Jestli všechno půjde podle plánu, vysloužilí astronauti NASA Bob Behnken a Doug Hurley se už ve středu večer našeho času odlepí od rampy floridského střediska Kennedy Space Center. O necelý den později už budou otevírat tlakové dveře Mezinárodní vesmírné stanice a oba se stanou součástí prvního letu s lidskou posádkou z americké půdy na oběžnou dráhu po 11 letech.
A co víc, je to vůbec poprvé, co lidé vyletí na oběžnou dráhu vesmírnou lodí zcela vyvinutou a vlastněnou soukromou společností. Předchozí soukromé lety spojené s vesmírnou turistikou totiž skončily buď níže, anebo byly realizovány ruskou vládou.
Behnken a Hurley se do vesmíru podívají tentokrát v lodi Dragon, vynesené na oběžnou dráhu raketou Falcon 9. Oba stroje byly vyvinuty a vyrobeny americkou společností SpaceX a nikoho nepřekvapí, že dvojici astronautů k odpalovací rampě přivezou vozy značky Tesla.
Celá událost bude velkým okamžikem pro amerického miliardáře Elona Muska a jeho společnost se sídlem v kalifornském Hawthornu. Ale nepůjde jen o vítězství jednoho miliardáře a jeho firmy – jde o vrchol několik desítek let trvajícího snažení posunout hranice podnikání až do vesmíru.
„Mám ten samý pocit, který jsem měl jako dítě při přistání posádky Apolla na Měsíci,“ říká Tom Zelibor, vysloužilý admirál a bývalý šéf neziskové organizace Space Foundation, propagující průzkum vesmíru.
Loď Dragon na špici nosné rakety Falcon 9
Když z Apolla vůbec poprvé v historii sestoupil na měsíční povrch Neil Armstrong, nebylo to pouze o technologiích a vědě. Mnozí Armstrongův „malý krok pro člověka“ považovali za triumf kapitalismu nad komunismem. Realita ale byla trochu odlišná.
Ano, na programu Apollo se sice podílely stovky soukromých společností, ale vývoj a celkový směr byl centrálně řízený vládou, která za něj v dnešních cenách utratila zhruba 152 miliard dolarů. Vesmír byl už od časů Gagarina doménou pouze velkých vlád nebo mezinárodní spolupráce.
Když však v roce 1991 definitivně skončila studená válka, začaly se i zde pomalu otevírat podnikatelské příležitosti. Ironií osudu se tak začalo dít hlavně v bývalém Sovětském svazu.
„Byli to Rusové, kdo učinil první kroky směřující ke komerčním vesmírným službám,“ říká Jeffrey Manber, dlouholetý podnikatel a šéf další vesmírné společnosti Nanoracks. „Kvůli ekonomickému kolapsu se rozhodli, že jejich rodinné stříbro jako Aeroflot nebo vesmírné programy se musí více postavit na vlastní nohy.“
Jeffrey Manber
Manber sloužil v 80. letech v administrativě prezidenta Reagana, kde byl u vzniku komerčního oddělení Office of Space Commerce. V této roli pomohl zajistit vůbec první obchodní kontrakt mezi sovětskou vesmírnou agenturou a americkou společností.
Po pádu železné opony pracoval pro ruskou společnost RKK Energija, zabezpečující vesmírné lety už v dobách Sovětského svazu. V roce 2000 se stal vůbec prvním ředitelem firmy MirCorp, zajišťující operace na ruské vesmírné stanici Mir.
I když jeho tamní působení trvalo sotva rok (stanice byla vyřazena z provozu v březnu 2001), zaznamenal zde řadu prvenství: první dodávky materiálu na stanici zajištěné soukromou společností, první misi financovanou soukromými penězi nebo první kontrakt pro vesmírnou turistiku.
Ve Spojených státech se situace lišila a jen minimum podnikatelů spatřovalo ve vesmíru příležitost – a když už, tak většinou jen v rámci výroby pro konstrukci nosných raket. Moc se jim ale nedařilo. „V Americe přetrvávalo mnoho politických i kulturních propastí pro přijetí vesmírného podnikání,“ dodává k tomu Manber.
Jedním z příkladů je snaha amerického bankéře a miliardáře Andrewa Beala, který už v roce 1996 založil firmu s cílem vyrábět nízkonákladové rakety s možností opakovaných startů. Tedy rakety, s jakými dnes mění pravidla hry SpaceX.
„Je to velký krajíc,“ řekl Forbesu v dubnu 2000. A měl pravdu. O půl roku později už posílal firmu do konkurzu z důvodu nemožnosti konkurovat vládními subvencemi podporovanému vesmírnému průmyslu.
