Jde o nejnákladnější „fuckupy“, které kdy lidé museli řešit. Jaké průšvihy přišly lidstvo nejen draho, ale vůbec nejdráž?
Dobrých startů dne může být mnoho. Zjištění, že loď vaší společnosti zničila most, jehož oprava vyjde na šest set milionů dolarů, mezi ně ale rozhodně nepatří. Vždy však může být hůř.
Zatímco někteří lidé se do historie zapíšou budováním firem miliardových hodnot, průzkumem tajemných zákoutí planety či tvorbou mistrovských děl zbožňovaných po další staletí, jiní by z učebnic dějin raději potichu zmizeli – způsobili totiž tragédie, které škodí i po dekádách.
Toto je výběr těch nejdražších z nich.
Havárie tankeru Prestige
Dobrovolníci uklízející následky úniku ropy z tankeru Prestige | Foto Stéphane M. Grueso / Wikimedia Commons (CC BY-SA 2.0 DEED)
Přes 280 miliard korun stála katastrofa řeckého tankeru Prestige. Ten v roce 2002 převážel 77 tisíc tun ropy a během bouře mu vlivem prudkých nárazů vody praskla nádrž s nákladem.
Část posádky se podařilo včas evakuovat a místo si vyměnili s vysloužilým kapitánem, kterého na loď vyslalo španělské ministerstvo průmyslu. Ten prohlásil, že loď musí být dopravena do přístavu, aby bylo možné únik ropy zastavit. Vládě se však tento nápad nezamlouval.
Španělsko nebylo ochotné nechat ropou znečistit své pobřeží, a kapitán tak musel nabrat kurz k Francii. Ani ta neměla o ropu na svých plážích zájem, takže následovala další otočka, tentokrát směrem na Portugalsko. A to vyslalo své námořnictvo, aby se k němu loď nedostala ani o míli blíž.
Neochota států ustoupit tak vyústila v jednání označené akademickou obcí za kriminální čin. Tanker, který plul od státu ke státu, zatímco z něj vytékala ropa, se po šesti dnech jednoduše rozlomil a potopil. A s ním i zbytek ropy, která dosud neunikla.
O tom, že bylo lepším nápadem nechat loď zakotvit, se státy přesvědčily vzápětí – černé zlato brzy pokrylo více než 560 kilometrů pláží. Kromě masivní částky na jeho odstranění zasáhl ekonomiku Španělska i půlroční zakáz rybolovu v oblasti. Ne že by bylo co lovit: při katastrofě uhynuly miliony ryb.
Původcem celého neštěstí byla čirá hamižnost: loď byla v takovém stavu, že vůbec neměla vyplout. Bývalý kapitán vytrvale informoval majitele o jejích neduzích, ale ten situaci vyřešil… výměnou kapitána. Kdyby tak neučinil, tanker by dnes neležel na dně Costa da Morte, tedy Pobřeží smrti.
Havárie tankeru Exxon Valdez
Úklid ropy z tankeru Exxon Valdez | Foto PH2 POCHE / Wikimedia Commons
Sto šedesát miliard korun stála katastrofa z jara 1989, kdy tanker Exxon Valdez vezl do Kalifornie 53 tisíc tun ropy a narazil na útes – 37 tisíc tun se rozlilo po více než dvou tisících kilometrech pláží.
Na rozdíl od Prestige se jednalo o místo, kam se lze dostat pouze vrtulníkem, letadlem nebo lodí. Tanker sice ztroskotal nedaleko pevniny, ale v neobydlené části Aljašky.
I v tomto případě se pravděpodobně jednalo o dílčí chybu ze strany vedení. Tanker měl více než rok porouchaný radar, o čemž měl Exxon vědět. Společnost však přišla s tvrzením, že kapitán byl v době nehody pod vlivem alkoholu – to přitom popřelo jedenadvacet svědků.
Kapitánovi však u soudu přitížilo, že se místo přivolání pomoci snažil loď tři čtvrtě hodiny vyprostit. V té době už z osmi prasklých nádrží vytékala ropa do okolních vod.
Do soudních pří se dostal i Exxon, který v jedné osočil vedení Aljašky, že mu zabránilo použít disperzní chemikálie pro úklid ropné skvrny. Ty však podle státu povolení nevyžadovaly a společnost jich stejně neměla dostatek, aby situaci vyřešila.
Tanker tragédii přežil a po opravách plul až do roku 2012. Podstatně chmurněji z toho vyšli obyvatelé Aljašky: některé společnosti musely kvůli nedostatku ryb vyhlásit bankrot a mnoho pracovníků, kteří únik likvidovali, onemocnělo.
Exploze vrtu Deepwater Horizon
Požár vrtné plošiny Deepwater Horizon | Foto US Coast Guard / Wikimedia Commons
Voda nehraje roli jen v problémech týkajících se lodí. Největší únik ropy v historii, při kterém zahynulo jedenáct lidí a náklady na jeho likvidaci se odhadují na dva biliony korun, proběhl na ropné plošině.
Když energetická společnost BP v roce 2009 zaslala americké vládě dokument o bezpečnosti plošiny Deepwater Horizon, uvedla, že riziko úniku je minimální. O rok později už se kolem plošiny rozlévala ropa do oblasti přesahující 180 tisíc kilometrů čtverečních.
Problém začal, jakmile vláda udělila BP několik výjimek. A někteří zaměstnanci uvedli, že když tyto skutečnosti zpochybnili, byli propuštěni. Když pak pracovníci vrtu několik týdnů před výbuchem vyplňovali dotazník společnosti Transocean, uvedli obavy z postihů za upozornění na problémy – a že nové vrty mají přednost před bezpečností.
