Vzhledem k mimořádné investici do českého startupu Productboard odemykáme profilový článek, který jsme o něm přinesli ve vydání Forbesu 06/2019.
Na sanfranciské Market Street a v jejím blízkém okolí sídlí spousta jednorožců – tedy startupů, jejichž hodnota přesáhla miliardu dolarů. Uber, Twitter, Airbnb, Square… Mezi giganty technologického světa se skrývá i jedno hříbě, kterému by také mohl zanedlouho na čele vyrůst roh. Jmenuje se Productboard, má české zakladatele a je rozkročené mezi kalifornské a pražské kanceláře.
Na hlavní tepně v San Francisku mu patří kus druhého patra v nenápadném věžáku s číslem popisným 731. Obnažená cihlová zeď, designový open space a nepřehlédnutelná energie třicátníků se stříbrnými MacBooky dávají kancelářím mladé firmy ten správný startupový nádech.
Českých jednorožců na světě moc není. Když nepočítáme antivirové AVG a Avast, které se přes miliardu dolarů přehouply až 20 let po svém vzniku, tak konkrétně žádný. Valuace brněnského prodejce letenek Kiwi.com, jenž měl ke statusu unicorna nejlépe našlápnuto, se podle údajů z loňského prodeje majoritního podílu zastavila ani ne na třetině.
Productboard pět let po svém vzniku patří bezpochyby mezi nejnadějnější a nejlépe zainvestované české startupy. Investoři v čele s hvězdnými zahraničními fondy Sequoia Capital, Kleiner Perkins a Index Ventures do něj nalili už přes 60 milionů dolarů a v rámci čerstvě oznámeného investičního kola B posunuli valuaci Productboardu na 350 milionů dolarů, tedy téměř osm miliard korun.
Na co tak velké peníze vsadili? Na speciální software, který usnadňuje produktovým manažerům řízení vývoje a pomáhá jim dělat správná rozhodnutí. Napovídá, jaký produkt by měli začít dělat či jaký by měli změnit, zprostředkuje na jednom místě zpětnou vazbu od zákazníků i přání a stížnosti zevnitř firmy.
„Jinými slovy, umožňuje firmám pochopit, kde mají problém, a připravit se na další rozvoj. Podobně jako architekt potřebuje software, aby navrhl lepší dům, potřebuje ho i produktový manažer,“ vysvětluje Hubert Palán, jeden ze dvou zakladatelů.
Pravda, nezní to moc sexy. Nejsou to sdílené elektrokoloběžky nebo seznamovací apka, ovšem jde o nástroj, který v takto přesném zaměření dosud na trhu chyběl – a v tom je jeho hlavní sex-appeal.
Produktoví manažeři totiž svou práci nešikovně připravovali v excelových tabulkách, myšlenkových mapách, PowerPointu nebo v programech typu Trella a Asany, které se ovšem na produktové plánování příliš nehodí – jsou totiž „exekuční“, tedy vytvořené na zvyšování efektivity, nikoli určování priorit. „Pomůžou ti firmu zrychlit, ale neřeknou ti, že se blížíš k hraně útesu a měl bys zatočit doprava,“ nabízí příměr Palán.
Ačkoli to tak možná na první pohled nevypadá, džob „produkťáků“ je poměrně důležitý. Právě oni dělají průzkum trhu, analyzují zpětnou vazbu zákazníků a na základě toho všeho rozhodují, jaké vlastnosti by měl produkt – ať už to jsou dětské pleny, nebo počítačový program – mít.
Produktová strategie už se přes Productboard řídí ve více než dvou tisících firem, od startupů typu rumunského jednorožce UiPath po velké firmy jako Avast, Dell, Microsoft, Zendesk, herní gigant Unity nebo řetězec hotelů Marriott.
Daniel Hejl a Hubert Palán, zakladatelé Productboard
Hubert Palán a Dan Hejl (vlevo), zakladatelé Productboardu
Jak to vlastně funguje? Příkladem může být výroba nového mobilního telefonu. Jednotlivá oddělení výrobce, od toho vývojového přes obchodní až po zákaznickou péči, můžou mít zcela protichůdné požadavky. Jeden by chtěl, aby byl telefon lehčí, druhý s vyšší výdrží baterky, třetí s rychlejším procesorem kvůli hraní her. Productboard dokáže všechny požadavky, přání i stížnosti dostat na jedno místo a pomoct rozhodnout, co je to hlavní.
