S bytovou krizí bojují i za oceánem. Vláda v Kanadě od nového roku zakázala nákup nemovitostí lidem, kteří nemají kanadské občanství nebo povolení k trvalému pobytu.
A má k tomu dobrý důvod. Tamní trh s nemovitostmi je podle dat webu Statista pátým nejméně dostupným na světě. Vůbec nejhůře však z žebříčku vychází Česko a Nizozemsko. K tomu se nicméně vrátíme později.
„Na nové domy se nahlíží jako na jmění, jako na investici, místo aby se na ně koukalo jako na prostor, kde vychovávat rodinu a vytvářet komunitu,“ prohlásil už v květnu kanadský premiér Justin Trudeau, když vysvětloval, proč vláda na dva roky omezí práva cizinců na realitním trhu. Ti přitom v Kanadě vlastní méně než pět procent domů a bytů.
Cizincům, kteří zákaz poruší, hrozí pokuta ve výši deseti tisíc kanadských dolarů (přes 160 tisíc korun) a soud pak může nařídit prodej dotčené nemovitosti. Opatření vešlo v platnost s prvním lednem, vláda ho ale na poslední chvíli, jen jedenáct dní před nabytím účinnosti, zmírnila.
Ze zákazu vyjmula některé skupiny, například zahraniční studenty, kteří jsou v zemi aspoň pět let, nebo osoby s dočasným pracovním povolením.
Podle dat Kanadské realitní asociace se v prosinci průměrná prodejní cena nemovitosti v zemi pohybovala okolo 860 tisíc kanadských dolarů (asi 14,5 milionu korun). To je sice o dvanáct procent méně než v prosinci 2021, ceny jsou nicméně i tak pořád vysoko a rovnají se více než desetinásobku průměrné roční mzdy.
Podle BBC je bydlení nejdražší v Ontariu a Britské Kolumbii, kde cizinci představují méně než šest procent majitelů domů. Z dat webu Statista, který zanalyzoval ceny domů v poměru k příjmům, vyplynulo, že trh s nemovitostmi v Kanadě patřil ve druhém čtvrtletí loňského roku k pátému nejnedostupnějšímu na světě.
Hned za Kanadou následuje Nový Zéland, který prodej nemovitostí cizincům zakázal už v roce 2018. I zdejší vláda totiž vidí spoluviníky bytové krize v zahraničních investorech, byť v době zavedení zákona se cizinci na nákupu nových nemovitostí podíleli méně než třemi procenty.
Zákon ostatně zdražování bydlení na Novém Zélandu nezbrzdil, nicméně kvůli prudce rostoucí inflaci se jeho konkrétní dopad špatně odhaduje.
Nechvalné prvenství si každopádně z žebříčku webu Statista odnesly Česko a Nizozemsko. A není se čemu divit. V Česku podle studie společnosti Deloitte vyjde pořízení vlastního bytu o sedmdesáti metrech čtverečních na 13,3 průměrného hrubého ročního platu. Naší zemi by však podobné opatření jako v Kanadě příliš nepomohlo. Pravidla Evropské unie totiž neumožňují diskriminovat zájemce z jiných členských států.
Zákaz by tudíž šel uvalit leda na občany třetích zemí, v současné době by ale podle expertů pozbýval smyslu. „Diskuse k podobným opatřením by mohla být užitečná před lety, kdy ještě nebyly ceny tak vysoce nadhodnocené,“ míní ekonom Martin Lux ze Sociologického ústavu Akademie věd.
Ekonom UniCredit Bank Jiří Pour pak doplňuje, že v tuzemsku, podobně jako v Kanadě, nemá skupování nemovitostí cizinci takový vliv.
„V roce 2021 v době prudkého nafukování nemovitostní bubliny byl problém obecně v nákupech investičních bytů. Nakupovali je ovšem především čeští investoři, těch zahraničních byla jen asi pětina, a to včetně cizinců z Evropské unie, na které by se případný zákaz nemohl vztahovat,“ dodává Pour.
Za poslední rok se podle něj navíc situace změnila a poptávka po investičních nemovitostech v době vysokých úrokových sazeb a očekávaného zlevňování bytů klesla. „Část poptávky po nemovitostech jistě tvoří za účelem bydlení i cizinci žijící v Česku, ovšem na takové případy se nevztahuje ani zákaz zavedený v Kanadě,“ dodává Pour.
Podle mluvčího pražského Institutu plánování a rozvoje Marka Váchy v tuzemsku nikdo přesnou statistiku k nemovitostem vlastněných cizinci neeviduje. Z dat společnosti Deloitte ale vyplývá, že v Praze mezi červencem 2016 až červnem 2018 představovali cizinci asi deset procent kupujících.
„Jedná se o maximální odhad, protože do uvedené podílové hodnoty se započetly také transakce s nezjištěným státním občanstvím nového vlastníka a rovněž společné vlastnictví cizince a osoby s českou státní příslušností. Z analýzy tedy vyplynulo, že cizinci kupují pražské nemovitosti k bydlení v menší míře, než jaká odpovídá jejich zastoupení v celkové populaci,“ říká Vácha.
Ani vláda tak nevidí důvod, proč při řešení nemovitostní krize cílit na cizince. Mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Veronika Hešíková uvedla, že resort, pod který bytová politika primárně spadá, plánuje přemrštěné ceny nemovitostí a drahé nájmy řešit například zákonem o podpoře bydlení nebo chce více prosazovat družstevní a spolkové bydlení.
Opatření koneckonců vyvolává skepsi i mezi odborníky v Kanadě. Hlavní ekonom Realitní asociace Britské Kolumbie Brendon Ogmundson uvedl, že mnoho Kanaďanů se mylně domnívá, že za růst cen bytů a domů z posledních let mohou zahraniční investoři. Podle Ogmundsona však cenovky nemovitostí vyhnaly nahoru hlavně nízké úrokové sazby a nedostatečná nabídka na realitním trhu.
