Když chcete dělat fine dining a myslíte si na michelinskou hvězdu, nemůžete být ležérní. Je to dřina a disciplína. To říká Petr Kunc, který posledních sedm let vládne oáze v pražské Troji s názvem Salabka.
Těsně předtím přitom odmítl skvělou nabídku na michelinskou restauraci v Nizozemsku. A první rok v Česku byl po návratu ze zahraničí, jak sám dnes přiznává, doslova šokující.
„Před návratem jsem byl součástí takové létající kuchyně špičkových šéfkuchařů. Přišel třeba Elton John s přítelem, že pořádají akci pro sto lidí a potřebují takový catering a takové kanapky. No a v Londýně nic nebyl problém, všechny suroviny světa k dostání. Tady jsem měl dlouho problém získat v konstantní kvalitě i zeleninu,“ vzpomíná Kunc.
Hbitě ale dodává, že časy se mění dramaticky k lepšímu, a pyšně zmiňuje, jak právě objednal například i české wagyu.
V Salabce, která mění menu čtyřikrát do roka, mu však nejde primárně o drahou surovinu, ale o to vykouzlit něco mimořádného i z té obyčejnější. Jeho recept na úspěch v restauračním byznysu? „Tři pravidla – jídlo, servis, atmosféra.“
