizace na světě marihuanu užívá kolem 2,5 procenta populace (zhruba 147 milionů lidí), zatímco opiáty a kokain 0,2 procenta lidí.

Aktuální studie vidí marihuanu spíše než jako vstupní jako drogu „výstupní“, která má potenciál lidi závislosti na tvrdých drogách zbavovat a hrát substituční roli za opioidy.

Kanadská studie z roku 2017 například přišla s tím, že konopí by bylo možné používat pro léčbu bolesti či duševních poruch a potenciálně jím nahradit různé léky na předpis, především opioidy, benzodiazepiny či antidepresiva. V podobném duchu hovoří i další výzkumy, ačkoli
je v této věci potřeba ještě mnoho bádání.

Reklama
Reklama