Proto se mezi klasické klienty Productboardu řadí technologické a softwarové firmy, které mají minimálně vyšší desítky zaměstnanců, nabízejí složitější produkt a záleží jim na komunikaci s uživateli. „Mezi naše zákazníky patří i tradiční velké firmy, do kterých byste to neřekli, jelikož vyrábějí kartáčky nebo baterky,“ říká Palán.
„Obecně je důležité, že firmy přemýšlejí, jak digitalizovat svůj vztah se zákazníkem – k tomu je Productboard jako dělaný.“ Daniel Hejl, druhý ze zakladatelů, ho doplňuje s tím, že Productboard je pro ně nejužitečnější jako nástroj na stanovení priorit. „Přece nechcete věnovat hodně úsilí a času něčemu, co pak nikdo nebude používat, že?“
Productboard, jak je u startupů v Silicon Valley zvykem, je skoupý na čísla popisující vlastní finanční výkonnost. Je ovšem zřejmé, že tržby mladé firmy se pohybují v jednotkách milionů dolarů. „Co se týče finančních i nefinančních ukazatelů, mají zdravou kondici, která může být vzorem ostatním startupům,“ neodkrývá karty ani Viktor Fischer z fondu Rockaway Ventures, který z českých investorů drží v Productboardu největší pozici.
Jediné, co Palán o tržbách prozradí, je to, že za rok 2018 vzrostly třiapůlkrát. A dodává, že jak se software vylepšuje a rozšiřuje, přibývají mezi klienty větší a větší firmy.
Cílem je, aby se z něho stal symbol dominantního nástroje pro produktové manažery, stejně jako je Zendesk pro zákaznickou podporu, Salesforce pro vnitrofiremní a obchodní systémy či Workday pro HR oddělení.
Ilja Fushman, partner v investičním fondu Kleiner Perkins a bývalý šéf produktu Dropboxu, tvrdí, že k tomu má Productboard všechny předpoklady. Podle jeho slov se produktový management rychle stává mozkem každého byznysu a v budoucnu bude každá firma technologickou firmou s funkcí produktového manažera. „Productboard je speciální, protože se může stát kategorií sám o sobě a umožnit každé společnosti efektivně budovat své produkty,“ prohlásil Fushman pro Forbes.
Investor Ondřej Bartoš z Credo Ventures v tomhle směru připomíná, že klíč k úspěchu Productboardu spočívá v tom, že oba jeho zakladatelé měli dlouholeté zkušenosti z oboru a všimli si, že moderní, a zejména digitální firmy začínají mít na produktový management nové požadavky, které stávající nástroje nestíhají plnit. „Productboard tak vznikl z hluboké potřeby na trhu. A to je něco, co je stále ještě v našich končinách spíš výjimkou,“ podotýká Bartoš.
Když si Productboard v počítači otevřete, hned zjistíte, že uživatelské rozhraní programu vypadá jednoduše a přívětivě. Pod kapotou ale běhají algoritmy o milionech řádků kódu.
Základem programu je tzv. user impact score, jež ukazuje uživatelům prioritizaci vývoje, tedy vyhodnocení důležitosti jednotlivých úkolů. V jednoduchém grafu je na horizontální ose vidět vynaložené úsilí a na vertikální jeho dopad. Manažerům to nejenom pomůže naplánovat, kdo, kdy a s jakými prostředky bude na čem pracovat, ale dává jim to do ruky i argumentaci proč.
Půlka rodiny je ze Slovenska, druhá z Moravy, ale Hubert Palán vyrůstal s rodiči v prvním patře činžáku v pražských Nuslích. Jako malý byl zvyklý domů lézt oknem a hrát si s veškerou elektronikou, která mu přišla pod ruku. V sedmi letech si na dveře dětského pokoje nainstaloval jednoduchý alarm ze zvonku, ploché baterky, spínače a drátů.
Na ČVUT získal inženýrský titul jako softwarový inženýr se specializací na databázové systémy, což se mu hodilo hned při první práci po vysoké: jako analytik společnosti Accenture pomáhal tuzemským bankám vyznat se v jejich datech. Po čtyřech letech se odtud vrátil do školy. V kalifornském Berkeley si udělal titul MBA a dostal se blízko epicentru technologických inovací.
