Může osobní bankrot jednoho člověka způsobit finanční krizi v celém městě? Příběh Williama Duera nám ukazuje, že to možné je – a dokonce i v New Yorku.
Když se William Duer ocitl v březnu roku 1792 ve věznici New Gaol na dolním Manhattanu, bylo to pochmurné a chátrající místo.
Bohatí vězni, včetně Duera, bydleli v pokojích na horních patrech. Chudší spali na chodbě nebo ve sklepě podobném žaláři. Věznici New Gaol mnozí přirovnávali k lidským jatkám a po městě se šířila fáma, že v ní dokonce straší.
V dubnu téhož roku se před věznicí shromáždil rozzuřený dav. Lidé požadovali vydání Duera, přesněji jeho peněz. Jeho věřitelé se tak snažili využít poslední šanci získat nazpět své peníze.
Rozzlobený dav se však k Duerovi nikdy nedostal. Přesto bylo v New Yorku cítit napětí ještě dlouho.
Charles Adams, syn budoucího amerického prezidenta Johna Adamse, popsal tehdejší náladu ve městě následujícím způsobem: „Ve městě je viditelné utrpení, které vytváří hrozný kontrast k jeho prosperitě. Město, které jsme ještě před šesti týdny považovali za nejbohatší v Americe, nyní sužuje neštěstí a všeobecná sklíčenost.“
Příčinou všeho neštěstí v New Yorku byl především Duer. Tento muž, který podnikal v USA i v Evropě, si ve velkém půjčoval peníze. A když se jeho byznys zhroutil, kvůli složité síti úvěrů, která byla základem jeho impéria, zchudla i řada dalších bohatých Američanů.
Dnes je Duer už téměř zapomenutým kouskem americké historie. Během svého života se však nacházel tak říkajíc v centru dění.
Byl otcem zakladatelem, bojovníkem ve válce za nezávislost i spolupracovníkem George Washingtona či zmiňovaného Johna Adamse. Stal se také asistentem a blízkým přítelem prvního amerického ministra financí Alexandra Hamiltona.
Spekulant a podvodník
Kromě toho byl Duer podnikatel, spekulant, lotr a podvodník a jako jeden z prvních šejdířů použil ke svému obohacení takzvané Ponziho schéma, do kterého byli zapleteni bohatí i chudí. Stačil také vyvolat první finanční krizi v americké historii, čímž neúmyslně přispěl ke vzniku moderního trhu s cennými papíry.
„Duerovy výpočty vždy počítaly se ziskem,“ poznamenal profesor Robert F. Jones v Duerově biografii King of the Alley. „Úvahy o službě a vlastenectví byly až na druhém a velmi vzdáleném místě.“ Staré známé přísloví „kdo míří vysoko, padá nízko“ se nicméně nevyhnulo ani Duerovi.
Narodil se do vyšší vrstvy britské společnosti ve čtyřicátých letech 18. století. Jeho otec byl právník v anglickém Devonshiru.
Duer studoval na Eton College a po ukončení studií odešel do Indie jako pobočník lorda Clivea, tehdejšího generálního guvernéra Východoindické společnosti. Tam však onemocněl a musel se vrátit domů. Po návratu zjistil, že jeho otec je mrtvý.
Spolu s bratrem zdědili majetek na karibské Dominice, kam se Duer přestěhoval. V roce 1768 odjel do New Yorku, kde chtěl získat dodavatele dřeva. Dostal se do okruhu kresličů, mezi něž patřili i budoucí americký senátor a generál Philip Schuyler, Alexander Hamilton a William Alexander.
Ilustraci vytvořil Jeffrey Smith pro Forbes US
William Alexander byl bohatý obchodník a veterán z francouzsko-indiánské války, který se navzdory parlamentnímu zákazu používání tohoto titulu nechával oslovovat jako „lord Stirling“.
Ron Chernow v knize Alexander Hamilton popsal Williama Alexandra jako boháče, jemuž se připisuje zavedení vinařství do kolonií v New Jersey. Pracovitý a rozhodný Alexander si s Duerem dobře rozuměl, a Duer se dokonce oženil s jeho dcerou Kitty.
Duerovi se tak podařilo získat majetek na tehdejší hranici. Patřil mu kus půdy u pevnosti Fort Miller, která byla jen nedávno otevřena kolonistům. Od své sestry Henrietty si půjčil 1400 liber, což by dnes odpovídalo přibližně třem a půl milionům korun, a část těchto peněz vložil do domu ve Fort Miller.
