Rozdíl
mezi manželstvím a loterií? V loterii se občas vyhrává.
Duchaplný, zároveň však skeptický bonmot dramatika G. B. Shawa
se podle všeho netýká svazku Karla a Renaty Komárkových. Přesto
se jeden z nejbohatších Čechů, Karel Komárek, v loteriích
výrazně angažuje.
Jeho společnost Sazka Group velí loterijním hrám v tuzemsku,
Řecku, na Kypru, v Itálii a Rakousku a je největší herní a
loterijní skupinou v Evropě. Navíc může český miliardář
shrábnout další jackpot: jak už Forbes informoval, Sazka má
zálusk i na britskou národní loterii.
O tom, zda ji skutečně dostane, se má rozhodnout v blízké
budoucnosti – britští poslanci z příslušného výboru začali
v těchto dnech zkoumat nabídky. Komárek není sám, kdo má zájem,
patří ale mezi favority.
Přísně vzato, nynější národní loterie vznikla v Británii
na základě vládní licence v roce 1993 a o rok později se stala
franšízou kanadské společnosti Camelot. Právě z rukou Kanaďanů
se Sazka a další společnosti snaží loterii vytrhnout.
Budeme-li ovšem brát národní loterii na ostrovech v širším
slova smyslu, tedy jako státem posvěcenou a garantovanou hru, pak
ta dnešní navazuje na mnohasetletou tradici. Jako ostatně spousta
věcí a institucí v někdejší říši, kde franšíze Camelot
předcházel hrad Kamelot bájného krále Artuše.
Ne, v Artušových dobách loterie ještě nebyla. Premiérově s
ní v roce 1568 přišel jiný mocný panovník, respektive
panovnice: Alžběta I. mínila díky loterii získat peníze na
enormně nákladné financování velkolepé epochy, jejíž byla
představitelkou.
Alžběta I. bývá oslavována jako královna zlatého věku. Za její éry vzkvétal obchod, řemesla, ale i vzdělanost a kultura, svá dramata v téhle době geniálně splétal Shakespeare. Výnos z loterie měl být použit zejména na stavbu lodí a budování přístavů, neboť posilování vlády na moři a s ním spojené rozšíření exportních trhů bylo jedním ze zásadních aspektů vzestupu.
Zakoupení slosovacího lístku stálo v alžbětinské éře
deset šilinků a první cenou mělo být tehdy hodně štědrých
5000 liber: 3000 v hotových penězích, zbytek odměny měl tvořit
zlatý talíř, vzácný gobelín a kvalitní lněné sukno.
Aby bylo povzbuzeno co nejvíc zájemců o loterii, slíbilo
dokonce její veličenstvo držitelům lístků osvobození od
některých zločinů vyjma těch nejtěžších jako vražda, zrada
nebo pirátství. A první tři kupci losů dostali zlaté destičky
v hodnotě padesát, třicet a dvacet liber.
Projekt, za nímž stál královnin mnohaletý tajemník, sir William Cecil, přesto neskončil pro státní pokladnu úspěchem. Určitě ne takovým, jak si zřizovatelé představovali.
Představy hovořily o 400 tisících prodaných lístcích, přičemž třicet tisíc jich bude výherních a 370 tisícům nešťastníků bude pro útěchu vrácena čtvrtina vkladu. Loterii však od počátku provázela nedůvěra, z dobových úřednických pramenů lze mimo jiné vyčíst rozladěné konstatování, že „nezaujala dokonce ani Iry, známé svým sklonem k hazardu“.
Čtyři sta tisíc prodaných losů? Vysněné číslo skřípla krutá realita – udalo se jich necelých 34 tisíc. Výhry tak byly poníženy na úkor profitu státní pokladny, přičemž Alžběta přísně trestala pomluvy, že si z výtěžku bere peníze pro vlastní potřeby. Faktem je, že panovnice za své vlády už nikdy žádnou loterii nezorganizovala a ani nepovolila.
Web thehistorypress.co.uk přinesl v souvislosti s Velkou loterií, jak se ta alžbětinská nazývala, zajímavé propočty. I tenkrát samozřejmě platil princip všech loterií, že „vítězem nebudete s největší pravděpodobností vy“, šance na jackpot byla 1 ku 16 000. Jenže: „Dnešní šance 1 ku 14 milionům by musela být zcela mimo chápání královny,“ napsal server ironicky.
Od roku 1698 ze zákona platilo, že standardní loterie nemohly
být provozovány bez souhlasu státu. Loterie vypisovala Bank of
England s deklarovaným cílem „generovat peníze na dobročinné
účely“, přičemž těmito „dobročinnými účely“ bylo
nejednou myšleno financování válek.
Od té největší války uplynulo skoro půlstoletí, když byla za vlády ministerského předsedy Johna Majora zřízena franšízová národní loterie – licenci na její provozování obdržela společnost Camelot. První losování se uskutečnilo na ostrově Man v listopadu 1994 – tažena byla čísla 3, 5, 14, 22, 30, 44 a dodatkové číslo 10; sedm výherců jackpotu si rozdělilo 5 874 778 liber.
Pod franšízu v současnosti spadá hned několik loterijních her, v tom se její model podobá tomu, který v Česku provozuje Sazka. Na dobročinné účely jde z výnosů loterie v Británii přes čtyřicet miliard liber. Jejich přerozdělování není v gesci provozovatele, nýbrž Národního fondu pro distribuci a největší balík peněz, čtyřicet procent, jde ve prospěch zdraví, vzdělání a životního prostředí.
Právě z tohoto směru ale na Camelot letí kritika. List The Guardian před pár dny upozornil na tři roky starou zprávu britských zákonodárců, že zatímco peníze na charitativní účely získané loterií se mezi lety 2009 až 2017 zvedly o dvě procenta, zisky Camelotu se za stejné období zvýšily o 122 procent, a to z 39 milionů liber na 71 milionů.
S loterií jsou pochopitelně spojeny i rekordní výhry. Od července 2011 byli přes osm let rekordmany Colin a Chris Weirovi ze skotské oblasti Ayrshire s výhrou přes 161,5 milionu liber (podle aktuálního kurzu téměř 4,8 miliardy korun), než byli v říjnu 2019 překonáni anonymním výhercem, který bral více než 170 milionů liber (přes pět miliard korun).
Lístek z roku 1999 | Foto Wikipedie
To vše je historie, brzy se ukáže, zda další kapitolu
společnosti bude určovat Karel Komárek. Aby se tak opravdu stalo,
zapojil český miliardář podle Guardianu do celé věci „těžké
váhy“ co do vlivu na britské prostředí.
Vlivným mužem je zejména sir Keith Mills – díky vlastní historii a bohaté profesní dráze. Ve světě byznysu je Mills ctěn jako mozek věrnostního programu Air Miles a věrnostních karet Nectar Card, ovšem nejvíc svítí jeho role šéfa kampaně za uspořádání olympijských her 2012 v Londýně; tuhle misi dotáhl jako nezastavitelný buldozer do vítězného konce.
Jednasedmdesátiletý mocný muž dnes stojí v čele nově založené britské společnosti Allwyn spadající pod Sazku – britskou národní loterii chce Karel Komárek převzít právě za pomoci Allwynu s Millsem v čele.
Existuje totiž jedna spolehlivá cesta, jak na náhodně tažených
číslech vydělat. Nesázet na ně. Pořádat jejich losování.
