České papírnictví Papelote se za dvanáct let existence stalo pojmem. Diplomový projekt Kateřiny Šachové vyrostl v seriózní společnost s osmnáctihlavým týmem.

První kamenný obchod rozšířil e-shop, přišly firemní zakázky a vývoj si řekl o zformování malého kreativního studia zajišťujícího chod a propagaci i komunikaci s klienty a partnery.

Koupí v Papelote přitom podpoříte mnohem víc domácích jmen, než byste na první dobrou odhadovali – například grafické tvůrce písem nebo výrobce gum. Hodně o zákulisí prozrazuje web firmy, přesto je při setkání s Kateřinou Šachovou pořád na co se ptát.

Poté, co Papelote uspělo na českém trhu, nepřibyla ambice prosadit se i v zahraničí?

Na začátku našeho fungování jsme o tom přemýšleli a snili, ale postupem času jsme zjistili, že je to celé mnohem složitější. Proniknout na některá místa bez znalosti toho, jak to v které zemi a na jejím trhu funguje, je velmi těžké.

Nicméně od samého začátku na mnoha místech v zahraničí zastoupeni jsme, od Evropy přes Ameriku až po Austrálii. Oslovují nás a jsme hrdí, že nás chtějí a že tam můžeme být. 

Před rokem a půl jste svůj obchod přestěhovali na Letnou, kde je silná tvůrčí komunita – Papírna, Mankai Paper, Voala… Je to náhoda, nebo za tím něco vězí a spolupracujete navzájem?

Byla to náhoda. Tehdy jsme vyhráli výběrové řízení na stánek na letišti, ze kterého jsme nakonec odstoupili. Během té doby jsme nějaké věci konzultovali s Freshlabels, kteří otevírali svůj Sustainable Store na ulici Milady Horákové.

Nakonec jsme se s nimi dohodli, že v části prostor, které mají k dispozici, otevřeme obchod my. Že se tam sešla tahle „papírová“ skupina je asi hlavně proto, že Praha 7 a Letná jsou místa, kde to žije, která jsou otevřená, fungují komunitně a je prostě dobré tam být.

Vedle výše zmíněných je tam ještě například Reformát. S některými se známe, s některými ne, vzájemně bohužel nijak nespolupracujeme. My vlastně mnohem více spolupracujeme s lidmi z jiných oblastí než z té papírenské, ale asi to dává smysl.

Lokální a udržitelné zdroje jsou pro vás důležité. Jak se na dostupnosti a výběru materiálů, s nimiž pracujete, odrazila koronavirová krize, ať už pozitivně, nebo negativně?

Bohužel to pociťujeme, některé materiály nejsou vůbec, na některé se dlouho čeká, někde se snižuje kvalita, a přitom všechno zdražuje. Pokud jde o naše dodavatele, zvažujeme vždy více faktorů – vedle původu i udržitelnost výroby, kvalitu materiálů nebo cenovou dostupnost.

Vždy se snažíme nejdříve vybírat z lokálních zdrojů, ne vždy je to ale možné. Veškerá naše výroba probíhá v Čechách, z dodavatelů to jsou například výrobci gum, zipů, záložek nebo některých látek, třeba Elasta či Sentis.

Papíry, které používáme nejvíce, pocházejí z evropských papíren, řazených mezi světové špičky inovací ve výrobě nebo udržitelnosti. Papír Munken, který používáme na vnitřní listy našich zápisníků, diářů i plánovačů, má jako jediný na světě certifikát Cradle to Cradle.

Papelote sada „Vítej na světě“

Pro diáře 2022 jste použili písmo Reckless Marina Váchy ze studia Displaay. Co vás ke spolupráci s písmolijnami a grafickými designéry přimělo?

Česká typografická tradice je velmi silná a v posledních patnácti letech tady vyrostla spousta skvělých typografů a vznikla spousta skvělých písem. Mám vždycky radost, když můžeme některé z nich použít. Přijde mi důležité využívat a propojovat co nejvíc lokálního potenciálu, ať už jsou to myšlenky, design, písmo, řemeslné dovednosti, nebo materiály.

