Modro-bílý balíček jedlé soli má ve spíži téměř každá česká domácnost, málokdo ale tuší, jaký byznys a historie se za ní skrývají. Zpracovatelský závod v Olomouci funguje nepřetržitě přes sto let. A to v zemi bez vlastních solných dolů.
Jejich kuchyňská sůl stojí v regálech supermarketů pár korun. Zákazníci po ní sahají automaticky a její původ dost možná neřeší. Za nenápadným balíčkem přitom stojí víc než stoletý příběh úzce spjatý s proměnami československé státnosti.
Myšlenka vybudovat vlastní zpracovatelský závod vznikla v roce 1921 s cílem zajistit republice soběstačnost. Tehdejší stát měl totiž vlastní zdroj, a to solný důl Solotvíno na Podkarpatské Rusi. Olomouc pak byla zvolena z čistě praktických logistických důvodů jako strategická železniční křižovatka. Když se 2. ledna 1924 rozběhla výroba, patřil olomoucký závod k nejmodernějším provozům ve střední Evropě.
Poválečné uspořádání hranic v roce 1945 a ztráta Podkarpatské Rusi však znamenaly konec domácího zdroje soli. Od té doby musí Česko všechnu dovážet. Olomoucký podnik proto tehdy zahájil spolupráci s německým hlubinným dolem v Bernburgu. A odtud kamennou sůl dováží dodnes.
Není sůl jako sůl
Surovina z německého dolu je klasickou kamennou solí, která vznikla před zhruba 250 miliony let usazením a vyschnutím pravěkých moří.
„Veškerá sůl je ve své podstatě mořská. Liší se hlavně tím, jak se zpracovává. My se v Olomouci zaměřujeme na čistou přírodní kamennou sůl z hlubinných ložisek, která v sobě přirozeně nese stopové prvky a minerály,“ vysvětluje člen představenstva Jiří Harenčák, který ve společnosti působí přes třicet let. S tím, že na rozdíl od průmyslově dočišťované vakuové soli jde o surovinu v její nejryzejší podobě.
Zatímco totiž v domácnostech lidé ocení přirozené minerály v kamenné soli, velcí zpracovatelé vyžadují pravý opak, chemicky naprosto čistou surovinu bez jakýchkoli příměsí. Vakuová sůl vzniká navrtáním podzemního ložiska, vháněním vody a následným odpařováním vzniklé solanky v tepelných odparkách.
„Při čištění se zbavíte nežádoucích látek, ale odejdou i stopové minerály. Získáte tím vysoce čistou vakuovou sůl, kterou nutně potřebuje zpracovatelský průmysl. Využívají ji například mlékárny při výrobě sýrů nebo masokombináty na nástřiky šunek, kde by stopové minerály kamenné soli narušily technologický proces,“ popisuje Harenčák.
Jeho firma je v regionu střední Evropy ojedinělá. Ani Slovensko či Maďarsko nemají žádné aktivní solné doly, Olomoucký provoz je však jediným zpracovatelským závodem tohoto typu na celém tomto území.
„Surovinu k nám vozíme po železnici v definované zrnitosti a tady s ní pracujeme dál. Sůl drtíme, meleme, proséváme, čistíme a obohacujeme o potřebné látky, jako je například jód,“ popisuje výrobní proces Harenčák.
Důležitým milníkem byl v tomto ohledu rok 2012, kdy stoprocentní podíl ve firmě získala chemická skupina K+S Group (původně Kali und Salz, tedy v němčině draslík a sůl), jeden z největších dodavatelů nejrůznějších solí v Evropě, což olomouckému závodu zajistilo stabilní a garantované dodávky suroviny.
Těžká disciplína
Fakt, že jde o jediný provoz svého druhu v Česku, ale podniku nezajišťuje žádné výsadní postavení. Hranice jsou otevřené a řetězce mohou kdykoli dovézt kamiony levné balené soli od zahraničních importérů z Polska, Německa či Rakouska. O úspěchu tak rozhoduje přísná logistická matematika.
„Vozíme velké objemy s malou přidanou hodnotou. Doprava je zásadní částí kalkulace, a čím dál surovinu vezete, tím víc to ovlivňuje konečnou cenu. Na delší vzdálenosti už pak zkrátka neumíte být konkurenceschopní,“ vysvětluje Harenčák. Závod se proto soustřeďuje na přesně vymezený rádius, kde ještě náklady na vagony a naftu nesmažou marži.
Byznys se solí je přitom náročná disciplína, která je velice citlivá na logistiku a kde výkyvy v cenách energií a dopravy zásadně ovlivňují konečný výsledek. Malospotřebitelská jedlá sůl tvoří zhruba dvě pětiny z celkového objemu, který se v Olomouci zpracuje, přičemž část výroby míří do regálů pod privátními značkami řetězců.
Zbytek výrobní kapacity pokrývá sůl pro potravinářský a chemický průmysl, zemědělství a také posypový materiál na zimu. Právě zimní údržba silnic vyžaduje specifický přístup. „Na zimu musíte být stoprocentně připraveni předem. Jakmile skončí jedna sezona, ihned začínáme s přípravou na novou a plníme sklady přímo v Olomouci, ale i další externí sklady určené pro tento účel,“ popisuje Harenčák.
Snaha zaujmout
Ten se teď snaží vyřešit ještě jeden problém. Byť totiž jeho sůl někdy použil téměř každý Čech, většinou si zákazníci pamatují jen charakteristický modro-bílý sáček a samotnou značku Solné mlýny Olomouc si s produktem nespojují. Právě to se má od příštího roku změnit. Závod chystá po desítkách let výraznou modernizaci obalů.
„V retailu cítíme, že je potřeba se posunout. Lidé sice znají naši typickou grafiku, a to kostku, ale už si ji málo spojují s konkrétní značkou. Začali jsme proto pracovat na nové vizuální identitě a kvalitnějších obalech. Cílem je sjednocení celého portfolia pod univerzální značkou Solné mlýny Olomouc,“ vysvětluje Harenčák.
Podnik navíc do budoucna plánuje rozšířit nabídku například o soli se sníženým obsahem sodíku nebo nové typy kartonových balení.
