skip to main content
Rozhovor

Přijel s jedním kufrem, dnes točí stamiliony. Rozjezd je tu levnější, říká Čech, který uspěl v Indonésii

Při startu podnikání na opačném konci světa je potřeba překonat celou řadu překážek – jazykových, kulturních či byrokratických. Někdy to však může být výrazně levnější než v Česku. Jako v případě Michala Wasserbauera, který před zhruba deseti lety odjel do Indonésie se 150 tisíci korunami a společně s partnerkou vybudoval konzultační firmu Cekindo, jejíž obrat se dnes počítá ve stovkách milionů.

‚‚Začít podnikat s malým kapitálem mi přišlo v Indonésii reálnější než v Čechách,“ říká Wasserbauer v rozhovoru pro Forbes. Druhým hlavním důvodem byla jeho manželka Nurmia Dwi Agustina, která ze země pochází. Od původního plánu vytvořit cenový srovnávač upustili poté, co zjistili, jak náročné může být pro cizince založení firmy v Indonésii nebo vstup na tamní trh. Začali proto v tomto směru poskytovat poradenství.

Nejdřív jenom českým firmám, ale brzy zjistili, že to nestačí a rozšířili svůj záběr na podnikatele z celého světa. Postupně k Indonésii přibyl Vietnam a Singapur.

V roce 2018 pak majoritu v Cekindu koupila globální firma In.Corp, která zkonsolidovala konzultační byznys v jihovýchodní Asii. Cekindo však stále poskytuje služby pod svou značkou a díky novému partnerovi pomáhá klientům s podnikáním i v Austrálii, Hongkongu, Indii, Malajsii nebo na Filipínách.

Indonéský investiční boom, o kterém jste v minulosti opakovaně mluvil a srovnával jej s devadesátými léty v Česku, je aktuální i po pandemii?

Příležitosti tam pořád jsou, ale je jich méně, trh saturuje a mění se. V mnoha oblastech je výrazně větší konkurence než kolem roku 2010, kdy jsem do Indonésie přišel. Tehdy jste si mohl vybral jakýkoli sektor, ve kterém jste se alespoň trochu orientoval, a pokud jste dokázal spojit správné lidi, tak se daly dělat velké věci. Dneska už to tak jednoduché není.

Nicméně trh je velký, střední a vyšší třída roste, takže kupní síla tam je. Ukazuje to například vývoj v oblasti digitalizace a e-commerce během pandemie, kdy z celé jihovýchodní Asie právě v Indonésii vzniklo nejvíc jednorožců (startupů s hodnotou přes miliardu dolarů, pozn. red.)

Indonésie se stala demokratickou až koncem devadesátých let minulého století, je to důvodem, proč tamní ‚‚devadesátky“ proběhly o dekádu později než v Česku?

Určitě je to i tím, že se tamní trh tehdy začal otevírat. To se děje prakticky dodneška, stále existují strategické sektory, kde je vstup zahraničního kapitálu omezen. Ale regulace obecně ustupuje, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou to zvyšuje míru konkurence. 

Jakého obratu loni Cekindo dosáhlo a kolik máte v současnosti zaměstnanců?

V rámci Indonésie to bylo zhruba deset milionů dolarů. A pokud počítáme i naši vietnamskou pobočku, tak se blížíme 200 zaměstnanců.

V kolika zemích momentálně působíte?

Já osobně jsem založil Cekindo Indonesia a Cekindo Vietnam, plus malé zázemí v Singapuru. Ostatní země přibyly poté, co u nás koupila majoritní podíl společnost In.Corp, která trh s konzulantskými společnostmi v jihovýchodní Asii významným způsobem zkonsolidovala.

My jsme díky jejich infrastruktuře měli možnost najednou oslovit přes patnáct tisíc klientů v Malajsii, na Filipínách, v Indii, Hongkongu nebo Austrálii. Cekindo samo o sobě je pouze v Indonésii, Vietnamu a Singapuru, v ostatních zemích fungujeme přes In.Corp. 

Proč jste se jimi nechali koupit?

Dostali jsme se do situace, kdy jsme se museli rozhodnout, jestli půjdeme cestou strategického partnerství. Trh saturoval, míra konkurence byla stále vyšší, objem byznysu, který jsme dělali, byl taky větší a bylo potřeba to řešit nějak systémově. Uvědomovali jsme si, že do budoucna to bude o co největším objemu služeb. Druhá obrovská výhoda byl ten počet jejich klientů, které jsme najednou měli možnost oslovit.

Jak velký podíl koupili?

To říct nemůžu, ale byl většinový. Minulý rok jsme pak prodali i zbývající podíl v Cekindo Indonesia. Do In.Corpu mezitím kapitálově vstoupila investiční společnost TA Associates, která mi nabídla podíl v řádu jednotek procent, tak jsem jej koupil.

Proč fungujete pořád pod svou původní značkou?

Hlavně proto, že když jsme prodávali Cekindo, tak jsme měli docela významné postavení na trhu. Ta značka je známá a rozhodli jsme se, že ji v rámci In.Corpu budeme dále monetizovat.

S Czech Tradem se doplňujeme

Reklama

Platí stále, že český klient se u vás domluví česky?

Platí, ale s rostoucím počtem zákazníků je to čím dál složitější. České klienty máme, většina českých firem, které v Indonésii působí, s Cekindem spolupracuje. Protože nemají moc alternativ, co se týče partnerů pro rozjezd podnikání v Indonésii.

A co například agentura Czech Trade?