Postavil pilu, sklady a prodejnu, kde sám obchodoval. Snažil se získat kontrakt na zásobování britských vojenských stanic u Velkých jezer, což se mu ale nikdy nepodařilo. Ze svých pozemků v New Yorku nechával dovážet dřevo do Karibiku, čímž vytvořil prosperující řetězec, který neustále obohacoval jeho vlastní impérium.
Těžil i z války
Po vypuknutí americké revoluce za nezávislost pracoval politický oportunista Duer pro vládu státu New York a později pro druhý kontinentální kongres. Během války zastával různé středně důležité funkce.
Byl například pověřen péčí o francouzského hodnostáře, markýze Phillippa du Coudraye, v době, kdy američtí revolucionáři doufali, že získají Francii jako spojence. Duerův vztah s du Coudrayem však netrval dlouho. Pod Duerovou ochranou se aristokrat nešťastnou náhodou utopil.
Během války začal Duer hledat způsoby, jak zbohatnout. Chtěl nakoupit velké množství kontinentální měny v domnění, že se po vítězství revoluce výrazně zhodnotí, ale nepodařilo se mu na to shromáždit dostatečně velký kapitál.
Úspěšnější byl při nákupu zemědělské půdy zabavené loajalistům za půjčené peníze, při nákupu obilí pro francouzské jednotky v Americe nebo při zásobování kontinentální armády.
Když Amerika získala nezávislost, jeho ambice vzrostly. Nestačily mu státní dodavatelské smlouvy. Neúspěšně se pokusil vytvořit obchodní cestu do Indie. Poté založil společnost Scioto.
Využil své kontakty mezi kongresmany, aby získal pět milionů akrů půdy v Ohiu, které by dnes měly hodnotu téměř 85,5 milionu dolarů, a pokusil se tyto pozemky prodat francouzským farmářům, kteří chtěli emigrovat do USA.
Jeho agenti však v Paříži selhali a celá operace ztroskotala. Je těžké spočítat, kolik na ní všichni investoři a společníci ztratili. Profesor Jones z Fordhamské univerzity odhaduje, že šlo minimálně o dva miliony dolarů.
Navzdory selháním Duer nadále působil velmi sebevědomě. Účastnil se luxusních obchodních večeří a zval hosty na své panství. Americký podnikatel neuměl nic dělat střídmě. Kromě všeho byl také správcem kostela Trinity Church a členem Obchodní komory.
Patřil do Společnosti Cincinnati, bratrské organizace veteránů revoluční války, a do politické skupiny Whig Society. Když se nově zvolený první americký prezident Washington plánoval přestěhovat do New Yorku, Duer s přítelem osobně vybrali a zařídili prezidentův dům.
Duerova manželka a tchyně zase pomáhaly plánovat slavnostní uvítání Washingtona. První dáma Martha Washington je za to pozvala na svou první slavnostní recepci.
Duer sehrál roli i v nové americké vládě. Poté, co se Hamilton v roce 1789 stal ministrem financí, nastoupil Duer ke svému příteli jako asistent tajemníka ministerstva.
V té době už však začal jeho pád. Obchodoval se státními cennými papíry, půjčoval si další peníze, aby mohl obchodovat dál, a používal splatné směnky k placení úroků a jiných věřitelů.
V tomto pokračoval i během spolupráce s Hamiltonem. Se státními dluhopisy tedy obchodoval v době, kdy Kongres takové aktivity zakázal.
Brzy přišla i vážnější obvinění. Duer opustil ministerstvo financí v roce 1790. Následovala klikatá cesta dolů.
Robert Sobel, profesor z Hofstry, to ve své knize Panic on Wall Street popsal takto: „V roce 1791 Duer masivně investoval a sázel na růst a pokles cenných papírů, zejména na nedávno vydané akcie Bank of the United States. Hamilton věděl, co jeho přítel dělá, a napsal Duerovi, že má o něj vážné obavy a že by si měl dávat pozor.“
Akcie Bank of the United States vzrostly z 25 dolarů v červenci 1791 na maximum okolo 250 dolarů v New Yorku a více než tři sta dolarů ve Filadelfii. „Nelze říci, kdy se vášeň pro hazard zastaví,“ napsal Thomas Jefferson v červenci téhož roku Jamesi Madisonovi. Koncem října akcie klesly zpět na 170 dolarů.
