První řidiči Uberu začali v Praze rozvážet cestující před více než šesti lety. A od té doby dokola zaznívá stále jedna a ta samá otázka. Je Uber taxislužba, nebo něco nového, jiného?
Možná se to může zdát jako zbytečně puntičkářský dotaz, kdyby ovšem české zákony na taxikáře nekladly poměrně vysoké nároky, kterými se řidiči Uberu, ale třeba i řidiči Boltu, dlouhá léta odmítali řídit. Právě s odkazem na to, že nejsou žádní taxikáři.
Situace se podstatně změnila až letos, kdy začala platit novela zákona, která v pravidlech pro přepravu osob udělala pořádek a která už na moderní platformy pamatuje.
Ústavní soud teď však aspoň dodatečně nabízí definitivní odpověď na dříve neustále omílanou otázku. A dává za pravdu všem, které podnikání americké společnosti v Česku vytáčelo do ruda.
Firma Uber spolu se svými spolupracujícími řidiči totiž podle nového nálezu Ústavního soudu odpovídá svou povahou taxislužbě. A tudíž se její řidiči dlouhá léta měli řídit zákony, které pro taxikáře zákonodárci připravili.
Soud k takovému závěru došel potom, co zamítl stížnost řidiče, který chtěl v roce 2015 svézt v Praze Američanku po kontaktu přes aplikaci Uber. Dopustil se tak podle soudu přestupku, protože vykonával práci řidiče taxislužby bez příslušného živnostenského oprávnění.
„Závěr učiněný Nejvyšším správním soudem v nyní posuzované věci v tom směru, že činnost obchodní společnosti Uber představuje svojí povahou taxislužbu, je ústavně plně akceptovatelný. Ve správním řízení bylo rovněž postaveno najisto, že stěžovatel pro tuto společnost skutečně pracoval,“ stojí v nálezu. Soud jej vyhlásil na svém webu.
Dnes už v Praze Uber spolupracuje jen s řidiči, kteří mají průkaz šoféra taxislužby, takzvanou žlutou kartu. Dříve tomu tak však nebylo, a tak ani řidič, který v roce 2015 dostal pokutu od Úřadu městské části Praha 1, taxikářské oprávnění neměl.
Strážníci jej kontrolovali na Smetanově nábřeží kvůli parkování v místech zákazu zastavení. Řidič jim sdělil, že pouze čeká na zákaznici, která pak strážníkům potvrdila, že si auto objednala přes aplikaci Uber. Řidič uvedl, že si přivydělává k důchodu a že netušil, že fakticky jde o taxislužbu. Dostal pokutu patnáct tisíc korun a neúspěšně se bránil odvoláním k magistrátu i žalobou k Městskému soudu v Praze.
Městský soud odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, podle níž přeprava poskytovaná na podkladě platformy Uber představuje službu v oblasti dopravy, respektive výkon taxislužby. Muž neuspěl ani s kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.
V ústavní stížnosti muž poukazoval například na to, že cizinku nakonec nikam neodvezl, nedošlo tedy k přepravě, a tím ani k přestupku. Podle Ústavního soudu ale muž pro Uber prokazatelně pracoval a dostával od firmy instrukce i platby.
„Okolnost, že byla prokázána pouze jedna tato přeprava (navíc ve stadiu pokusu), na tomto závěru nic nezmění: tato přeprava totiž byla v podstatě jen indikátorem dlouhodobější činnosti vykonávané pro společnost Uber, nikoliv ojedinělou událostí,“ stojí v nálezu soudu.
