Tento týden byly definitivně vypuštěny bazény jeskynního lázeňského komplexu Miskolctapolca v Maďarsku. Několik stovek let fungující provoz v jeskynním komplexu neustál vysoké ceny plynu.
„Musíme lázně zavřít z jednoho prostého důvodu: naše spotřeba plynu za tři měsíce od října do prosince bude stát dodatečných jednašedesát milionů forintů (přes tři a půl milionu korun, pozn. red.),“ citovala agentura Reuters výkonnou ředitelku Judit Némethovou.
Možná vám něco na této zprávě nehraje. Neodebírají přece v Maďarsku díky dobrým vztahům s Ruskem mnohonásobně levnější plyn? Podivení je namístě. Jde totiž o jeden z mýtů, který se kdesi objevil a začal si v českém éteru brzy žít svým životem. Podobných mýtů je však mnohem víc – pojďme si na ně ukázat a vysvětlit si je.
Foto Pixabay
1. mýtus: Do Maďarska proudí násobně levnější plyn z Ruska
Neproudí. Maďarsko je sice v otázce plynu na Rusku závislé ze sedmdesáti pěti procent a nehodlá na tom nic měnit, ale plyn od něj levněji nekupuje. Tamní vláda pouze ceny zastropovala, navíc jen pro někoho. Ceny ruského plynu i pro Maďarsko totiž určuje trh, tedy hlavně energetická burza v Lipsku nebo nizozemský virtuální uzel TTF.
Maďarsko proto nakupuje plyn za běžné tržní ceny, za které je odebírá i zbytek Evropské unie. Důkazem budiž zmiňovaný krach staletých jeskynních lázní nebo i to, že maďarská vláda musela kvůli náporu kompenzací na státní rozpočet v červenci přistoupit k zastropování cen pro firmy i domácnosti, prozatím jen s vyšší spotřebou energií.
2. mýtus: Česká republika by se s Ruskem měla domluvit na přímých dodávkách plynu
Domluveni už jsme. Problém je v tom, že Rusko závazky neplní. Konkrétně ČEZ má s Gazpromem dojednanou smlouvu na dodávku plynu, jenže ta není ze strany ruského gigantu plněna. ČEZu proto dle neoficiálních vyjádření managementu nezbývá než bránit se právní cestou.
Situace je dnes taková, že Česko je už přes pět týdnů zcela nezávislé na dodávkách plynu z Ruska. Plyn nyní odebíráme zejména z Norska, z Belgie a také z Holandska, kde využíváme třetinu kapacity LNG terminálu v Eemshavenu. Tyto zdroje zatím pokrývají jak naši spotřebu, tak plní podzemní zásobníky, které jsou před zimou naplněny z devadesáti dvou procent.
Navíc ze strany Gazpromu opakovaně oficiálně zaznívá, že další zvýšení exportů není možné. Nedává tedy žádný smysl dojednávat nové smlouvy.
3. mýtus: Češi mají vyšší strop na ceny elektřiny než v Evropské unii
Nemají. Česká vláda a Evropská unie přijaly v rámci zkrocení cen odlišná opatření, která se ale laikům mohou zdát identická.
Česká vláda rozhodla o zastropování koncových cen elektřiny pro spotřebitele na šesti korunách za kilowatthodinu (kWh). Zastropování obsahuje nejen silovou cenu elektřiny, ale i DPH nebo náklady na vyrovnávání odchylek, což celkově v přepočtu odpovídá zastropované hladině dvou set eur za megawatthodinu (MWh).
Unie se vydala trochu jinou cestou, když rozhodla o zdanění velkoobchodních cen nad úrovní 4,5 koruny za kWh (sto osmdesáti eur za MWh) pro elektrárny využívající levnější zdroje než plyn. Půjde tedy o zastropování cen přímo pro výrobce elektřiny při jejím prodeji obchodníkům s energiemi, kteří je dál přeprodávají domácnostem i firmám.
Unie takto extra vybrané peníze pošle zpět do členských zemí, kde budou použity na kompenzace pro zákazníky. Podpoří tím i český rozpočet.
4. mýtus: Slováci mají elektřinu zastropovanou na 1500 eurech za megawatthodinu
Nemají. Slovensko s majiteli Slovenských elektráren, kterými jsou vedle samotného státu i český holding EPH Daniela Křetínského a italský Enel, pouze podepsalo memorandum o porozumění, které ze své povahy není právně závazné, a tím pádem vymahatelné.
Memorandum se přitom týká prodeje jen 6,15 terawatthodiny (TWh) elektřiny za zastropovanou cenu 61,2 eura (zhruba patnáct set korun) za MWh. Roční spotřeba Slovenska se pohybuje kolem třiceti terawatthodin elektřiny – i proto má být výše podpory omezena spotřebou a navíc se dotýká jen elektřiny, ne plynu.
Slovensko je zároveň zahnáno do kouta, protože právě elektřinu nemá nakoupenou pro příští rok. Tamní regulátor v první polovině roku oznámil, že bude obchodníkům s ní, kteří dodávají firmám, veřejným institucím a domácnostem, proplácet rozdíl nákladů při koupi elektřiny za ceny mezi 1. lednem a 30. červnem.
V létě byla cena elektřiny vysoká, a tak regulátor termín posunul o měsíc. Jenže cena prudce rostla i v červenci a srpnu. Teď máme říjen a slovenský regulátor stále o výši náhrad nerozhodl – přitom obchodníci na toto rozhodnutí čekají a nemají pro své klienty zajištěnou elektřinu.
Slovensku tak hrozí, že bude příští rok kupovat elektřinu za nevypočitatelné spotové ceny a nebude jí mít dostatek. Slovenské elektrárne se musely zajistit, a tak prodaly část produkce například zahraničním zákazníkům. I proto premiér Eduard Heger v rozhovoru pro Financial Times pohrozil, že země v nejčernějším scénáři může zastavit export nasmlouvané elektřiny.
