skip to main content
Byznys

Los si mohl koupit už Shakespeare. O britskou národní loterii nyní usiluje miliardář Komárek

Rozdíl mezi manželstvím a loterií? V loterii se občas vyhrává. Duchaplný, zároveň však skeptický bonmot dramatika G. B. Shawa se podle všeho netýká svazku Karla a Renaty Komárkových. Přesto se jeden z nejbohatších Čechů, Karel Komárek, v loteriích výrazně angažuje.

Jeho společnost Sazka Group velí loterijním hrám v tuzemsku, Řecku, na Kypru, v Itálii a Rakousku a je největší herní a loterijní skupinou v Evropě. Navíc může český miliardář shrábnout další jackpot: jak už Forbes informoval, Sazka má zálusk i na britskou národní loterii.

O tom, zda ji skutečně dostane, se má rozhodnout v blízké budoucnosti – britští poslanci z příslušného výboru začali v těchto dnech zkoumat nabídky. Komárek není sám, kdo má zájem, patří ale mezi favority.

Přísně vzato, nynější národní loterie vznikla v Británii na základě vládní licence v roce 1993 a o rok později se stala franšízou kanadské společnosti Camelot. Právě z rukou Kanaďanů se Sazka a další společnosti snaží loterii vytrhnout.

Reklama

Budeme-li ovšem brát národní loterii na ostrovech v širším slova smyslu, tedy jako státem posvěcenou a garantovanou hru, pak ta dnešní navazuje na mnohasetletou tradici. Jako ostatně spousta věcí a institucí v někdejší říši, kde franšíze Camelot předcházel hrad Kamelot bájného krále Artuše.

Ne, v Artušových dobách loterie ještě nebyla. Premiérově s ní v roce 1568 přišel jiný mocný panovník, respektive panovnice: Alžběta I. mínila díky loterii získat peníze na enormně nákladné financování velkolepé epochy, jejíž byla představitelkou.

Alžběta I. bývá oslavována jako královna zlatého věku. Za její éry vzkvétal obchod, řemesla, ale i vzdělanost a kultura, svá dramata v téhle době geniálně splétal Shakespeare. Výnos z loterie měl být použit zejména na stavbu lodí a budování přístavů, neboť posilování vlády na moři a s ním spojené rozšíření exportních trhů bylo jedním ze zásadních aspektů vzestupu.

Zakoupení slosovacího lístku stálo v alžbětinské éře deset šilinků a první cenou mělo být tehdy hodně štědrých 5000 liber: 3000 v hotových penězích, zbytek odměny měl tvořit zlatý talíř, vzácný gobelín a kvalitní lněné sukno.

Aby bylo povzbuzeno co nejvíc zájemců o loterii, slíbilo dokonce její veličenstvo držitelům lístků osvobození od některých zločinů vyjma těch nejtěžších jako vražda, zrada nebo pirátství. A první tři kupci losů dostali zlaté destičky v hodnotě padesát, třicet a dvacet liber.

Projekt, za nímž stál královnin mnohaletý tajemník, sir William Cecil, přesto neskončil pro státní pokladnu úspěchem. Určitě ne takovým, jak si zřizovatelé představovali.

Představy hovořily o 400 tisících prodaných lístcích, přičemž třicet tisíc jich bude výherních a 370 tisícům nešťastníků bude pro útěchu vrácena čtvrtina vkladu. Loterii však od počátku provázela nedůvěra, z dobových úřednických pramenů lze mimo jiné vyčíst rozladěné konstatování, že „nezaujala dokonce ani Iry, známé svým sklonem k hazardu“.

Čtyři sta tisíc prodaných losů? Vysněné číslo skřípla krutá realita – udalo se jich necelých 34 tisíc. Výhry tak byly poníženy na úkor profitu státní pokladny, přičemž Alžběta přísně trestala pomluvy, že si z výtěžku bere peníze pro vlastní potřeby. Faktem je, že panovnice za své vlády už nikdy žádnou loterii nezorganizovala a ani nepovolila.