I když mu tam nevyšel rozjezd dvou vlastních startupů, v Silicon Valley už zůstal – nastoupil do firmy GoodData zakladatele Romana Staňka (byl na obálce Forbesu v roce 2014), která zákazníkům, zpravidla korporacím, pomáhá se zpracováním a analýzou big dat. Během tří let se tu vypracoval na pozici viceprezidenta a Staňkovu pravou ruku.
Jenže zároveň ve firmě viděl, jaké má vnitřní problémy. Jak ji tíží široký záběr vlastního produktu a s tím související provozní trable. Když se totiž začínající softwarová firma snaží jít rovnou po velkých klientech, potřebuje rozsáhlé obchodní oddělení a kupu lidí na implementaci u zákazníka. Oboje je drahé a namáhavé.
Vybaven takovou zkušeností se Palán rozhodl, že vlastní firmu bude stavět jinak – okolo jednoduchého produktu, který si nejdříve přirozeně najde své (menší) zákazníky, a až když se rozjede, přidává další funkce a začíná být atraktivní i pro větší klienty. Pomalejší cesta odspodu, kterou si prošly i Dropbox nebo Slack, se ukázala jako správná.
Palán ještě jako viceprezident společnosti GoodData šel v roce 2012 na Startup Weekend do smíchovského Node5 dělat porotce a Hejl byl se svým týmem jedním z účastníků startupové soutěže. Zdánlivě nepodstatná událost získala na významu o rok později, když se Palán rozhodl postavit na vlastní nohy a hledal k sobě někoho, s kým podnikání rozjede. Aby nepřišel o místo v GoodData, napsal na Facebook, že „jeden kamarád“ hledá někoho na inženýrskou práci v novém startupu.
A ozval se mu právě Hejl, který měl tehdy jako absolvent VŠE za sebou práci pro Allianz nebo vývojářskou společnost Top Monks. „Pořád jsem se ptal, kde je ten kamarád, než mi došlo, že žádný není.”
Po pár měsících dal Palán výpověď a v listopadu 2013 spolu rozjeli Productboard. (Mimochodem, Staněk s ním po jeho odchodu zpřetrhal vazby – smazal ho z Facebooku i LinkedInu, neodpovídá na e-maily. Podle výpovědi několika lidí, kteří pro Staňka dříve dělali, to je jeho standardní postup.)
Začátky nemělo duo Palán & Hejl vůbec jednoduché. A nejen proto, že až se čtrnáctou verzí svého softwaru byli spokojeni natolik, aby ji v beta režimu nechali testovat první uživatele. Problém byl i s vlastními zdroji.
Když tým Productboardu čítal čtyři lidi, posunul Palán pojem home office na úplně jiný level. Ze svého bytu v Oaklandu vystěhoval manželku a zřídil tam improvizovanou kancelář. Jeho paní si domů chodila každé ráno jen pro nové oblečení, jinak bydlela v pronajatém holobytu o pár bloků dál, v němž nebylo nic kromě jedné matrace.
Rok a půl neměl Palán s manželkou, tou dobou studentkou na vysoké škole, žádný příjem a utratili všechny svoje naspořené peníze. Dohromady čtyři miliony korun. To už začala o úspěchu podnikatelské mise svého syna pochybovat i Palánova matka, která jinak jako bývalá manažerka HP a Olympusu rozuměla tomu, na čem pracuje, a jeho odvaze fandila.
Sám Palán si čím dál palčivěji uvědomoval vlastní rozpolcenost. Žil v konstantní nejistotě, jestli jde správnou cestou, a jeho pochybnost ještě umocňovala setkání s produktovými manažery z technologických firem v Silicon Valley. Jednou mu během jediného dne řekl člověk z Googlu, že to, co dělá, je blbost, a naopak manažer Amazonu se rozplýval, jaká je to pecka.
Není divu, že Palánova nálada létala nahoru dolů, což pěkně ukazuje i záznam, který si vedl v Excelu. Do souboru pojmenovaného Mood Meter si třikrát denně číslem zapisoval, jak se cítí. Jedničky, které znamenaly „velký špatný“, a desítky, které hlásaly „změníme svět“, se tam střídaly v rychlém sledu.
