Jedna z nejvýraznějších tváří mladé herecké generace, členka letošního výběru 30 pod 30, držitelka Českého lva a čerstvě také držitelka ceny Thálie pro umělce do 33 let. Jaká je Simona Lewandowska mimo filmové kamery a divadelní prkna?
Můj osobní styl oblékání
Rozhodně není jednotný. Podtrhává to, jak se cítím nebo jak se cítit chci. Neznám horší outfit než ten, v němž se cítím nesvá.
Místo, kam nejraději cestuji
Rozhodně Polsko, které vnímám jako svůj druhý domov. Konkrétně oblast Bělověžského pralesa, odkud pochází moje rodina. Je tam nádherná příroda, volně se pohybující zubři, fantastické jídlo… Hlavně tam čas plyne jinak. Pokaždé se mi těžce odjíždí.
Foto se svolením Simony Lewandowske
Hudební album, po kterém vždy ráda sáhnu
Teď v poslední době je to Lhasa De Sela – Living Road. Cokoli od Sylvie Kreusch, Rosalíi i české Rozálie. Doufám, že vydá album i Sára Vosobová. Ta mě baví hodně. V poslední době v mém playlistu silně převažuje ženská tvorba.
Oblíbený suvenýr, jejž jsem si přivezla z cest
Mým asi úplně nejmilejším je soška sedící ženy z marocké As-Sawíry. Děsně se mi líbila, ale byla docela drahá. Nepodařilo se mi cenu usmlouvat, a tak jsem se s ní rozloučila a šla dál. Můj tehdejší kluk se do obchodu vrátil, cenu královsky usmlouval a sošku přinesl. Pamatuju si, že jsem měla obrovskou radost. Byla jsem jak dítě.
Předmět, bez kterého nedokážu žít
Bez zubního kartáčku.
Nejlepší kniha nebo podcast
Sto roků samoty. V poslední době pak Časokryt, který inscenujeme v Divadle Na Zábradlí. Pravidelně se vracím ke kriminálním podcastům, jako je Kriminálka či Opravdové zločiny. Z nějakého důvodu u nich ráda a efektivně uklízím. S hudbou za stejnou dobu odvedu polovinu práce. Jinak hodně poslouchám Radio Wave: třeba Podhoubí, Bojs, Slejvák nebo Chudáčky.
V mé lednici vždy najdete
Kyselé okurky, burákové máslo a marmeládu. Mám období, kdy jsem něčím posedlá a jím to v podstatě denně, až se toho nakonec přejím. To ale naštěstí u této trojice nehrozí.
Poslední věc, kterou jsem si koupila na sebe
Džínová bunda s manšestrovým límcem. Hodně tíhnu ke klasičtějším, nadčasovým, dobře padnoucím kouskům. Od té doby ji nosím denně.
Předmět, s nímž se nikdy nerozloučím
Plyšový medvídek z dětství, který mi byl vždy věrným, naslouchajícím a trpělivým přítelem. A pak určitě rodinná alba s fotkami.
Foto se svolením Simony Lewandowske
Kulturní zážitek, který mě v poslední době obohatil a donutil se zamyslet
Kdyby se holubi proměnili ve zlato. Surový, nesmírně upřímný a pokorný film s obrovskou hodnotou. Smekám.
Nedávno jsem viděla se zpožděním ještě český dokument Až na věky, který pozoruje několik párů v rozdílných typech vztahu – otevřeném, monogamním, mileneckém. Bylo zajímavé vidět, jak všichni vlastně touží po tom samém, ale žádná z cest není ideální. Ta správná.
