Z Jižní Koreje ve čtvrtek přišla zpráva, která může přidělat pořádné vrásky na čele nejen českým energetikům, ale i politikům a hlavně skupině ČEZ. A v době dekarbonizace hrozí též oslabení energetické bezpečnosti Česka.
Ještě před spuštěním dostavby nových bloků v jaderné elektrárně Dukovany totiž dochází k rozkolu mezi jihokorejskou společností KHNP a jejími hlavními dodavateli.
„Rozhodně se to nemůže zlehčovat. Je to zásadní zpráva,“ sdělil v pátek v poledne novinářům přímo před jadernou elektrárnou Temelín generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Jeho slova se ale dotýkala 230 kilometrů vzdálené elektrárny Dukovany, konkrétně její dostavby.
Beneš tak reagoval na čtvrteční informaci, že Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP) ukončila bez dohody jednání o smlouvě na stavební práce v rámci dostavby Dukovan s konsorciem jihokorejských firem Daewoo Engineering & Construction a Doosan Enerbility.
Příčinou rozkolu se stalo hlavně to, kdo by převzal rizika při potenciálních zádrhelech v projektu a jak by se rozdělily případné dodatečné náklady.
„Pokud je to tedy konec, možná to je jen cenové vyjednávání přes média v Koreji, to neumím ještě říct,“ dodal k tomu Beneš s tím, že pro ČEZ to nyní znamená hlavně hlídat naplnění kontraktu, který má pevnou cenu, pevný harmonogram a obsahuje sankce za nedodržení.
Z jeho slov se dá tušit, že i pro nejvýše postaveného muže české energetické jedničky byla zpráva o dosavadním krachu vyjednávání v Koreji pomyslným bleskem z čistého nebe.
„S ohledem na postoj stavebního konsorcia a v zájmu zajištění stabilní realizace celého projektu se společnost KHNP rozhodla jednání o smlouvě na stavební práce formálně ukončit,“ znělo čtvrteční vyjádření jihokorejské skupiny, které zažehlo mnoho spekulací, jak to s dostavbou Dukovan bude dál.
Jihokorejci se dušují, že pro dodržení harmonogramu výstavby nového dukovanského bloku, jenž má elektřinu do sítě ve zkušebním provozu začít dodávat v roce 2036, udělají maximum.
Foto Jan Strouhal
Nutnost vypsat nové výběrové řízení však pravděpodobně spuštění bloku nakonec odsune. Navíc jsme teprve na počátku přípravných prací na výstavbu, kde se také může ještě objevit mnoho překážek.
Samotné posunutí harmonogramu by ale v kontextu toho, co jiného se může kolem dostavby Dukovan stát, bylo ještě tou pozitivní zprávou.
Divočejším scénářem, avšak ne nereálným, je postupné vycouvání Jihokorejců z projektu nebo přizvání partnera, jímž by se, jak si později vysvětlíme, mohl stát americký Westinghouse. Jak upozorňují odborníci na energetiku, společnost KHNP se v Česku podle všeho zavázala k těžko splnitelným podmínkám.
„KHNP bude mít čím dál větší problém sehnat pro tento projekt partnery,“ komentoval události kolem největší investice v dějinách Česka energetický expert, investor a menšinový akcionář skupiny ČEZ Michal Šnobr.
„Už teď je jasné, že termín 2036 je (ale vždy i byl) úplný nesmysl. Cena (i když na cenové úrovni 2023 či 2024) taktéž,“ dodal.
Dostavba Dukovan je největší novodobou investiční akcí Česka. Jeden blok má podle oficiálních odhadů vyjít na 220 miliard korun, zkušenosti z jiných evropských jaderných projektů ale ukazují na to, že cena bude spíš více než dvojnásobná.
ČEZ, respektive české daňové poplatníky, tak dva dostavěné bloky mohou ve finále vyjít na více než jeden bilion korun. Přípravné práce v podobě například průzkumu podloží, na kterém mají budoucí reaktory stát, nebo posilování rozvoden v okolí Dukovan, už přitom byly započaty a ročně vyjdou na miliardy korun.
K tomu se za dohromady téměř patnáct miliard korun začaly rozšiřovat a zpevňovat cesty, kudy bude projíždět budoucí reaktor.
Ten má po moři a pak po Labi doplout do Týnce nad Labem, poté se přeložit na návěs tahače a po silnici dojet až do Dukovan. Jeho převoz se tak stane atrakcí pro půl republiky.
