Lucie Poubová dlouho patřila mezi typické shopaholičky. V šatníků měla tři tisíce kusů oblečení a zároveň neustálý pocit, že nemá co na sebe. Ze závislosti na nakupování ji vyléčil až dokument o otřesných pracovních podmínkách v textilním průmyslu, který je zároveň jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí.
Dnes vede s kamarádkou Kristýnou Holubovou neziskovku Swap Prague a učí Čechy udržitelnosti a cirkulární ekonomice. V úterý 18. října spouští svou největší akci První udržitelný obchoďák. V Pražské tržnici pořádají týdenní swap, kde mohou lidé vyměňovat oblečení, domácí potřeby, knihy, dekorace nebo třeba pokojové květiny.
„Jde o druhý ročník akce. Loni se nám tady sešlo sedmnáct tun věcí. Letos by to mohlo být i přes dvacet tun. Místo toho, aby skončily na skládce nebo rozpadlé a zapadlé ve skříni, udělají někomu jinému radost. Lidé si u nás mohou obměnit šatník, knihovnu i výzdobu domácnosti,“ popisuje Kristýna Holubová.
Její cesta ke swapování byla poněkud přímočařejší než v případě Lucie Poubové. K ekologii tíhla odjakživa a vždy měla ráda vintage oblečení s příběhem. „Už od puberty jsem terorizovala rodinu, aby třídila. To bylo v devadesátkách, kdy to ještě zdaleka nebyla samozřejmost,“ vypráví Holubová.
Většina lidí ale podle ní na swap poprvé nepřijde kvůli ekologii. Chodí kvůli věcem, které si mohou pořídit víceméně zadarmo. „Swap je nástroj, kterým to všechno jen začíná. Panuje tam příjemná atmosféra, lidé se naladí a otevřou, což je pro nás skvělá příležitost je nenásilnou formou vzdělávat. A ukázat jim, jak mohou změnit spotřební návyky a hodnoty,“ říká Lucie Poubová.
V rámci doprovodného programu se tak návštěvníci dozvědíí, jak na udržitelný šatník, naučí se základy šití a seznámí se s upcyclací, tedy proměnou odpadového materiálu v nové a kvalitnější produkty. Zjistí také, jak neplýtvat jídlem, fermentovat potraviny, vyrábět doma kombuchu nebo si vypěstovat microgreens, tedy výživné mikrobylinky.
Mohou zároveň přinést rozbitou elektroniku a nechat si ji zdarma diagnostikovat ve stánku Opravárny. Součástí programu bude také premiéra filmu Modrá řeka o negativních dopadech výroby levné módy nebo třeba přednáška environmentalisty Tadeáše Žďárského o idee nerůstu.
„Celý prostor je ozvučený a povídání z doprovodného programu tak můžete poslouchat, zatímco si vybíráte kousky do šatníku. Chceme lidi naučit, jak být soběstačný, šetrný a ohleduplný, ale zároveň neslevovat ze svých životních standardů. A jak šetřit přírodu i peníze,“ vysvětluje Kristýna Holubová.
V době masivní inflace je přitom ekonomická stránka věci velké téma. „Na naše akce chodí návštěvníci většinou čtyřikrát do roka a průměrně si odnesou věci v celkové hodnotě šest tisíc korun. To je desetkrát víc, než kolik zaplatí na vstupném za celý rok,“ počítá Lucie Poubová.
Vstupné na akci První udržitelný obchoďák je 220 korun na den. A návštěvníci si mohou odnést až dvacet kousků. „Limit jsme zavedli, aby si lidé znovu nezahlcovali šatníky, ale vybírali si opravdu jen to, co potřebují. Pokud si toho ale chtějí z nějakého rozumného důvodu odnést víc, stačí se zeptat někoho z organizátorů,“ říká Kristýna Holubová.
Swap je zároveň příležitostí vytřídit si domácnost a přinést nepotřebné věci v dobrém stavu k výměně. Organizátorky doporučují vzít kolem dvaceti kousků. Není to ale rozhodně podmínka. Lidé věci přinášejí průběžně během dne, a nabídka se tak neustále mění. Vyplatí se proto na místě chvíli setrvat a v mezičase si poslechnout přednášku nebo si třeba zajít na kávu.
„Oblíbený je teď trend minimalistických šatníků. Ale po čase se člověk může začít trochu nudit. Swap je tak skvělá příležitost, jak svoji skříň oživit nějakým extravagantnějším kouskem, který chvíli nosíte. A pak ho zase vrátíte do oběhu. Stejně tak může fungovat i jako půjčovna oblečení na nějaký koncert nebo karneval,“ podotýká Lucie Poubová.
Ona sama si svůj šatník ze tří tisíc kusů oblečení zredukovala zhruba na sto dvacet. A díky swapům ho pravidelně obměňuje. „Dnes mi mé shopaholické období přijde jako minulý život. Vtipné je, že jsem v té době navíc pracovala jako obchodní manažerka společnosti, která vyráběla plastové obaly, a já měla za úkol prodávat jich co nejvíc,“ vzpomíná na práci, která měla k udržitelnosti hodně daleko.
Dnes vedle organizace Swap Prague vede svou vlastní udržitelnou značku Relu, která vyrábí a učí lidi vyrábět tašky, batohy a kabelky z papírových pytlů. A svůj vedlejší projekt má i Kristýna Holubová. Provozuje vinohradský coworking Svět Hub, který často využívá i pro aktivity Swap Prague.
Za šest let s Lucií Poubovou uspořádali přes osmdesát akcí a celou řadu dalších lidí k pořádání swapů inspirovali. Před covidem se v Praze konalo až třicet takových akcí měsíčně a mimo Prahu šedesát. Spolupracují i s firmami, kde šíří ekologickou osvětu, a zároveň v jejich řadách hledají partnery pro své aktivity.
V rámci akce První udržitelný obchoďák například pořádají s českou společností Plastia diskuse a workshopy o potravinové soběstačnosti. Firma Potex zase odváží k dalšímu zpracování věci, které si nikdo na swapu neuloví.
Společnosti jako Nila a Weleda pro změnu na swap posílají deadstok, tedy menší množství neprodaných věcí, které by jinak skončily jako odpad. Celá řada firem také zapojuje své zaměstnance jako dobrovolníky, na swapy je vysílá třeba Komerční banka nebo Magistrát hlavního města Praha.
V současnosti se zakladatelky Swap Prague baví s potenciálními investory také o možnosti, jak vybudovat skutečný udržitelný obchoďák, který by fungoval celoročně. „Takové místo nám tady chybí a pomalu si vyšlapáváme cestičku k tomu, abychom ho jednoho dne opravdu otevřely.“