Podváděl i společníky
Koncem roku 1791 uzavřel Duer dohodu s dalším newyorským spekulantem Alexandrem Macombem, který zbohatl na obchodu s kožešinami a vlastnil dům, který Duer našel pro Washingtona.
Duer a Macomb se dohodli, že spojí své síly a odkoupí ještě více akcií Bank of the United States a Bank of New York. Duer by řídil většinu obchodů, ale transakce by probíhaly na Macombovo jméno a akcie by byly vedeny na jeho účtu.
Duer nakupoval akcie Bank of New York, čímž přispěl k růstu jejich ceny. Mezitím je však prodával ze svých osobních účtů a obchodoval s půjčenými akciemi. Hrál na všechny možné strany, včetně těch, které byly v rozporu s jeho partnerstvím s Macombem.
Ceny akcií začátkem roku 1792 rostly a Duer si vytvořil velmi výhodnou pozici. Kdyby ceny pokračovaly v růstu i v březnu, stal by se nejbohatším mužem v Americe.
To se ale nestalo. Cenné papíry začaly klesat přibližně ve stejnou dobu, kdy Bank of the United States spustila zmrazení úvěrů, což znamenalo Duerův konec.
Byl nucen shánět půjčky od každého kolem a zpočátku mu všichni za vysoké úroky skutečně půjčovali. V březnu však nastal obrat. Dne 23. března byl Duer uvězněn ve věznici New Gaol a přišel o všechno.
Americký podnikatel neměl prakticky žádné prostředky, aby někomu něco vrátil. Peníze od něj se zbraní v ruce úspěšně vymáhal pouze Pierre de Poyster, kterému Duer dlužil v přepočtu na dnešní peníze necelý milion korun.
Všeobecný bankrot
Duer obchodoval téměř s každým v New Yorku. Jeho krach tedy znamenal bankrot tisíců dalších lidí a ve městě způsobil finanční krizi. Duerův hlavní obchodní partner Macomb skončil ve vězení měsíc po něm.
Alexander Hamilton následně podnikl kroky ke stabilizaci trhu s cennými papíry. V květnu 1792 se čtyřiadvacet makléřů shromáždilo na adrese Wall Street 68, aby podepsali krátkou dohodu, která byla přímou reakcí na Duera a jejímž cílem bylo zejména vyloučit z trhu spekulanty.
Duerův příběh je přiměl vidět výhody formálně organizovaného trhu s cennými papíry. Tato skupina makléřů několik desetiletí provozovala svou činnost ve druhém patře nedaleké kavárny Tontine.
V roce 1817 svou činnost ještě více formalizovali, čímž vzniklo to, co se dnes nazývá Newyorská burza cenných papírů.
Je také možné, že Duer a finanční panika, kterou vyvolal, vedly k myšlence maximálně dvou prezidentských mandátů. Profesor Jones předpokládá, že tyto události měly vliv na George Washingtona a přiměly ho kandidovat na další funkční období, což bylo rozhodnutí, které na jaře roku 1792 málokdo očekával.
Kolik přesně Duer ztratil? Dochovalo se jen málo dopisů nebo záznamů, o což se pravděpodobně moudře postaral sám. Jones se domnívá, že jde o miliony dolarů, což byla obrovská částka v době, kdy průměrný dělník vydělával asi sedmdesát centů denně.
Duer strávil zbytek života za mřížemi. V roce 1798 byl na chvíli propuštěn poté, co požádal Hamiltona o pomoc, aby unikl epidemii žluté zimnice ve věznici, ale šlo jen o dočasnou úlevu.
Začátkem roku 1799 onemocněl a napsal Hamiltonovi dopis, v němž popsal příznaky choroby, která připomíná střevní kameny a neschopnost močit.
„Předpokládám, že během tohoto roku pravděpodobně ukončím svou ubohou existenci. Moje dny jsou tak smutné, že se ani nedají popsat, a moje noci jsou mizerné,“ napsal. Asi o měsíc později byl chátrající Duer opět propuštěn na kauci 45 tisíc dolarů, kterou za něj složili dva přátelé. Zemřel v květnu 1799.
V době své smrti měl pravděpodobně dluh ve výši 1400 liber, který dokázal nahromadit za třicet let. Nikdy nevrátil peníze ani své sestře Henriettě, jejíž půjčka odstartovala jeho kariéru.