Česko má před sebou nejdražší zimu od energetické krize. Ceny plynu a elektřiny už se dostaly na úrovně před čtyřmi lety a Čechy teď před prudkým zvýšením faktur chrání jenom fixace. Každým dnem je ale jasnější, že v příštím roce přijde cenový růst na všech frontách.
Růst cen elektřiny a plynu na evropském trhu včetně Česka naplňuje ty nejčernější scénáře. Ceny zemního plynu a elektřiny jen v posledním měsíci vzrostly o třetinu, respektive o pětinu, a každým dnem strmě rostou.
„Na konci června se cena plynu pohybovala kolem čtyřiceti eur za megawatthodinu (MWh), nyní se blíží stovce. Takto drahý byl plyn naposledy během energetické krize v roce 2022,“ uvedl v úterý hlavní ekonom poradenské skupiny Deloitte David Marek.
Od té doby pak cena zemního plynu na evropském spotovém trhu (TTF) překročila sto eur za megawatthodinu (v přepočtu 2,4 koruny na kilowatthodinu).
„V současnosti si bohužel téměř padesát milionů Evropanů kvůli vysokým cenám energií nemůže dovolit dostatečně vytápět své domovy. Je přitom pravděpodobné, že tento počet ještě vzroste,“ řekl novinářům v Bruselu před čtvrtečním jednáním ministrů energetiky v Lucemburku eurokomisař pro energetiku Dan Jørgensen.
„Krizi v oblasti bezpečnosti dodávek neočekáváme,“ dodal ovšem s tím, že cenovým šokům se evropské domácnosti ani firmy bohužel nevyhnou.
Před rokem se cena zemního plynu na starém kontinentu obchodovala pod pětatřiceti eury, dnes zejména kvůli uzavření Hormuzského průlivu a poničení největšího LNG terminálu na světě v Kataru zamířila k trojnásobným hodnotám.
Cena plynu se pak přímo propisuje i do cen elektřiny. Zemní plyn je palivem pro plynové elektrárny, které patří k takzvaným závěrným elektrárnám, podle jejíchž nákladů na výrobu se určuje cena elektřiny pro celý trh.
Cena elektřiny proto také v posledních týdnech zažila prudký růst a dnes se její termínovaný kontrakt s dodáním pro příští měsíc pohybuje nad 160 eury, tedy o tři čtvrtiny výše než před rokem.
V Itálii, která je silně závislá na plynových elektrárnách, cena plynu překračovala na spotovém trhu i tři stovky eur a Itálie si proto u Evropské unie nechala úspěšně schválit žádost o možnost zavést cenové stropy pro zemní plyn. Italskou premiérku Giorgiu Meloni k tomu dohnaly i tamní občanské protesty a stávky, a to zejména v chudší části Itálie, jako je Kalábrie.
O cenových stropech přímo na elektřinu pak uvažuje i současná česká vláda.
„Jde o zastropování cen u výrobců a současně snížení koncových cen pro zákazníky. Připravujeme k tomu legislativu, abychom byli schopni to okamžitě iniciovat tak, aby se už nemusel scházet parlament. Musíme nastavit regulaci tak, aby ji šlo zavést rozhodnutím vlády,“ řekl šéf resortu průmyslu a obchodu Karel Havlíček v tomto týdnu v rozhovoru pro Ekonomický deník.
Češi zatím tento růst cen prakticky nevnímají, před růsty faktur za energie je chrání fixace. A před čtyřmi lety na milion domácností vysoké ceny dopadly bezprostředně.
To když krachli dodavatelé v čele s Bohemia Energy Jiřího Písaříka. Tehdy statisíce zákazníků spadly k dodavateli poslední instance (DPI) a neměly jinou možnost než nakupovat za aktuální, tedy spotové ceny.
Od té doby byly legislativně přijaty kroky, které mají podobným krachům zabránit, vyloučit krachy menších dodavatelů ale ani letos nemůžeme. Zákazníci byli po celé dva poslední roky zvyklí na snižování ceníků i podbízení různými slevami, ta doba už ale skončila.
Podle slov člena správní rady Centropol Energy Jiřího Matouška je naopak jen otázkou času, kdy přijde první zvyšování ceníků.
