Před konferencí Lepší Česko se bavíme s největšími mozky Česka, politickou elitou i nejúspěšnějšími byznysmeny a byznysmenkami v zemi.
Místopředsedkyní Evropské komise Věra Jourová má ve svém druhém funkčním období na starost oblast hodnot a transparentnosti. V praxi to znamená, že navrhuje evropskou legislativu týkající se zejména právního státu, médií, dezinformací, ochrany demokracie či politické reklamy. Jménem Evropské unie vede také na světové úrovni jednání o umělé inteligenci, a členským státům včetně Česka navíc doporučuje kroky k úspěšné digitalizaci.
Ve svém komentáři popisuje čtyři konkrétní kroky, které Česko dovedou na světovou úroveň.
Zaprvé,
využívejme lépe svůj potenciál. Česká republika má obrovský potenciál. My Češi jsme pracovití a vynalézaví a ve světě máme velmi dobrou pověst.
Vím taky, že jsme posedlí dozvědět se, co si o nás ostatní myslí. V té souvislosti mě napadají slova Ursuly von der Leyen při její návštěvě v září v Praze: „Máte všechno, co potřebujete k tomu, abyste se stali lídrem v oblasti čisté ekonomiky – pevnou průmyslovou základnu, vynalézavost, kvalifikovanou a vysoce vzdělanou pracovní sílu.“
Předsedkyně Evropské komise nepřeháněla. Myslím si, že Česko má opravdu všechny předpoklady pro to, aby se mohlo stát tahounem minimálně střední Evropy v přechodu na čistou zelenou ekonomiku a nejen tam.
Velká jména
Před konferencí se bavíme s největšími mozky Česka, politickou elitou i nejúspěšnějšími byznysmeny v zemi. Sami sepsali inspirativní texty s konkrétními radami, jak nakopnout Česko.
Najdete mezi nimi třeba texty šéfredaktora Forbesu Petra Šimůnka, investora a filantropa Martin Romana, ekonomického poradce prezidenta Davida Marka, developera Dušana Kunovského, majitelky firmy Petrof Zuzany Ceralové Petrofové, ministra dopravy Martina Kupky, miliardáře Zbyňka Frolíka, mecenáše Nadace Neuron Jaroslava Řasy, miliardáře Michala Strnada, bývalého ředitele České pojišťovny Pavla Řeháka nebo třeba místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové.
Zabývám se teď ale zejména digitalizací, která je pro rozvoj celé země a průmyslu taky klíčová, a vidím i v této oblasti jisté paralely.
Zadruhé,
digitalizace nás posune dopředu. Česko má i v digitalizaci řadu předpokladů pro to, aby hrálo prim, jen musí trochu přidat. Jak vyplynulo z naší nedávné zprávy o stavu digitální dekády, v porovnání se zbytkem Evropy mají Češi nadprůměrné digitální dovednosti. V digitalizaci podniků a veřejných služeb ale Česko zaostává.
Přitom data ukazují, že Češi chtějí komunikovat s úřady jednoduše a online, tak jako třeba v severských zemích, určité pokroky tu jsou, ale plně jim to stát ještě neumožnil.
Já sama nevynikám digitálními dovednostmi a nejen proto vždy hájím i skupinu těch, kteří nebudou chtít nebo nebudou mít možnost vyřizovat věci přes internet. Není kvůli tomu ale důvod brzdit na cestě k plně digitalizované státní správě.
Konference Lepší Česko
Tahle země nevzkvétá. Česko zažívá pesimistickou etapu. Důvěra ve vládu je nejníž za poslední dekády a spotřebitelské i podnikatelské indikátory jsou chmurnější než před čtyřmi, pěti lety.
Jak naši zemi rozhýbat, aby se v ní žilo lépe a obstála ve světové konkurenci? Jak vzdělávat děti, abychom je připravili na budoucnost? A kde se opřít o technologie, ve kterých jsme na špici, aby hrály v náš prospěch? Zkrátka a dobře – jak na lepší Česko?
Na tyto otázky budeme i letos hledat odpovědi na stejnojmenné konferenci. 19. října v prostorách Císařských lázní v Karlových Varech povedeme o budoucnosti Česka diskuzi spolu s mozky nejvýznamnějších osobností z byznysu, vědy, politiky i kultury.
Buďte u toho s námi. Registrujte se a přijeďte za námi do Karlových Varů.