Reklama
Loterie nezaujala dokonce ani Iry, známé svým sklonem k hazardu.

Web thehistorypress.co.uk přinesl v souvislosti s Velkou loterií, jak se ta alžbětinská nazývala, zajímavé propočty. I tenkrát samozřejmě platil princip všech loterií, že „vítězem nebudete s největší pravděpodobností vy“, šance na jackpot byla 1 ku 16 000. Jenže: „Dnešní šance 1 ku 14 milionům by musela být zcela mimo chápání královny,“ napsal server ironicky.

Od roku 1698 ze zákona platilo, že standardní loterie nemohly být provozovány bez souhlasu státu. Loterie vypisovala Bank of England s deklarovaným cílem „generovat peníze na dobročinné účely“, přičemž těmito „dobročinnými účely“ bylo nejednou myšleno financování válek.

Od té největší války uplynulo skoro půlstoletí, když byla za vlády ministerského předsedy Johna Majora zřízena franšízová národní loterie – licenci na její provozování obdržela společnost Camelot. První losování se uskutečnilo na ostrově Man v listopadu 1994 – tažena byla čísla 3, 5, 14, 22, 30, 44 a dodatkové číslo 10; sedm výherců jackpotu si rozdělilo 5 874 778 liber.

122 % O tolik se zvýšily zisky z loterie pro provozovatelskou společnost Camelot za roky 2009 až 2017. Peníze z loterie na charitu se údajně za stejné období zvedly o dvě procenta…

Pod franšízu v současnosti spadá hned několik loterijních her, v tom se její model podobá tomu, který v Česku provozuje Sazka. Na dobročinné účely jde z výnosů loterie v Británii přes čtyřicet miliard liber. Jejich přerozdělování není v gesci provozovatele, nýbrž Národního fondu pro distribuci a největší balík peněz, čtyřicet procent, jde ve prospěch zdraví, vzdělání a životního prostředí.

Právě z tohoto směru ale na Camelot letí kritika. List The Guardian před pár dny upozornil na tři roky starou zprávu britských zákonodárců, že zatímco peníze na charitativní účely získané loterií se mezi lety 2009 až 2017 zvedly o dvě procenta, zisky Camelotu se za stejné období zvýšily o 122 procent, a to z 39 milionů liber na 71 milionů.

S loterií jsou pochopitelně spojeny i rekordní výhry. Od července 2011 byli přes osm let rekordmany Colin a Chris Weirovi ze skotské oblasti Ayrshire s výhrou přes 161,5 milionu liber (podle aktuálního kurzu téměř 4,8 miliardy korun), než byli v říjnu 2019 překonáni anonymním výhercem, který bral více než 170 milionů liber (přes pět miliard korun).

Lístek z roku 1999 | Foto Wikipedie

To vše je historie, brzy se ukáže, zda další kapitolu společnosti bude určovat Karel Komárek. Aby se tak opravdu stalo, zapojil český miliardář podle Guardianu do celé věci „těžké váhy“ co do vlivu na britské prostředí.

Vlivným mužem je zejména sir Keith Mills – díky vlastní historii a bohaté profesní dráze. Ve světě byznysu je Mills ctěn jako mozek věrnostního programu Air Miles a věrnostních karet Nectar Card, ovšem nejvíc svítí jeho role šéfa kampaně za uspořádání olympijských her 2012 v Londýně; tuhle misi dotáhl jako nezastavitelný buldozer do vítězného konce.

Jednasedmdesátiletý mocný muž dnes stojí v čele nově založené britské společnosti Allwyn spadající pod Sazku – britskou národní loterii chce Karel Komárek převzít právě za pomoci Allwynu s Millsem v čele.

Existuje totiž jedna spolehlivá cesta, jak na náhodně tažených číslech vydělat. Nesázet na ně. Pořádat jejich losování.

Reklama
Reklama