Jeho raketovou štafetu ale převzal Elon Musk. Společnost SpaceX založil v roce 2003, s 307 miliony dolarů z prodeje své první firmy Zip2 a 1,5 miliardy dolarů z prodeje svého veleúspěšného platebního portálu PayPal. „Jednoznačně potřebujeme spolehlivé a levné metody, jak se dostat do vesmíru,“ prohlásil tehdy pro Forbes.
Elon Musk na archivních fotografiích
Ke klíčové strategii Muska v tomto ohledu patřilo držet vládu na své straně. „Před SpaceX byla jediným klientem vláda. A aby věci běžely, jak mají, takového zákazníka potřebujete. Elon Musk a SpaceX udělali velký kus práce, aby je vláda začala brát vážně,“ vrací se do doby před 15 lety Chad Anderson z newyorského venture fondu Space Angels.
Dalším milníkem byly v roce 2004 dva pionýrské starty soukromého raketoplánu SpaceShipOne, vyvinutého vesmírným inženýrem Burtem Rutanem. Ten si po úspěšném orbitálním letu odnesl 10 milionů dolarů za Ansari X Prize, vyhlášenou na podporu firem, jejichž podnikatelský zájem leží za hranicemi planety Země.
Technologii SpaceShipOne pak skrze licence částečně využíval i sir Richard Branson ve firmě Virgin Atlantic, která letos plánuje první turistické lety do vesmíru. Horečka vesmírného turismu tak mohla propuknout naplno.
Američané už přes 10 let vysílají své astronauty na oběžnou dráhu z kosmodromů v bývalém Sovětském svazu.
SpaceX v roce 2006 získala smlouvu s NASA na 278 milionů dolarů pro vývoj nosné rakety Falcon 9, která v roce 2010 absolvovala první úspěšný start. Firma také s NASA podepsala kontrakt v hodnotě 1,6 miliardy dolarů, v jehož rámci mohla od roku 2012 dodávat náklad na Mezinárodní vesmírnou stanici. Čekalo se jen na dokončení kosmické lodi Dragon, která se stala první soukromou lodí schopnou provozu na oběžné dráze.
„Velcí dodavatelé tehdy takovým kontraktům nevěnovali moc velkou pozornost, protože pro ně nebyly svou velikostí zajímavé. Ale pro mladou nastupující SpaceX to byly obrovské peníze,“ dodává Anderson.
Program NASA umožňující dodávky materiálu pro vesmírnou stanici pomohl snížit bariéry vstupu pro dravé podnikatele, prahnoucí ukousnout si z nového trhu svůj podíl. SpaceX během poslední dekády rozšířila poskytování vesmírných služeb například i pro telekomunikační společnosti – přesvědčovala je daleko nižšími cenami, než nabízela konkurence na trhu, včetně ruských společností.
Vznikly ale další firmy, jako například Nanoracks, na jejichž platformách fungují některé programy samotné Mezinárodní vesmírné stanice, a příležitost využila i firma Planet. Ta v roce 2014 poslala na oběžnou dráhu seskupení družic poskytujících snímky zemského povrchu například pro účely těžařských průzkumů. Dnes má Planet hodnotu přesahující dvě miliardy dolarů.
V roce 2014 NASA učinila další krok a přidělila kontrakty pro komerční vesmírné lety s posádkou dvěma společnostem – Boeingu, který s NASA spolupracuje už od 60. let minulého století, a SpaceX. Smlouvy mají celkovou hodnotu 6,8 miliardy dolarů.
„Šlo o velký posun v otázce zodpovědnosti soukromého sektoru, který je charakteristický svou flexibilitou a efektivními náklady. NASA se o efektivitu snaží také, ale není jádrem jejího počínání,“ uvedl ředitel komerčních letů americké vesmírné agentury Phil McAlister s tím, že to neznamená, že by NASA dávala ruce pryč od vývoje dalších technologií.
Boeing a SpaceX můžou díky kontraktu s NASA vysílat na vesmírné stanice americké astronauty.
„Je to pro nás velká změna, odstoupit od něčeho a dát byť jen částečnou kontrolu soukromému sektoru. A je to pro nás těžké, protože jsme se cítili být výlučnými experty,“ přiznává.
Podle Jeffreyho Manbera je středeční první let soukromé společnosti s lidskou posádkou pomyslnou tečkou snahy z posledních několika dekád. „Soukromý sektor je nyní plnohodnotným partnerem při otevírání hranic vesmíru,“ shrnuje dosavadní vývoj.
A nám nezbývá než držet průkopnické posádce palce.