Oba zakladatelé stáhli životní náklady na naprosté minimum, které definovala nuzná startupová strava plná smaženého tofu a nudlí. Když už to vypadalo, že s Productboardem dojeli na konec ranveje a stále se neodlepili od země, objevila se záchrana. S první finanční injekcí, která přišla na jaře 2015 od Rockaway Ventures, fondu Jakuba Havrlanta, se situace začala obracet k lepšímu.
„Poučení z toho bylo jasné: Všechno trvá minimálně dvakrát déle, než to na začátku vypadá,“ zdůrazňuje Hejl. I on tehdy „spálil“ milion korun z vlastní kapsy. Dnes už si oba mohou dopřát k obědu něco lepšího.
Palán pro naše polední setkání v San Francisku vybral fusion asijskou restauraci Hakkasan, která patří k těm nejlepším ve městě (a také je v podstatě přes ulici od kanceláří Productboardu v Market Street). Poručil si kuřecí hot & sour polévku a karamelizovaný biobůček s rýží, čerstvým pórkem a Jidášovým uchem.
Mezi sousty mi pak vyprávěl o tom, jak se s Hejlem výborně doplňují jako CEO a CTO, tedy generální a technický ředitel. Zatímco prvnímu je 41 let, sídlí v Kalifornii a vede byznys a nábor lidí, druhý je o 10 let mladší a má v Praze na starosti technickou stránku startupu.
„Já jsem zkušenější a takový ráznější, on je klidná síla, která je pojistkou proti roztržitosti,“ popisuje Palán, jenž se ve druhém letošním kvartálu snaží plnit předsevzetí chodit na méně než 10 procent schůzek a mítinků pozdě. Jeho nedochvilnost je u investorů důvodem k rýpnutí, jinak Palána houfně chválí. Fischer z Rockaway Ventures u něho vyzdvihuje silné produktové myšlení plus obchodnický talent a u Hejla technické zkušenosti i dovednosti.
„I v jiných startupech z portfolia nebo na trhu vidíme, že jakmile jde o komplementární dvojici, prostě to funguje a nemůže pak být řeč o slabých stránkách, protože se oba zakladatelé navzájem vykryjí,“ podotýká Fischer.
A Ondřej Fryc, jehož Reflex Capital doplňuje trio českých investorů, dodává: „Hubert je inteligentní a zkušený obchodník. Také žije dlouho v Silicon Valley, takže ví, jak to tam chodí, ale zároveň neztratil nic z české pragmatičnosti. A to je výjimečné.“
Osmnáct milionů dolarů, které Productboard na jaře 2019 dostal v tzv. Serii A, šlo především na rozšíření týmu zaměstnanců. Ten nyní čítá okolo 100 lidí, z nichž převážná část sedí v Praze. Kromě peněz ale mohou Palán s Hejlem využít i velké know-how a rozsáhlou síť kontaktů, které mají zejména jejich zahraniční investoři.
Vždyť Kleiner Perkins patří mezi nejúspěšnější fondy Silicon Valley a v portfoliu má takové hvězdy jako Amazon, Airbnb nebo Google. Pozadu není ani britsko-americký Index Ventures, mezi jehož investice patří například Dropbox, Skype či Transferwise. A Sequioa je absolutní světová špička s investicemi typu Apple, WhatsApp, Cisco nebo LinkedIn.
Jan Hammer, jeden z partnerů Index Ventures, v nedávném rozhovoru pro Forbes chválil Productboard jako dobrý příklad firmy, která z malé země rovnou míří na globální trh. „Hubert je jeden z nejlepších zakladatelů, má velké ambice, velký trh a super produkt,“ říká Hammer, který je spolu s Fushmanem a oběma zakladateli členem čtyřčlenného představenstva firmy. A Palán si nemůže přínos svých investorů vynachválit: „Čím víc lidí má zájem na tvém úspěchu, tím větší je tvoje šance na úspěch.“
V rohu pražských kanceláří Productboardu, které v coworkingovém prostoru Hubhub na rohu ulic Panská a Na Příkopě zabírají dvě patra, je lednička plná tradičního a docela drahého startupového pití: Club Maté, Yerba Maté, Kombucha, Seicha Matcha, Samurai Shot… „Jsme bohatší než běžný český startup, takže si můžeme dovolit hledat nejlepší lidi a vytvořit pro ně špičkové prostředí,“ říká Daniel Hejl, klasicky oblečený do své pracovní uniformy: džín a obyčejného černého trička.
