Bratři Kamil a Michal Hanuljakovi jezdí celý život na skateboardu a k tomu navíc pod svou značkou Hanuljak knives vyrábí ručně kované nože. Bylo tak jen otázkou času, kdy přijde nápad tyhle dvě záliby spojit a pomoci tak i životnímu prostředí.
Oba vystudovali umělecké řemeslo, ke kterému je vedl jejich otec zámečník. Kamil se dal cestou uměleckého truhláře, jeho bratr zase cestou uměleckého kováře. Ani jeden se však vystudovanému oboru po škole nevěnoval.
Michal trávil polovinu roku prací v Anglii a polovinu na horách. Kamil pracoval v malém grafickém studiu, které měl společně s dalšími dvěma kamarády.
„Postupem času jsem ale zjišťoval, že mě grafický design nenaplňuje tak, jak jsem čekal. Chyběl mi hmatatelný kontakt s výsledným produktem a to, jak pod rukama vzniká přesná, užitá věc,“ říká Kamil, kterého v té době začala bavit práce s kovem.
Odešel proto z grafického studia a začal se živit jako svářeč a obráběč kovů. Díky tomu měl možnost pracovat na různých dílnách a učit se od manuálně zručných lidí. Okolnosti ho tak nakonec oklikou zavedly do dílny jeho otce, který je původně k řemeslu směřoval.
„Dílna byla koncipována na velmi těžkou výrobu, ale já jsem přesto získal prostor na vlastní projekty. Následně se po pobytu v Anglii do Česka vrátil i můj bratr Michal a tak se stalo, že jsme se v roce 2018 sešli ve stejné otcově dílně oba,“ říká Kamil.
To jim dalo možnost k větší interakci a právě Michal jednoho dne přišel s nápadem, jestli by nevyzkoušeli vyrobit vlastní damaškovou ocel. Původní myšlenkou bylo si jen tak ze zábavy vyrobit nůž pro sebe.
Vyrobit damašskou ocel přitom není nic jednoduchého. Kovářským svařováním se při 1 300 stupních Celsia spojí několik plátů oceli z různými vlastnostmi, kterých je nakonec i sedmdesát čtyři vrstev. Ty také tvoří finální kresbu na noži, která damaškové oceli dává její nezaměnitelnou podobu.
Foto Dušan Šimko
„Začali jsme se více zajímat o japonské nože, technologické postupy, materiály a začali zkoušet první prototypy. Nutno říct, že jsme na začátku sice měli zázemí plně vybavené dílny, ale podmínky pro kovářskou výrobu byly značně improvizované,“ říká Michal.
„Postupně jsme se učili z chyb, sledovali japonské nožíře, nastudovali literaturu, postavili si vlastní hydraulický lis i kovářskou pec a zkoušeli to pořád dokola. Na jaře 2019 jsme měli k dispozici první prototypy nožů, které už byly zcela funkční,“ dodává Kamil.
Bratři pak po domluvě předali jeden prototyp svého damaškového nože s ebenovou rukojetí kuchařům do tehdy nově vzniklé pražské restaurace Bockem, aby získali adekvátní zpětnou vazbu.
„Hodnocení nože bylo velmi pozitivní, a i když je pro nás z dnešního pohledu tento prototyp vizuálně spíš úsměvný, víme, že v Bockem pořád slouží a je plně funkční. Díky zpětným vazbám i z dalšího okolí jsme pak nože dále zdokonalovali,“ vysvětluje začátky Kamil.
Bratři se tak začali plně věnovat jen vývoji nožů a své nové značce Hanuljak knives. Postupně vytvořili e-shop, který spustili začátkem loňského roku. To oceňují především kuchaři z Rakouska a Německa, kam jejich nože míří nejvíce.
„Sotva jsme ale oficiálně byznys rozjeli, přišla pandemie a rozjezd výroby se zbrzdil. Zůstali jsme tak stále v zázemí otcovy dílny a snažili se, co to šlo, aby nás covid nezastavil,“ vzpomíná Kamil.
To se jim naštěstí podařilo a letos už mají novou vlastní dílnu v prostorách areálu Tesla II v pražském Hloubětíně, kde vyrobí sedm až deset nožů týdně, měsíčně pak za sto tisíc korun. Přičemž vyrobit takový damaškový nůž zabere kolem dvanácti hodin čisté práce.
„S přesunem dílny do průmyslového areálu v pražském Hloubětíně jsme konečně získali prostor pro rozšíření naší výroby a zkoušení nových postupů. A tak vznikly naše dlouho plánované skatové rukojeti,“ upřesňuje Kamil Hanuljak.
Oba bratři se skateboardingu věnují od dětství. A zpracování starých, zlomených nebo jinak nevyužívaných skateboardů je tak přirozeně lákalo už delší dobu. Stejně jako trend upcyclingu, který přeměňuje odpadový materiál na nové produkty lepší kvality, čímž se i šetří životní prostředí.
„Každé prkno má svou specifickou barevnost. Z jednoho skateboardu tak vzniknou vždy maximálně tři stejné rukojeti, které pak dle přání zákazníka kombinujeme s konkrétním typem ostří,“ doplňuje ho bratr Michal.
Zájemci o nože se skatovou rukojetí je kontaktují sami přes Instagram. „Proces výroby je stejný jako u našich běžných nožů, dokonce i cena zůstává stejná,“ říká Kamil Hanuljak a upřesňuje, že takový nůž pak při správné péči, jako je broušení, mazání a čištění, vydrží i desítky let.
„Obecně se lidé začínají vracet k věcem, které mají člověku sloužit delší dobu, uvědomují si jejich hodnotu i to, že je potřeba se o ně starat,“ dodává Kamil s tím, že jako jedni z mála v Česku vyrábí své nože od začátku do konce sami, bez pomoci nakoupených prefabrikátů.