Já jsem chvíli na UMPRUM v Ateliéru písma studovala a byť jsem sama udělala jen jedno jediné písmo v životě, baví mě hledání a objevování, z čeho které písmo vychází, jaký je jeho příběh a jak se otiskuje do jeho tvarosloví.

Baví mě, když jsou ve věcech i nějaká skrytá tajemství.

Potěší mě, když třeba intuitivně písmo vybereme a pak se ukáže, že vzniklo právě z popudu, který je i pro náš projekt podstatný. V minulých letech jsme použili například písma Dederon, Ladislav a Pepi a Rudi od Tomáše Brousila, od Martina Váchy ještě písmo Dazzed nebo Labil/Stabil od Christiana Jánského z písmolijny Kometa.

Poslední zmíněné jsme použili pro diář Opatruj.se, věnovaný tématu duševního zdraví. Některé glyfy fontu jsou nakloněné, nestabilní, křehké, jako je lidská duše. Baví mě, když jsou ve věcech i nějaká skrytá tajemství, která nejsou na první pohled vidět.

Na blogu od začátku tohoto roku představujete inspirativní Papírové lidi. Oslovené vybíráte z řad svých stálých zákazníků?

Z řad zákazníků ne. Ani nevíme, zda jimi jsou, není to pro nás v tomto projektu podstatné. Vybíráme lidi, kteří nás inspirují svým aktivním přístupem k životu a ke světu a kteří ho chtějí nějak posouvat k lepšímu. Jsme na začátku, ale postupně chceme jít napříč obory, gendery, názory, věkem.

Hlavním poselstvím je šířit téma široké kreativity a pojmenovávání toho, že zdaleka nezasahuje jen uměleckou činnost, ale je klíčovou kompetencí v jakékoli profesi a v životě vůbec.

Připravujete také zakázky na míru. Jaký příběh obohatil i vás?

Je jich spousta! Každá firma má svůj jedinečný příběh, který je inspirativní a někam nás posune. Mezi mé oblíbené patří například zakázky pro Česká centra, Koma Modular, Struny podzimu, Paměť národa, slovenského ombudsmana, kapelu DVA nebo třeba Bienále Brno.

Snažíme se v příběhu či identitě firmy najít vždy něco, co jde do produktu otisknout a vyjádřit beze slov tvarem, materiálem, barvou, technologií… Vzpomínám třeba na sešity pro Paměť národa, kde jsme na archy papíru rozeseli krátké lidské příběhy. Archy se pak rozřezaly na jednotlivé obálky a příběhy spolu s nimi. Byly ostře, násilně přeseknuté uprostřed – stejně jako v nich obsažené lidské osudy.

Ze zbylých archů papíru tvoříte limitovanou edici sešitů, neprodané diáře zpracováváte v bločky, i z těch nejmenších kousků děláte visačky na dárky… Nabízíte nějaký recyklační program také svým zákazníkům?

Mám radost, že i to už se začíná v poslední době rozvíjet a naši firemní zákazníci s tím sami přicházejí. Máme za sebou jen nějaké pilotní projekty, neumíme to zatím úplně ve velkém, ale i tak je to posun.

Nedávno jsme například realizovali zakázku pro Českou filharmonii, kde jsme zpracovávali staré programy a další materiály a dělali z nich sešity a bloky. Nebo například zápisník pro nakladatelství Meander, který vznikl u příležitosti jejich pětadvacetiletého výročí a je celá vytištěná na zbytkových arších posbíraných z výroby jejich knih.

papírová Spižírna

V poslední době nám v této oblasti velkou radost přineslo otevření našeho „cirkulárního vesmíru“ – miniobchůdku Papelote na druhou v Pražské tržnici, jehož leitmotivem je slogan „Kde je nápad, není odpad.“ Nabízíme v něm produkty, které vznikly z odpadu nasbíraného během výroby.

Který papír tě v životě nejvíc rozčílil?

Naposledy předvolební „dopis“ od Babiše, který jsem našla ve schránce. Ale naštěstí ve mně většinou papíry, které se ke mně dostanou, vyvolávají spíš pozitivní emoce.

A co bys udělala s posledním kusem papíru, který by se ti dostal do rukou?

Pohladila ho a pak ho nechala rozplynout se ve vodě.