Když se loučit se sluncem nad hlavou, tak stylově. A těžko to jde udělat s větší parádou než v kabrioletu čtyřkového BMW.
Neuniknete pohledům. Nepřehlédnutelný tmavý lak, interiér ve světlé kůži, střecha dole a značka BMW. Ne, nejde to. Introvertům je za volant kabrioletu BMW 430i vstup zakázán. Většinou vás čeká palec nahoru, ale nedejbože když ve spěchu někomu hodíte myšku. V tu chvíli jste za hejska v „bávu“. Nejspíš navždy.
Pak je tu ještě jedna věc, která vyvolávala, vyvolává a bude vyvolávat spoustu diskusí. A tou je design. Příď, maska, čumák. Co vidíte? Dobře, zrychlíme to. Ano, zuby, bobří zuby. BMW se toho nebálo, šlo do téhle radikální proměny a z horizontálních ledvinek nastolilo éru obřích vertikálních.
A komu se to nezdá, má smůlu. Reoperace, která by obří ledviny znovu změnila za menší, se nechystá. Domagoj Dukec, designér, který je za to ze všech odpovědný nejvíc, si za svým stojí.
„Když chcete vytvořit něco, co je výrazné, musí se to odlišovat. Pokud máte za cíl zaujmout nějakou skupinu zákazníků, musíte vyčnívat. Nemůžeme potěšit všechny, ale musíme potěšit naše zákazníky,“ uvedl v jednom z rozhovorů.
Na tuhle hru se nejspíš dá přistoupit. Nakonec je to asi lepší, než kdyby se o nových BMW nemluvilo vůbec. A popravdě, dá se na ně zvyknout. Stačí pár dnů a averze je pryč. Alespoň já jsem to tak měl. Vynahradí vám ji přinejmenším to, jak tohle BMW jezdí.
Jedinou smůlou bylo, že většinu ze zápůjčkového týdne propršelo. V kabrioletu pocit k uzoufání. Asi jako když vám do ruky dají tu nejlepší zmrzlinu široko daleko, ale venku je patnáct pod nulou. Teoreticky si líznout můžete, ale proč byste to dělali. Takže nezbývá čekat, než se oteplí.
Nicméně i jízda s nataženou střechou je vlastně fajn. Tedy když cesta není cíl, ale hlavně se potřebujete dostat z místa na místo. Benzinový dvoulitr o výkonu 258 koní je ve spojení s osmistupňovým automatem s touhle zadokolkou prostě radost.
S nataženou plátěnou střechou to pak klidně můžete sypat dálniční rychlostí. Ještě líp to jde ale s verzí M, která má těch koní ještě o něco víc. Přesně 510.
Ale zpátky blíž ke skutečnému světu. V souvislosti s rychlostí je dobré zmínit ještě jedno číslo, a to devadesátku. S „plátýnkem“ dole je to totiž hranice, kdy se to ještě dá. Jakmile chcete divočit víc, vítr a hluk už je nepříjemný i na předních sedadlech. Vzadu ani nemluvit. Tam už při rychlosti devadesát kilometrů za hodinu nejspíš dávno přestali mluvit a navzájem se baví tím, jakou legrační trvalou má ten druhý vyfoukanou na hlavě.
Ještě ale k plátnu nad hlavou, k němuž se BMW od pevné skládací střechy po letech zase pokorně vrací. Důvody jsou minimálně čtyři. Jedním je hmotnost, protože plátěná střecha je o čtyřicet procent lehčí.
Ten druhý je technologický. Plátěné střechy už dneska nejsou kusem látky připomínajícím stan. Klidně po dálnici můžete sypat nad to, co se ještě smí, a v klídku si popovídat s tím, kdo sedí vedle vás.
Třetí důvod pochopíte, když se podíváte do kufru. I když krabice pro složenou střechu zabírá většinu místa, kam by se pár kufrů vešlo, pořád je to lepší, než když se vám za záda musela složit střecha z plechu. Takhle máte k dispozici 300 litrů prostoru se sluncem nad hlavou. Když máte zataženo, místa v kufru je ještě o 85 litrů víc. Na výlet dobrý.
A ten čtvrtý? Plátěnka ke kabrioletu patří a i líp vypadá. Mimochodem, střecha se dá stáhnout i natáhnout během osmnácti sekund až do rychlosti padesát kilometrů za hodinu, takže ve městě vlastně kdykoli. Jen se vracíme obloukem zase na začátek. Tahle show nad hlavou přitahuje pohledy všech okolo. Introvert trpí. Ale introvert si nekupuje kabriolet BMW, že ano.
Ještě minimálně jedno milé překvapení s tímhle vozem nový majitel zažije. Je to nízká spotřeba. A platí to, i když zrovna máte chuť auto prohnat po D1, kde je nutné se vypořádat s těmi pány v pantoflích a s puštěným filmem na počítači položeným na palubní desce. Těmi, co mají zálibu v technice jízdy popsané jako „kamion předjíždí kamion a ten předjíždí další kamion“.
Pro řidiče ve skoro třísetkoňovém BMW na spojce Praha–Brno, který se odmítá smířit s takovou smutnou realitou (jinými slovy jsem prostě fakt spěchal), to znamená, že bude zhruba každých pět kilometrů při konstantní jízdě vlevo asi tak třikrát brzdit a zase zrychlovat ve snaze ujet něčemu, co na něj stejně čeká zas a znovu.
Takže jízda plyn-brzda a výsledek je lehce přes devět litrů benzinu na sto. Fakt. Taky mě to překvapilo. Mile. Úsměv na tváři kazily akorát ty kamiony ve dvojstupu, které mě během tankování zase předjely.
Kabriolet je radost. BMW 430i v kabrioletu je radost. Co radost není, je podzim a fakt, že černé plátno dolů půjde až zase někdy na jaře. A že na tohle auto potřebujete minimálně jeden a půl milionu, to tiše přejdeme. Máloco skvělé je levné.