„Růst obchodní složky se od ledna může pohybovat v řádech nižších stokorun na jednu megawatthodinu, a to nikoli ve všech cenících a u všech dodavatelů. Můj odhad je někde kolem osmi až deseti eur, tedy přes dvě stě korun na MWh směrem nahoru,“ uvedl Matoušek v zářijovém rozhovoru pro Forbes.
Bohužel, růst cen plynu od té doby akceleroval, takže domácnosti, které v příštím roce čeká konec fixace a obnova smluv, musejí počítat s ještě vyšším nárůstem cen v závislosti na dodavateli.
I zákazník, který je před růstem nákladů na energie chráněn fixací, se inflační vlně zřejmě nevyhne. Ani kontrakty na dodávky energií v příštím a přespříštím roce neukazují na zásadní pokles, navíc ceny plynu a elektřiny na burzách se drží vysoko už více než půl roku a brzy se začnou propisovat do celé ekonomiky.
„Na energetických trzích se začíná odehrávat příběh, který vzdáleně připomíná rok 2022. Tehdejší energetická krize přispěla k růstu inflace až na osmnáct procent,“ připomíná David Marek z Deloitte a upozorňuje, že k růstu cen v obchodech může přispět i nižší úroda vlivem sucha.
Vysoké ceny zemního plynu a elektřiny se tak stávají aktuálním problémem zejména pro firmy a instituce, které dnes odebírají energie za spotové ceny.
Ti, kteří jsou dnes na spotu, nejsou v záviděníhodné situaci – buď zariskují a s očekáváním brzkého poklesu cen zůstanou během zimy na spotu (krátkodobém trhu, maximálně měsíčním), kdy ale ceny plynu a elektřiny typicky rostou, nebo se zavážou k fixaci, pro niž ale zřejmě nejlepší čas už prováhali.
Investor Petr Novotný nicméně na sociální síti X upozorňuje, že analytici Goldman Sachs situaci tak černě nevidí. „Goldman Sachs ve svém základním scénáři očekává do konce roku pokles k sedmdesáti eurům za MWh,“ píše Novotný k cenám zemního plynu.
Zároveň však dodává: „A co když přijde krutá zima? I v černém scénáři (mrazivá zima + napjaté dodávky) počítá model s vyskočením ceny k 150 eurům za MWh.“
V energetické krizi před čtyřmi lety ceny překročily tři stovky eur za MWh, byl to ale jen krátkodobý výstřel, současná situace je jiná v tom, že ceny plynu se vysoko drží dlouhodobě a to i přes léto. Z pohledu spotřeby i cen nejnáročnější zimní období je přitom teprve před námi.
Když se na celou situaci konkrétně se zemním plynem podíváme z globálního pohledu, pak evropské firmy svádějí zejména se svými americkými protějšky velmi nevyrovnaný boj.
Cena plynu na evropském hubu TTF je totiž až osmkrát vyšší než na americkém Henry hubu v USA, kde se určují ceny pro celý severoamerický trh. Cena zemního plynu ve Spojených státech dokonce dokázala od počátku války s Íránem poklesnout o zhruba jednu pětinu.
Důvodem je zejména Trumpovo „drill, baby, drill“, tedy podpora amerického prezidenta těžby fosilních paliv, a dokončení mnoha LNG terminálů a navazující infrastruktury. USA se dokonce staly největším dodavatelem LNG do Evropy, když loni k evropským LNG terminálům připlulo více než šedesát procent celkového objemu dovezeného LNG plynu ze Spojených států.
Evropa si v kontextu zemního plynu ale sama ztěžuje situaci, když se v tomto roce nadobro odpojuje od ruského plynu.
Některé země totiž měly výjimky pro čerpání ruského potrubního plynu, dovoz LNG byl v rámci dlouhodobých kontraktů dovolen do 1. dubna letošního roku, od roku 2027 pak má být zcela zakázán i dovoz ruského LNG nasmlouvaného v krátkodobých kontraktech.
To v době vysoké poptávky omezuje nabídku v Evropě, která tak zemní plyn musí na rozkolísaném trhu dovážet z větších dálek, což ve finále přispěje k růstu ceny pro koncového zákazníka.
„Ten zákaz dovozu ruského LNG přijde pro Evropu v tu opravdu nejhorší dobu, není vůbec šťastný,“ prohlásil už dříve pro Forbes energetický expert a jednatel poradenské společnosti ENA Jiří Gavor.
