Sport přináší velké příběhy a generuje ještě větší peníze. A červenec je mimo jiné časem, kdy se otevírá trh – míněno ten se sportovními kontrakty. Češi přitom nezůstávají stranou.

Pro ty, které nebaví šajtle, bekhendy a smeče, ale zajímá je propojení sportu s byznysem, je tady naše rubrika Branky, body, dolary.

Satoranský měl jasno

Nejlepší český basketbalista Tomáš Satoranský se po šesti letech vrací ze zámoří, kde se stal nejúspěšnějším krajanem v dějinách NBA. Angažmá ve španělské Barceloně z jeho pohledu dává smysl co do kvality a ambicí klubu, ohledně herní spolupráce s nově přicházejícím Janem Veselým, ale i Satoranského rodinného zázemí – pro tátu dvou malých dětí zásadní věc.

A pochopitelně dávají smysl i podmínky. Na rozdíl od NBA jsou evropské sportovní kontrakty neveřejné, a tak už neplatí, že lze snadno dohledat, že v dresu Washington Wizards bral Satoranský tři roky po třech milionech dolarů a u Chicago Bulls pak za stejný úsek po deseti milionech dolarů (samozřejmě jde o hrubý příjem, podléhající daním).

V Barceloně by se jeho gáže měla dle odhadů pohybovat v řádech nižších jednotek milionů eur na sezonu. A právě tady je dobré doplnit kontext. Podle webu BasketNews má například americko-řecký basketbalista ¨Tyler Dorsey nabídky z NBA, kde však může dostat pouze minimální plat, což pro příští sezonu činí 1,836 milionu dolarů. Hrubého.

Web odhaduje, že v Řecku – naposledy působil za Olympiakos Pireus – i jinde v Evropě si může vydělat až 1,5 milionu eur. Čistého. Dorsey nicméně podle odhadů ještě jednou podlehne zámořskému vábení.

U Satoranského nešlo v přestupu do Barcelony primárně o peníze, tak to ostatně neměl v kariéře nikdy, ale Dorseyho příklad ukazuje, že na návratu do Evropy nemusela česká hvězda tratit. Zvlášť po poslední sezoně se třemi trejdy a minimální herní vytížeností, kdy by měl Satoranský při vyjednáváních o platu se zájemci z NBA logicky horší výchozí pozici.

Hokejoví fanoušci kupují popcorn

Od nejlepší basketbalové ligy planety k té nejlepší v hokeji. NHL se povedl zajímavý ekonomicko-ideologický kousek: funguje v ryze kapitalistickém prostředí, zároveň ovšem se zásadním omezením trhu. To představuje takzvaný platový strop, tedy suma prostředků, kterou můžete maximálně každý rok utratit za hráčské platy (nově po lehkém zvýšení činí 82,5 milionu dolarů).

Vedení ligy v čele s funkcionářskou legendou Gary Betmanem tím dosáhlo vzývaného stavu parity. V praxi to vypadá tak, že když se někomu roky daří, o jeho hráče je pak vyšší zájem, říkají si o vyšší gáže a tím pádem odcházejí jinam, neboť jejich dosavadní zaměstnavatelé jejich rostoucí výplatu pod platový strop nenacpou.

Předplatné Forbesu Jak přežít podzim

Proto je dnes naprostou výjimkou, když někdo jako Tampa Bay Lightning vyhraje dva Stanley Cupy po sobě (v letech 2020 a 2021). Tampa navíc letos došla až do finále, ale její dynastický kádr se drolí.

Takřka s jistotou jí proto nezbude vedení na udržení Ondřeje Paláta, patrně nejméně doceněného českého sportovce současnosti, který proslul fantastickými výkony v play off – tedy v časech, kdy jde o vše.

Palát bral v Tampě 5,3 milionu dolarů na rok a v jedenatřiceti letech ho čeká ještě vyšší suma. Kdokoli, kdo to myslí vážně s útokem na titul, by o něj měl mít zájem. Pro skromného a tichého hokejistu z Frýdku-Místku by bylo ideální variantou setrvání na Floridě, kde by tak mohl strávit celou kariéru, třeba i za o něco horších podmínek, než by dostal jinde.

Jenže takovým úvahám vystavuje systém platových stropů stopku, jako když narazíte do mantinelu. „Ze dvaatřiceti týmů v NHL jich teď s platovým stropem bojuje odhadem dvacet pět,“ řekl pro NHL.com Bill Guerin, generální manažer celku Minnesota Wild a někdejší zkušený útočník.

Pastrňák: celý život v Bostonu?

Kolonka UFA znamená u jména v hokeji Unrestricted Free Agent, nechráněný volný hráč. To jsou hokejisté typu Paláta, kteří osloví potenciální zaměstnavatele napříč trhem a mohou jednat s kýmkoli.

Z dalších Čechů to letos budou například Dominik Kubalík (naposledy 3,7 milionu dolarů na sezonu), Michal Kempný (2,5 milionu dolarů), Pavel Zacha (2,25 milionu dolarů).

A pak tady jsou RFA, Restricted Free Agents. V doslovném překladu chránění volní hráči, se kterými může prioritně jednat jejich poslední zaměstnavatel, a navíc jim může dopřát smlouvu až na osm let, zatímco konkurenti nemohou nabídnout více než sedmiletý kontrakt.

Střelec
Předplatné Forbesu Střelec Forbes 2/2020

Podepisování může začít již s ročním předstihem, což je tento týden případ Davida Pastrňáka. Nejlepší český hráč posledních let má s Boston Bruins smlouvu už jen na příští sezonu. „A my chceme, aby v našich barvách strávil celou kariéru,“ řekl pro web Bruins generální manažer týmu Don Sweeney.

Pastrňákovi poslední kontrakt garantuje 6,67 milionu dolarů ročně, tím příštím si jistě hodně polepší. Měl by pravděpodobně trumfnout i obří sumu, kterou San Jose Sharks dedikovali Tomáši Hertlovi: univerzální útočník bude od následující sezony dostávat 8 137 500 dolarů ročně.

„Jednání s agentem šla dobře,“ věří Sweeney, že co nejdříve po 13. červenci oznámí, že Pastrňáka čekají další dlouhá léta v Bostonu.

Djokovič chce tituly

Zábavná a nerozřešitelná hádanka o nejlepšího tenistu dějin pokračuje. Je jím g´énius ladných pohybů Roger Federer, král grandslamových titulů (má jich dvaadvacet) Rafael Nadal, nebo jejich věčný vyzývatel Novak Djokovič?

Srb se rázně přihlásil o víkendu, když posedmé triumfoval na posvátné wimbledonské trávě a dobyl svůj grandslamový pohár číslo dvacet jedna. V jednom kritériu je jasně nejlepší už teď: kariérních prize money. Djokovič si v All England Clubu polepšil o další dva miliony liber (58 milionů korun) a celkově má u jména už téměř 159 milionů dolarů.

Druhý Nadal vydělal 131,3 a třetí Federer 130,6 milionu dolarů. Proč Djokovič tak jasně vede? Jednak je rekordmanem v počtu titulů z kategorie ATP 1000, tedy z akcí, které jsou prestiží hned za grandslamy. A také je mladší než rivalové a tenis se v průběhu let stává čím dál štědřejším.

Jeho metou však je především dorovnat a následně trumfnout Nadala právě v součtu grandslamových trofejí, jenže narazil na nečekaného soka – covid. Přesněji na to, že odmítá očkování, pročež byl vyloučen z lednového Australian Open a zatím nesmí ani na blížící se US Open. I tam je očkování podmínkou účasti.