Ano, ale to je něco trošku jiného. Czech Trade má omezený rozsah služeb, protože se hodně zaměřují na studie proveditelnosti a průzkumy trhu. V Indonésii mají poměrně malý tým, zatímco Cekindo má silné zázemí. Jenom v Jakartě máme stovku lidí. Pro firmu je levnější nechat si udělat v Czech Tradu průzkum trhu, ale jakmile dojde na přímé investice, tak už jsou možnosti agentury omezené. Náš hlavní benefit je, že zařídíme vše kolem fungování firmy po jejím vstupu na trh.

Co všechno váš konzultační byznys obnáší?

V letech 2012–2013 jsme začínali s pár službami a postupně jsme přidávali další, podle toho, co po nás klienti chtěli. Dnes je to zhruba pětatřicet služeb od založení firmy, řešení licencí, produktových registrací přes outsourcing činností, jako je účetnictví, daně, mzdy až po právní poradenství nebo pomoc s akvizicemi. Provozujeme i coworkingová centra, jako doplněk ke službě zakládání firem. 

Které služby využívají vaši klienti nejvíc?

Nejčastějším modelem je takzvané onestop solution, tedy nějaký kompletní balíček služeb, kdy má firma na všechny potřebné formality jednoho partnera a může se soustředit na svůj byznys. Řekl bych, že naše hlavní přidaná hodnota spočívá v komplexnosti toho balíčku.

Na Bali jste kapitálově vstoupili do turistického komplexu Joshua District, který tam vybudovali Češi. Vstoupili jste i do nějakých dalších firem, kterým jste v Indonésii pomáhali s rozjezdem?

To ne, Joshua District byla výjimka. Pak je rozdíl mezi byznysem Cekinda a mými dalšími projekty, kterým se věnuju. V minulosti to bylo propojené víc. Zakladatelé Joshua District nám pomáhali zrekonstruovat naše kanceláře na Bali a na základě této zkušenosti jsme pak do projektu kapitálově vstoupili, když se naskytla příležitost. 

Od původního záměru radit pouze českým firmám mířícím do Indonésie jste upustili proto, že jich nebylo dost?

Ano, mysleli jsme si, že tak by ten byznys model mohl fungovat, proto i ten název Cekindo: Česko + Indonésie. Ale už během prvních několika projektů se ukázalo, že to nepůjde. Roli hrála i vzdálenost mezi Indonésií a Českou republikou. Dnes jsou klienti Cekinda především z regionu jihovýchodní Asie. Věřím, že i české firmy prioritizují trhy, které jsou Česku blíž a které mohou mít lépe pod kontrolou. Je to i o kulturních, jazykových či legislativních odlišnostech.

Z jakých sektorů máte nejvíc klientů?

Technologie a energetika, na Bali pak máme hodně B2C (firmy zaměřující se na prodej produktů koncovým zákazníkům pozn. redakce) klientů ze segmentu gastronomie a cestovního ruchu. Máme i zdravotnické firmy. Je to hodně trendové, před pár lety jsme měli hodně fintechů, protože legislativa v této oblasti byla mnohem mírnější než dnes. Teď je obrovský boom e-commerce a solární energetiky.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

V posledních měsících jsem předal operations v rámci Indonésie a přesunul jsem do pasivní role komisionáře, což je něco na způsob dozorčí rady. Chtěl bych se víc věnovat rodině a koukám po nových byznysových příležitostech, už nepracuju patnáct hodin denně jako dřív.

Michal Wasserbauer a jeho manželka Nurmia Dwi Agustina.

Když zmiňujete rodinu, jaké jsou výhody a nevýhody toho, když je váš životní partner i vaším byznysovým partnerem?

Výhodné je to určitě v tom, že máte parťáka, kterému můžete stoprocentně důvěřovat a v určitých fázích podnikání můžete byznys diskutovat i 24 hodin denně a dát mu maximum. Plus máte možnost prozkoumat některé části osobnosti vašeho partnera, které by vám při ‚‚standardní“ profesní komunikaci unikly.

Na druhou stranu jsou tyto věci i na úkor osobního života, když si nosíte práci domů. Je potřeba to nějak vyvažovat, my jsme například ve firmě seděli každý v jiném patře a každý byl zodpovědný za jiná oddělení.

Jak velká je česká komunita v Indonésii?

My máme kromě Cekinda ještě krajanský spolek, který se jmenuje Bohemindo a tato otázka tam často padá, ale teď po pandemii je na ni ještě složitější odpovědět, protože mnoho lidí odjelo zpátky do Česka a až teď se postupně vrací. Řekl bych, že Čechů, kteří v Indonésii žijí dlouhodobě, jsou stovky, většina z nich na Bali.

V Česku je momentálně jedním z největších ekonomických témat vysoká inflace, co řeší v současnosti Indonésie?

Asi pandemii, která tady ještě neskončila, na rozdíl od Česka, kde má člověk momentálně pomalu pocit, že už jsme zpátky v normálu. Když přijedete do Indonésie, tak pořád musíte mít PCR test, kontrolují se očkování, nosí se roušky a stále jsou v platnosti například limity obsazenosti kanceláří. 

Smiřovali se Indonésané s proticovidovými opatřeními lépe než Češi?

Myslím, že jsou na to zvyklí z minulosti, mají zkušenost například se šířením nemoci SARS a rozhodně to teď není poprvé, co nosí roušky. I třeba z toho důvodu, že je zde v některých městech poměrně špatná smogová situace. Mentalita Indonésanů je obecně taková, že vesměs dělají, co se jim řekne.