Před konferencí Lepší Česko se bavíme s největšími mozky Česka, politickou elitou i nejúspěšnějšími byznysmeny a byznysmenkami v zemi.
O tom, co Česko potřebuje, aby se mu dařilo i v mezinárodním srovnání, polemizuje Michal Strnad, majitel průmyslově-technologického holdingu CSG, jeden z nejbohatších lidí Česka a zároveň nejmladší dolarový miliardář, který odsud pochází.
Co by mělo Česko udělat, aby bylo lepší a konkurenceschopnější zemí? To je otázka doslova za miliardy a odpověď by vydala na celou knihu.
Chci ale ocenit, co se nám v Česku podařilo vybudovat. Žijeme ve vyspělém státě, který za třicet let své existence stáhl manko neefektivního hospodaření v plánované ekonomice a předhonil některé méně vyspělé země Evropské unie. Velkou zásluhu na růstu Česka mají i podnikatelé.
Velká jména
Před konferencí se bavíme s největšími mozky Česka, politickou elitou i nejúspěšnějšími byznysmeny v zemi. Sami sepsali inspirativní texty s konkrétními radami, jak nakopnout Česko.
Najdete mezi nimi třeba texty šéfredaktora Forbesu Petra Šimůnka, investora a filantropa Martin Romana, ekonomického poradce prezidenta Davida Marka, developera Dušana Kunovského, majitelky firmy Petrof Zuzany Ceralové Petrofové, ministra dopravy Martina Kupky, miliardáře Zbyňka Frolíka, mecenáše Nadace Neuron Jaroslava Řasy, miliardáře Michala Strnada, bývalého ředitele České pojišťovny Pavla Řeháka nebo třeba místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové.
V devadesátých letech začínali od nuly, řadě z nich se podařilo vybudovat úspěšné firmy a v některých případech, jako je třeba naše CSG, i firemní skupiny. Úspěch českého podnikání by v této míře nebyl možný, kdyby republika nebyla fungující tržní ekonomika a právní stát, který se úspěšně integroval do NATO a EU.
Teď máme pocit, že jsme na křižovatce. Buď podnikneme kroky, které nám umožní další růst, anebo začneme stagnovat. Takže kudy vede cesta k lepší budoucnosti?
Inspirujme se u předků. V Kopřivnici před nedávno otevřeným Muzeem nákladních automobilů stojí depo, v němž je vystaven zrekonstruovaný motorový vůz Slovenská strela, který byl takovým pendolinem první republiky.
Krásný a dodnes funkční kus techniky velmi dobře ukazuje, kudy vede cesta k prosperitě: vymýšlet skvělé, inovativní a finální produkty, nebát se do nich investovat a umět je prodat.
Buďme inovativní. U významných průmyslových a technologických firem by se mělo stát samozřejmostí, že sledují průlomové technologické trendy a významnou část svého zisku investují do jejich využití.
Konference Lepší Česko
Tahle země nevzkvétá. Česko zažívá pesimistickou etapu. Důvěra ve vládu je nejníž za poslední dekády a spotřebitelské i podnikatelské indikátory jsou chmurnější než před čtyřmi, pěti lety.
Jak naši zemi rozhýbat, aby se v ní žilo lépe a obstála ve světové konkurenci? Jak vzdělávat děti, abychom je připravili na budoucnost? A kde se opřít o technologie, ve kterých jsme na špici, aby hrály v náš prospěch? Zkrátka a dobře – jak na lepší Česko?
Na tyto otázky budeme i letos hledat odpovědi na stejnojmenné konferenci. 19. října v prostorách Císařských lázní v Karlových Varech povedeme o budoucnosti Česka diskuzi spolu s mozky nejvýznamnějších osobností z byznysu, vědy, politiky i kultury.
Buďte u toho s námi. Registrujte se a přijeďte za námi do Karlových Varů.
V CSG, i když je naše těžiště v klasickém strojírenství, zavádíme řešení s prvky umělé inteligence, aplikujeme virtuální a rozšířenou realitu i robotizaci, protože jsou nezbytné pro naši konkurenceschopnost. Nejsme v tom ostatně v českém průmyslu výjimkou.
Chceme-li lepší Česko, potřebujeme lepší stát. Úlohou státu je vytvářet hřiště, na kterém můžou podnikatelé a podnikatelky i další společenské vrstvy hrát podle svých nejlepších schopností a posunout tak sebe i celou zemi dopředu. České státní hřiště rozhodně není nejhorší, ale ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi Evropy stagnujeme.
Braňme se regulacím, které nás brzdí. Stát a jeho úředníci se vyžívají v regulacích, které hází schopným lidem klacky pod nohy a zdržují je od produktivní práce. Klišé, že za to může Brusel, není pravdivé – česká byrokracie ráda přidává k evropským směrnicím to, co v nich nebylo.
Legislativní prostředí i rozhodování justice jsou nepředvídatelné, schvalovací procesy, typicky ve stavebnictví, jsou netransparentní a časově neurčité.
Průměrné školství nestačí, „zadarmo“ není argument. V Česku se sice neplatí školné, ale naše univerzity jsou ve světovém srovnání průměrné. Každý se může zadarmo vzdělávat až do dvaceti osmi let, aniž by pak působil v oboru, který vystudoval.
České univerzity neumějí spolupracovat se soukromým sektorem tak, jak to funguje třeba v USA. Vidíme to v praxi: řešíme aktuální příklad, kdy jedna technicky orientovaná vysoká škola vyvinula zajímavou technologii, ale za její průmyslovou aplikaci chce zaplatit vysokou jednorázovou částku bez ohledu na její zatím ještě nejasný komerční potenciál.
Nezapomínejme, že hlavní hodnotou je práce. Za velký problém, ovlivňující budoucnost Česka, považuji nastavení hodnot. Lepší Česko nevybudují ti, pro které je hlavní hodnotou work-life balance, natož ti, kteří vypouštějí autům pneumatiky a přilepují se k silnici. Hlavní hodnotou má být práce, protože ti, kdo tvrdě pracují, posouvají zemi dopředu.
Co bychom tedy měli udělat, aby bylo Česko lepší a konkurenceschopnější zemí? Měli bychom si vážit úspěšných poctivých podnikatelů a podnikatelek a všech lidí, kteří jako oni tvrdě pracují, mají sebevědomí a odvahu riskovat. Jako společenský stav hrají klíčovou úlohu v tom, aby Česko bylo lepší zemí.
Jsou v dobrém slova smyslu nepostradatelní. A jak řekl Tomáš Baťa: Touha stát se nepostradatelnými je pákou pokroku.