V dubnu 2010 byl jeden z vrtů uzavřen betonem, ale ropa nadále unikala a narůstal přetlak. Náhlý výbuch plošinu zapálil a o dva dny později se potopila.
Katastrofa postihla řadu ohrožených druhů – ochránci přírody odhadují, že zahynulo více než sto tisíc ptáků, želv a mořských savců. Únik se společnosti podařilo zastavit až po třech měsících, každým dnem přitom do zálivu vytékalo až devatenáct tisíc barelů ropy.
Akcie firmy BP se v důsledku havárie propadly o polovinu a agentura Fitch Ratings snížila její hodnocení z AA na BBB.
Teroristické útoky z 11. září 2001
Následky teroristických útoků z 11. září 2001 | Foto Wikimedia Commons
Někdy lidé způsobují tragédie úmyslně – a usilují při tom o co největší ztráty.
Když po útocích z 11. září 2001 dvě nejvyšší budovy světa klesaly k zemi, braly s sebou vedle tisícovek lidských životů také devět miliard korun, na kolik vyšla celá ikonická stavba. V troskách zmizely rovněž dva Boeingy 767, každý v tehdejší hodnotě asi dvou miliard korun.
Tragédie s sebou vzala i burzy: během následujících dnů se propadly o více než deset procent a nejistota se projevila i na ceně zlata, která okamžitě stoupla o 1600 korun na 6700 korun. Největší dopad však měla situace na akcie pojišťoven a aerolinek. Počet letů výrazně poklesl a až do poloviny roku 2005 nedosáhl hodnot před 11. zářím.
Lépe se nevedlo ani samotnému okolí budov. Podle Newyorské státní univerzity muselo v důsledku útoků zavřít osmnáct tisíc podniků.
Celkově tragédie 11. září stála mezi půl až třemi biliony korun, což je zároveň jen zlomek nákladů takzvané „války proti teroru“, kterou Spojené státy vyhlásily teroristické organizaci al-Káida. Její téměř dvacetiletý průběh podle odhadů vyšel jen USA zhruba na osm bilionů korun.
Teroristické útoky v Paříži 2015
Policisté hlídající ulice Paříže po sérii teroristických útoků v listopadu 2015 | Foto Mstyslav Chernov / Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0 DEED)
Byl listopadový pátek a v Paříži se chystal mezinárodní fotbalový zápas a rockový koncert. Milovníky méně rušných akcí pak město lásky vítalo svými malebnými kavárnami a restauracemi.
Ani jedno z těchto míst ale nebylo v bezpečí před skupinami teroristů z Islámského státu. Ti na šesti místech zabili během tří hodin 130 lidí a 416 dalších zranili. Následky barbarských útoků navíc Francii trápily i dlouho poté, co byli útočníci po smrti.
Obavy z teroristů skličovaly turistický ruch země už od lednových útoků na redakci Charlie Hebdo a po listopadovém řádění teroristů Francie zavedla významná policejní opatření včetně systematických hraničních kontrol. Útoky tak nakonec zemi vyšly na tři sta miliard korun.
Havárie raketoplánu Columbia
Vyšetřování trosek raketoplánu Columbia | Foto NASA
Sedmičlenná posádka raketoplánu Columbia se v roce 2003 podívala do vesmíru, ale domů na Zemi se již nevrátila. Čtvrt hodiny před plánovaným přistáním se stroj v atmosféře rozpadl.
Okamžitě byla zahájena rozsáhlá pátrací akce v oblasti o rozloze pět set krát sto kilometrů s cílem najít případné přeživší a posbírat trosky raketoplánu. Po pěti hodinách vystoupil tehdejší prezident George Bush a oznámil, že nikdo z posádky nepřežil.
Tragické datum pro americký kosmický průmysl i lidstvo jako takové bylo pro jiné dnem finančního obohacení – lidé začali hledat trosky a prodávat je na internetu. Některé z nich se vyšplhaly až na cenu sedmi set tisíc korun.
To se však nelíbilo americké vládě, která nenechavým zájemcům pohrozila přísnými tresty. Trosky byly stále federálním majetkem, který proto lidé při nálezu kradli. Operace, na níž se podílely desítky tisíc lidí a při níž bylo nalezeno čtyřicet tisíc kusů raketoplánu, stála 150 miliard korun.
Černobylská havárie
Práce po výbuchu černobylské jaderné elektrárny | Foto IAEA
Královnou drahých lidských selhání je exploze jaderné elektrárny Černobyl. Sovětský svaz přišla v přepočtu na dnešní měnu na 28 bilionů korun, což je pro srovnání pětapůlkrát tolik, kolik v současnosti vlastní nejbohatší muž světa Bernard Arnault.
Prvotní opatření a zapojení asi půl milionu likvidátorů stálo 4,5 miliardy korun. Přesídlení 335 tisíc obyvatel, pomoc zasaženým a nutnost investic do výzkumu radiace účet za černobylskou havárii dále nastavily.
Snad největší hospodářský dopad však měla katastrofa na zemědělství v západních oblastech Sovětského svazu. Bělorusko, čtvrtina jehož území byla zamořena, muselo na řešení situace vyčlenit dvadvacet procent státního rozpočtu.
Jak drahou chybou byl výbuch Černobylu, můžeme posoudit v porovnání s nejdražší přírodní katastrofou z roku 2011: zemětřesením a tsunami, po kterých následovala havárie japonské elektrárny Fukušima I. Ani několik katastrof najednou se zkáze sovětské elektrárny nevyrovná.
Japonsko za řešení tragédie zaplatilo dnešních jedenáct a půl bilionu korun, účet za Černobyl mezitím dále stoupá. Ukrajinci v roce 2016 kolem vybuchlého reaktoru postavili nový sarkofág v hodnotě 56 miliard korun, který má oblast chránit dalších sto let.
