Je to místo, kde máte chuť padnout na kolena před divy přírody: moře láká na nádhernou tyrkysovou barvu, z hladiny se tyčí zelené homole a po nich kráčí tvorové z dávnověku. Indonéský ostrov Komodo, domov legendárních varanů komodských, rozhodně patří na každý cestovatelský bucket list.

Byli byste však ochotní dát za vstup sem 250 dolarů, přes šest tisíc korun? To je přesně to, oč běží v další velké debatě na téma overtourismus.

„Podporujeme ochranu Komoda, ale prosím, přijďte s rozumnými čísly tak, abychom ochránili nejen komodské draky, ale také lidi, jejichž živobytí závisí na turismu,“ řekl k takovému zvýšení vstupného pro agenturu AFP indonéský průvodce Servianus Setiawan.

Jen pro srovnání, aby byla čtyřmístná suma v korunách zasazena do kontextu, za předpokladu, že se vám dnes podaří dorazit do Číny, stojí vstup na úsek Velké čínské zdi jménem Mutianyu, který je snadno dostupný z Pekingu, nižší stovky korun.

Základní vstupné k pyramidám v Gíze pak přijde ani ne na 350 korun. Do Tádž Mahalu v Indii můžete již od šesti stovek a do úžasného chrámového komplexu Angkor Wat v Kambodži aktuálně za patnáct set korun na den.

Ve světle toho je indonéská sazba opravdu horentní. Zvlášť s přihlédnutím k dalším faktorům. Jde o velmi levnou zemi třetího světa, kam často cestují batůžkáři, navíc Komodo není právě snadno dostupné. Buď musíte z Bali přeletět do města Labuan Bajo a odtud se plavit několik hodin lodí, nebo bývá zastávka součástí několikadenních programů výletních lodí.

„Nejsem si jistá, že ještě někdy nějací hosté z Itálie přiletí,“ reagovala pro list Jakarta Globe na zvýšení cen italská průvodkyně Michele Barilari.

Místní průvodci ostatně ihned vyhlásili stávku a výsledek přišel rychle – až do konce letošního roku budete moci jedinečné varany, tyto děsivé tvory z dávných časů, navštívit za pouhých deset dolarů. Což je mimochodem stále částka, za niž lze v Indonésii sehnat bez potíží slušný hotel se snídaní.

Za navrhovanou sumu 3,75 milionu indonéských rupií (oněch 250 dolarů) pak lze v zemi pobývat dlouhé dny, v případě hodně šetrného přístupu i týdny.

Čtvrtý nejlidnatější stát planety jako by pořád nevěděl, kudy se v turistice vydat. V Indonésii se používá následující aforismus – devadesát procent návštěvníků přiletí na Bali a devadesát procent z nich zůstane v jižní části ostrova pod městem Kuta. Pokud navštívíte zbytek obrovského archipelu, budete ho mít prakticky jen pro sebe.

Indonéská vláda zkouší dominanci Bali naředit, program „Deset nových Bali“, který zahrnoval mimo jiné Labuan Bajo a přilehlé ostrovy s varany, ale zatím zůstává hodně teoretickým plánem na papíře.

Dalším z míst, které vláda touží propagovat, je unikátní buddhistický komplex Borobodur na Jávě. Tam už došlo k mimořádnému zvýšení vstupného na 100 dolarů pro ty z cizinců, kteří se chtějí podívat přímo mezi sochy v chrámu. V zemi je totiž standardní dvojí taxa pro domácí a zahraniční návštěvníky.

Zvyšování cen vstupného je důvodem neshod dokonce i v indonéské poslanecké sněmovně. „Parlament byl zvýšením cen překvapen,“ uvedl poslanec Dede Yusuf z Demokratické strany. „U Boroboduru i teď u Komoda.“

Nádherný chrám Borobodur se nicméně místní snaží podle svých slov uchránit před postupující zkázou, kterou kamenům přivozují návštěvníci. Na Komodu má jít primárně o ochranu vzácných varanů.

Nezdražuje se jen v Indonésii

Podobné věci se však dějí i jinde, kde cítí, že se z turistů stala nekončící vlna, jež kromě peněz přináší i problémy. Například himálajské království Bhútán ohlásilo znovuotevření od 23. září s tím, že denní poplatek raketově vyskočí z 65 dolarů na rovných 200 dolarů. Benátky zase jako první město plánují obecné vstupné ve výši 10 eur už jen za to, že sem vůbec přijedete.

Jenže tady podobnost končí. Bhútán byl vždy drahou destinací, navíc se snaží se svým ojedinělým systémem pevně dané denní platby nabízet prémiový přístup.

„Covid nám umožnil lépe promyslet strukturu turistického průmyslu. Tak, aby měl pro nás nejen pozitivní finanční dopad, ale i ten sociální. A abychom do toho drželi emise nízko,“ řekl bhútánský ministr zahraničí Tandi Dorji o rostoucím důrazu na ekologii.

Desetieurová platba v Itálii také jistě nezruinuje nikoho, kdo by chtěl vidět Dóžecí palác či baziliku svatého Marka. Vydávat se ale daleko za rovník a absolvovat mnoho přestupů s vědomím toho, že Komodo je dražší než Velká čínská zeď, Tádž Mahal a Angkor Wat dohromady, když v Indonésii plánované vstupné znamená majlant? To je trochu jiná káva.

A co hůř, učinit takové rozhodnutí v době, kdy vinou pandemie loni klesl počet návštěvníků Komoda na čtvrtinu? „Tohle může být sebevražda,“ řekl pro CNN tamní průvodce Leo Enbo, když vysvětloval, proč spolu s ostatními zahájil bleskovou stávku.

Její výsledek tak alespoň může oddálit tah, který by ze vzdálené tropické lokality učinil jedno z nejdražších turistických míst planety. Ironií je, že by to nakonec stejně celé mohlo vést jen k prostému přelití hostů na jiné, navíc lépe dostupné varaní místo. Tak, jako si to před lety vyzkoušel autor textu.

Pokud totiž jste v Labuan Baju, metropoli ostrova Flores, cesta na Komodo je poměrně dlouhá, zvlášť na indonéských lodích. O zhruba dvě hodiny blíže se ovšem nachází ostrov Rinca (čti Rinča), kde žije početná kolonie varanů komodských také a jehož okolí je podobně spektakulární. A Rinca je zatím z plánů na radikální zvýšení vstupného vyňata.

„I náš prezident Jokowi ostatně říká: Když nechcete na Komodo, navštivte ostrov Rinca. Jsou tu stejní varani, není v tom žádný rozdíl,“ pronesl bezelstně guvernér této indonéské provincie Viktor Bungtilu Laiskodat.

Zdá se tak, že do problematiky nadměrného turismu místo potřebné cenné lekce, kterou by mohly použít i další země a místa, zatím přibyla jen zmatečná kapitola bez pointy.