Vedle jmen hollywoodských herců se letos ve Varech překvapivě často skloňovalo i další jméno: Akram Khan. Proč budí takovou pozornost? Tvořil choreografii k turné Kylie Minogue, s Juliette Binoche tančil v Sydney, vystupoval na zahájení olympijských her v Londýně v roce 2012 a jeho verze baletu Giselle je jedna z nejpopulárnějších na světě. Přesto se hvězda mezi choreografy Akram Khan právě cítí v pražských Holešovicích jako úplný začátečník.
Vypadá mnohem mladší než na dvaapadesát. Drobný, usměvavý, s velmi intenzivním pohledem. Na první pohled působí sebevědomě a výčet jeho úspěchů ukazuje, že má proč. Už během zkoušky se souborem Cirk La Putyka ale dokazuje, že také umí naslouchat názorům druhých a bere je jako sobě rovné.
Osobnost Akrama Khana je spojením dvou světů, které jsou ve zdánlivém protikladu. Jako dítě bangladéšských přistěhovalců v Londýně se učil kathak, staletý indický klasický tanec plný složitých gest i rytmů.
Ve třinácti ho vizionářský režisér Peter Brook obsadil do světového turné s Mahábháratou, jednou z nejvýznamnějších divadelních produkcí dvacátého století. Z tohoto střetu dvou tradic si Khan vybudoval vlastní jazyk pohybu, který nezapadá do žádné škatulky.
Když v roce 2016 přepsal Giselle pro Anglický národní balet, nepřidal jen novou choreografii, ale přetvořil příběh romantického baletu na výpověď o migraci a vykořenění. „Cítím se v Praze jako někdo, kým jsem ještě nebyl,“ prozradí a po dekádách profesního úspěchu to zní překvapivě.
Komentuje tak zkoušky a cvičení, kdy společně se souborem Rosti Nováka chystají nové představení. Nechtějí o něm zatím prozradit víc, než že se bude týkat univerzálních témat jako života a smrti, naivity a iluze.
La Putyka kolaboraci s hvězdným choreografem oznámila už před dvěma lety, nyní dostává skutečnou podobu během zkoušek se samotným souborem a premiérou, stanovenou na rok 2027. Ke spojení došlo už před třemi lety, kdy Rosťa Novák viděl Akrama Khana vystupovat v Praze a rozhodl se jej oslovit, aby vytvořili něco společně.
Následovala fáze vzájemného poznávání přes workshopy u nás i v Londýně. Podobné nabídky na spojení se s novým cirkusem už Khan několikrát dostal, vždy je ale odmítal.
„Nikdy nespěchám, abych někomu kývl. Vždy se sám sebe ptám, jestli dokážu potenciálního partnera posunout tam, kam by beze mě nedošel, a zda on to stejné může udělat pro mě. Třetí otázka zní: Jak bude naše spolupráce vypadat? U Cirk La Putyky jsem si to nedokázal představit, což se mi líbilo,“ popisuje.
Okouzlily ho také příběhy konkrétních lidí v souboru, kteří jsou po generace spojeni s uměním cirkusu či loutek. „Připomínají mi kmen, kde máte také rozdílné charaktery, ale všichni jdou za stejným cílem.“ Téma života a smrti se podle Akrama Khana prolíná každou zkouškou a choreograf si stále nezvykl na to, že umělci tu doopravdy značně riskují.
„Oni jsou přitom klidní, já jsem ten, kdo se bojí. Mám dojem, že za týdny, co je pozoruji, jsem ztratil deset let života,“ vyhrkne, i když se vzápětí rozesměje. Strach před vystoupením zná ostatně Akram Khan z vlastní zkušenosti. Přiznává, že před sólovými vystoupeními si v šatně vymýšlel výmluvy, jak zrušit show.
„Jakmile jsem vstoupil na jeviště, hlasy v hlavě zmizely. Pak se ale vracely, až jsem přestal tančit úplně.“ Pro Khana je ale ztráta jistoty víc než jen tréma, funguje pro něj jako metoda.
„Všechno v našich životech je iluze konzistence,“ říká. „Když se ocitneš uprostřed pouště, proměnné, které tě vždy definovaly, najednou zmizejí. Tehdy se topíš, ale také zjistíš, kdo skutečně jsi.“
Pražská zastávka přichází pro Akrama Khana také ve specifický okamžik. Právě dokončil představení Lady Macbeth pro Královský dánský balet, rozsáhlou produkci, kde účinkuje 50 performerů. Do Cirku La Putyky přichází jen sám za sebe, bez celé infrastruktury, která jej obklopuje, do oboru, který teprve poznává.
Foto se svolením Akrama Khana
„Necítím tu žádnou nadřazenost. Jsem v oblasti nového cirkusu nováček a bylo by pošetilé nevyužít zkušeností Rosti Nováka,“ říká Khan. Rok 2027 pro něj bude zlomový nejen kvůli pražské premiéře, ale také proto, že po 27 letech uzavře svou firmu – Akram Khan Company.
„Máme tři produkce, které současně objížděly Asii, Ameriku i Evropu. Je to logistická noční můra, přitom zůstáváte maximálně dva tři večery. Přestalo mi to dávat smysl,“ přiznává, proč podstatnou část své práce radikálně mění.
Prázdný diář ale mít rozhodně nebude, zakládá totiž novou organizaci, kde chce s tancem mnohem víc experimentovat. I přes své zvučné jméno bude existence projektu záviset především na soukromých dárcích.
„Dostával jsem mnoho let britské státní dotace, jsem za ně moc vděčný, ale je čas uvolnit místo mladším.“
Jsem v oblasti nového cirkusu nováček a bylo by pošetilé nevyužít zkušeností Rosti Nováka.
Život tanečníka na jevišti je velmi krátký, choreograf sice není tolik limitován tělem a jeho výkonem, i tak mohou být myšlenky na budoucnost v oboru tíživé. Khan přitom ví přesně, pro koho tvoří. „Nedělám to pro baletní publikum ani pro fanoušky cirkusu,“ říká. „Dělám to pro člověka, který třeba pracuje jako taxikář a bude dojatý.“
Co by poradil mladým umělcům, kteří se v jeho příběhu vidí? Sám stojí na ramenou jiných, vedle Piny Bausch zmiňuje i českého choreografa Jiřího Kyliána. „Nic není originální, nic není úplně nové. Stojíme na ramenou těch, kteří byli před námi,“ říká.
„Nemůžete kopírovat moje kroky, protože já žiju v jiné době. Vidím to na svých dětech, ty přemýšlejí nanejvýš o zítřku. Vnímání se otočilo kvůli sociálním sítím, kdy moc neřešíme, co přijde pak. Nebuďte proto krátkozrací, nevytvářejte díla hlavně kvůli tomu, aby se někomu líbila,“ nabádá.
Jak je na tom po týdnech v Praze? „Rozhodně se topím,“ usměje se. „Ale potěšení jsem zatím nenašel, zeptejte se mě po premiéře.“