Productboard si zakládá na tom, že jeho zaměstnanci jsou dobře zaplaceni (podle Hejla si programátoři a jiné softwarové profese průměrně přijdou na více než 100 tisíc měsíčně), motivováni (skrz zaměstnanecké opce) a také informováni.
Na každotýdenních all hands mítincích vedení sděluje prakticky vše okolo firmy, včetně probíhajících jednání s investory. Otevřenost a pozitivní atmosféru pomáhají budovat i dvě celofiremní vlákna ve Slacku. Jedno se jmenuje Oxygen a posílají se tam informace o nových zákaznících a o tom, kolik budou platit. Druhý má název Love a sdílí se v něm pozitivní zpětná vazba od klientů.
Most mezi Prahou a San Franciskem zajišťuje velká obrazovka, která online spojuje české a americké kanceláře. Takovéhle rozkročení mezi Českem a Silicon Valley není koneckonců nic neobvyklého, u nás takhle fungují například zmiňovaná GoodData či startup Apiary, který před dvěma lety koupil Oracle.
V San Francisku a okolí totiž není pro začínající české firmy reálné vybudovat vývojářský tým kvůli vysokým nárokům na živobytí, a tedy na mzdy. „Náklady na jednoho člověka jsou v Praze poloviční oproti Kalifornii,“ vypočítává Hejl. Na druhou stranu je prakticky nutné mít v USA představitele firmy a obchodní oddělení.
Proto se Palán neplánuje vrátit do Prahy. Stačí mu videohovory a to, že jednou za měsíc či dva do Česka přiletí. Navíc každý rok bere celou firmu na týdenní teambuilding, předloni to byla Sicílie, loni Barcelona.
„Je třeba, aby se všichni dobře znali a uvědomili si, že hrají za stejný tým. Přece jenom sedíme na dvou kontinentech, přes devět časových pásem, a zaměstnáváme 15 národností,“ vysvětluje Palán, jenž se ve volném čase snaží věnovat rodině. Má tříletého syna Huberta, který je pátým nositelem téhož jména v řadě – tahle rodinná tradice, předávaná z otce na syna, započala už v roce 1846 a trvá dodnes.
Když americký Forbes loni sestavoval svůj tradiční žebříček Cloud100, který mapuje nejúspěšnější cloudové firmy světa, zařadil Productboard mezi vycházející hvězdy. Byl to další důkaz toho, že tahle jízda je rozjetá velmi dobře. Jenže Palán i sbor investorů jsou si dobře vědomi, že je čeká ještě hodně práce.
„Výzev, které jsou před Productboardem, je spousta. Rozhodně víc, než kolik jich zatím překonali,“ zůstává na zemi Bartoš z Credo Ventures. A pár úskalí rovnou vyjmenovává: „Jak využít tržního momenta a dodat produkt zákazníkům, kteří ho chtějí a potřebují. Jak rychle a efektivně zvětšovat tým. Jak udržet produkt technologicky i uživatelsky na špici. Jak se z toho nezbláznit…“
Ondřej Fryc přitakává, že zdaleka není vyhráno. „Nemám obavy o poptávku po jejich řešení, nemám ani obavy o přísun dalších peněz, ale škálování jakékoli firmy přináší výzvy. Když to nepokazíme, jednorožec z toho bude.“
V to Palán pevně věří. Valuaci přesahující miliardu dolarů považuje za reálně dosažitelnou. Jedním dechem ovšem dodává, že to není jeho primární motivace. Tou je podle jeho slov snaha mít dokonalý produkt, což popisuje japonským slovem „shokunin“. Slovník ho definuje jako „řemeslník“, ale jeho hlubší smysl je jiný – znamená zvládnout svou práci nejen technicky dokonale, ale i pro blaho ostatních.
Palán se proto pustil do mise, která zní až pateticky vznešeně. „Věřím, že většina lidí chce dělat dobré věci,“ říká. „A já jim chci dát možnost dělat lepší práci.“
