Haná. Ideální místo pro pěstování melounů. Absurdní nesmysl? Zemědělec Ladislav Kašpar letos dokázal, že to tak není. Během jediného půldne přímo na poli prodal lidem patnáct tun melounů, které letos zvládl vypěstovat.
Osm korun za kilogram a čerstvá chuť, kterou kulatá zelenina s červenou dužinou nakoupená v supermarketech nenabízí. Když tohle dáte vedle sebe, nestačíte melouny prodávat. Alespoň to tak vypadá podle vlny zájmu, která se o melouny z Vojnic na Olomoucku strhla.
Ladislav Kašpar, který na Hané hospodaří na pětadvaceti hektarech rodinných polí, se specializuje na zeleninu. Sází hlavně na tu tradiční – rajčata, mrkev, cibuli nebo okurky. Melouny už sice zkoušel pěstovat na malé výměře v minulých letech, ale bylo to spíš pro zábavu. „Měl jsem to hlavně jako bonus pro brigádníky,“ říká Kašpar.
Letos se však trochu rozmáchl a melounům dal k dispozici jeden a půl hektaru. Navíc se mu podařilo sehnat odrůdu, která je vyšlechtěná pro chladnější pásma.
„Meloun je pak sladký a šťavnatý i když je počasí stejně špatné jako letos. Lidé, kteří si ho u nás koupili, byli překvapení, jak vůbec chutná. Znají jen melouny ze supermarketů dozrávající v krabicích, které se s těmi utrženými na poli nedají vůbec srovnat,“ vysvětluje zemědělec.
Kašpar stojí v čele rodinné firmy už pětadvacet let. Jako vyučený automechanik se sice prací na poli živit vůbec nechystal, ale v restituci navrácené polnosti a přání jeho otce rozhodli jinak.
Rodinná farma dlouhou dobu zeleninu dodávala do velkoobchodů. Jenže v posledních letech začínali ubývat brigádníci z okolí a nové lidi na práci na poli téměř nebylo možné sehnat. Vedle toho začal neúměrně růst tlak odběratelů na co nejnižší výkupní ceny.
„Pořád jsme slyšeli, jak ve srovnání se zahraničními pěstiteli nejsme konkurenceschopní,“ vzpomíná Kašpar. Objednávky se tak snižovaly. Navíc když už velkoobchodníci něco odebrali, platili tak málo, že obchodování s nimi pro Kašparovi přestávalo dávat smysl.
„Poslední rok jsem zkoušel vyjednat vyšší výkupní ceny, ale marně. Nikoho nezajímalo, že máme traktor starý pětačtyřicet let a s jejich výkupními cenami si na nový nevyděláme. Odpovědí mi bylo, že je to nezajímá, že si zeleninu přivezou odjinud, kde ji nakoupí levněji,“ vzpomíná Kašpar na dobu před čtyřmi roky.
Špatně nesl i to, že lidé z kanceláří řešili jen cenu, nikoli to, jak jeho zelenina chutná. „To bylo to poslední, co je zajímalo,“ dodává Kašpar.
Výsledkem přetlačování, které neměl šanci vyhrát, pak byla totální změna prodeje. Místo dodávání výpěstků velkoodběratelům vsadil na vlastní malé zákazníky a samosběr přímo na polích. A uspěl.
Uspěl do té míry, že letošní zahájení samosběru obrovským počtem zájemců připomínalo nálet kobylek. Letošek se podle Kašpara vymykal i z pohledu chování lidí. Rapidně totiž narostl počet těch, kteří nerespektovali pro samosběr nastavená pravidla.
„Největší problém je v tom, že máme zeleninu na několika polích. V konkrétní den prodáváme ale jen na jednom, kde jsou cedule a pokladny. A lidé jedou i na jiné pole s tím, že tam je zelenina také. Že ji není komu zaplatit, to už neřeší,“ stěžuje si Kašpar, který vzniklou škodu spočítal na skoro 200 tisíc korun.
Velkému zájmu kromě kvality pomohla i nízká cena, za kterou zeleninu poslední čtyři roky lidem prodává. Kilo cibule za čtyři koruny, okurek, rajčat, zelí nebo melounu za osm. „Jde o ceny, které se rovnají výkupním cenám z velkoobchodů. Za zeleninu tak dostáváme stejně, ale ušetříme na brigádnících potřebných ke sklízení,“ vysvětluje Jan Kašpar.
Příští rok se ale bude téměř jistě zdražovat, protože ceny jsou stejné už čtvrtým rokem, zatímco náklady rapidně rostou a co před čtyřmi lety na uživení manželského páru bohatě stačilo, je dnes na hraně přežití.
„Už jsme byli kousek od rozhodnutí toho nechat. Jenže když jsme to někde zmínili, začaly se ozývat spousty lidí, kteří nás přemlouvali, ať pokračujeme dál. Psali nám na e-mail, na Facebook, nacházeli jsme dopisy ve schránce. Taková podpora nás chytá za srdce, takže samozřejmě pokračovat budeme i dál,“ slibuje Kašpar.