Stejně tak má Česko na evropské poměry téměř průměrný počet specialistů v oblasti IT, dokonce patří mezi země, kde jsou podmínky pro ně víc než příznivé. Koncentrace úspěšných technologických firem v zemi navíc zvyšuje zdravou konkurenci.
Jen je potřeba do tohoto oboru nalákat ještě víc žen, protože jejich počet v oboru informatiky nás odsunul na úplně poslední místo na žebříčku. Stejně jako do všech dalších oborů i sem přitom mohou ženy přinést nové a jiné pohledy na věc.
Zaostáváme ale v oblasti digitalizace podniků. Ačkoli i tam je jasná tendence těch progresivních jít dopředu, je třeba myslet v širším pohledu a pobízet k modernizaci i ty méně dravé. Podle digitálních cílů, které jsme si v Evropské unii stanovili do roku 2030, by měly do sedmi let tři čtvrtiny společností používat cloudy, umělou inteligenci či data velkého objemu.
V Česku se to některým daří, čísla nás ale stále řadí lehce pod průměr Evropské unie. Rozvoj umělé inteligence je rychlejší, než jsme si na začátku mysleli, právě proto by ale české firmy neměly dlouho otálet, protože by jim pak mohl rychle ujet vlak.
Česko může být pyšné na svoje úspěšné startupy. Celoevropskou snahou je zdvojnásobit počet takzvaných jednorožců, tedy mladých technologických firem s obratem přes jednu miliardu dolarů. Česko už posbíralo čtyři tyto tituly, o čemž si některé jiné země v Evropské unii mohou nechat jen zdát.
Ale především ryba nemůže plavat bez vody a tím mám na mysli digitální infrastrukturu, bez které těžko můžeme vyššího stupně digitalizace dosáhnout. Česko je výborně pokryté mobilními sítěmi, pevné připojení k vysokorychlostnímu internetu je ale pořád nedostatečné a hluboko pod evropským průměrem.
Zatřetí,
vzdělávání by nemělo být jen o googlení. Pokud chceme mít digitalizovanou společnost, je potřeba digitální dovednosti učit už ve škole, což již se na mnoha školách děje, ale k digitální výchově je potřeba přistupovat komplexněji než jen učit děti googlovat informace a ovládat počítač.
Souběžně s digitální výchovou, která jde prakticky napříč všemi předměty, je třeba učit i kriticky přemýšlet o obsahu internetu a dávat mladé generaci základy pro jejich digitální well-being.
Digitální život přináší problémy, které už zdaleka nejsou jen o kyberšikaně nebo obtěžování či sdílení nevhodných snímků. Digitální svět je i o mentálním zdraví mladé generace, stejně tak jako o jejím způsobu komunikace nebo schopnosti vlastní sebereflexe.
To všechno by mělo být součástí digitálního vzdělávání. Děti a dospívající jsou často v digitálních dovednostech mnohem dál než jejich učitelé a rodiče. Je proto potřeba pracovat i s nimi a nabídnout jim způsoby, jak s dětmi o digitálním životě komunikovat podobně, jako o tom reálném.
Česko může na digitalizaci čerpat prostředky z národního fondu obnovy. Jde téměř o padesát miliard korun, na které už je potřeba spěchat, protože se musí vyčerpat během tří let. Dalších necelých pět miliard korun bylo vyčleněno na digitalizaci vzdělávání.
Začtvrté,
spojme tradici s ambicí. Česko je nadprůměrné v porovnání se svými sousedy v mnoha oblastech. Mělo by se nejen v digitalizaci soustředit na pozitiva, kterých už dosáhlo, a budovat na nich cestu dál.
Už teď se podílí na mnoha mezinárodních projektech, má ambici stát se klíčovým hráčem v nejmodernějších technologiích, je potřeba nenechávat si mezi prsty utíkat příležitosti, které přicházejí, a neztrácet chuť a energii jít dál.
Vrátím se ke slovům Ursuly von der Leyen: „Česko je země vynálezců a inovátorů. Je to místo, kde se potkává tradice a modernita, kde minulost i budoucnost šly vždy ruku v ruce.“
Za sebe si troufám říct, že tohle nejsou vlastnosti, kterými by se mohla pochlubit každá země. My Češi máme své tradice, na které můžeme být právem hrdí, a dokážeme se dívat dopředu. Pojďme na tom stavět, využít potenciál, peníze i schopnosti, které jsou k dispozici, a udělat si tak pro nás všechny „lepší Česko“.