Vzhledem k nyní probíhajícímu intenzivnímu vyjednávání domácích firem, které chtějí na dostavbě participovat, pak další celky budou dodány z různých koutů Česka, například i z plzeňských strojíren.
„Pro naši společnost se v tuto chvíli nic nemění. Doosan Škoda Power se nepodílí na stavební části projektu, naší úlohou je dodávka technologického zařízení, konkrétně parní turbíny a souvisejícího příslušenství,“ uvádí výkonný a obchodní ředitel Doosan Škoda Power Daniel Procházka.
„Kontrakt na dodávku parní turbíny pro projekt Dukovany, který byl podepsán na začátku tohoto roku, zůstává plně v platnosti,“ dodává Procházka s tím, že firma pokračuje v jeho realizaci v souladu s dohodnutým harmonogramem.
Motivace Jihokorejců dostavět Dukovany se však vlivem událostí z posledních let mohla rapidně snížit. Když KHNP do tendru vstupovala, usilovala o výstavbu jaderných bloků také v Polsku, ve Slovinsku nebo Švédsku, z projektů ale postupně vycouvala.
Česko se tak pro Jihokorejce stalo jedinou zemí v zahraničí a v tomto kontextu hlavně v Evropě, kde bude stavět. V této situaci KHNP nemá takovou motivaci budovat si kvůli jednomu projektu robustní dodavatelský ekosystém, který by pak mohla využít také pro další projekty a tím zlepšit i celou ekonomiku věci.
KHNP tak může dojít k tomu, že pouze s Dukovany to pro ni bude více práce, nežli užitku.
Jihokorejci jsou silní ve výstavbě jaderných elektráren na domácí půdě, dnes mají 26 reaktorů o celkovém instalovaném výkonu téměř 26 gigawattů a k tomu další čtyři ve výstavbě. V zahraničí ale doposud postavili jedinou jadernou elektrárnu.
Tou je jaderná elektrárna Barakah ve Spojených arabských emirátech, kde Jihokorejci jen s mírným navýšením dodrželi rozpočet (čtyři reaktory celkem za dvacet miliard dolarů), nicméně harmonogram výstavby se prodloužil o čtyři roky.
Nad projektem se vznášejí pochybnosti hlavně kolem jeho ceny. Jižní Korea byla opakovaně podezírána, že zakázku získala díky státní podpoře a ceně, jež neodpovídala skutečným ekonomickým nákladům projektu.
Foto Jan Strouhal
K tomu se mezi KHNP a americkým protějškem Westinghouse během minulých tří let rozhořel, a poté zas uklidnil, spor o duševní vlastnictví k reaktoru APR1000, kterým mají být osazeny i Dukovany.
Žaloby směřovaly k tomu, že Jihokorejci nemají právo reaktor, na němž spolupracují s Westinghousem, vyvážet do zahraničí.
Vztahy Westinghousu a KHNP jsou ale ve výrobě reaktorů těsné. Ta probíhá v obrovském komplexu u přístavního města Čchangwon, odkud by měl za deset let vyplout reaktor, jehož cílem budou Dukovany.
Tady se dostáváme k možným základním scénářům budoucího vývoje. Tím prvním je, že KHNP Dukovany dostaví tak, jak je dohodnuto, a to jen na svá bedra, i když s možným zpožděním.
Druhým je, že KHNP si najde partnera, jímž by se mohl stát z více důvodů americký Westinghouse, který má stavět jaderné elektrárny v Polsku, takže dodavatelský řetězec a celou infrastrukturu bude v Evropě tak či tak budovat a rozvíjet.
A třetím scénářem je, že KHNP z dostavby nakonec i přes sankce vycouvá a Česko bude řešit problém, kdo mu Dukovany dostaví. Nebude to však nejvhodnější doba na výběr dodavatele, protože Evropa dnes prochází jadernou renesancí a otazníky se vznášejí nad tím, zda to, co má naplánováno na papíře, dokáže postavit z pohledu kapacit.
Nezačne pak Česko uvažovat o tom, že reaktory bude opět stavět samo, jak to bylo v případě Dukovan? Poptávku z dalších zemí by vzhledem k výše zmíněnému také mělo. A z nedávné doby známe příklady, kdy se i ty nejdivočejší scénáře staly realitou.
Česko totiž nový stabilní výkonný zdroj potřebuje vzhledem k probíhající dekarbonizaci energetiky a očekávané až dvojnásobné spotřebě v roce 2050 kvůli rozvoji elektromobility i datových center. Už za dva roky by se přitom mělo stát čistým dovozcem elektřiny. Hra o Dukovany právě začíná.
