The best or nothing. Mercedes-Benz třídy S. Asi žádný jiný slogan líp nevystihne auto, které tvoří automobilové dějiny. První zářijovou středu se přitom napíše další díl jeho příběhu – stuttgartská automobilka totiž světu představí novou generaci auta, ve kterém alespoň jednou v životě už seděli všichni vládci světa, aby si užili luxus, bezpečí i obrovský technický náskok, který jim vlajková loď značky s třícípou hvězdou už 70 let dodává.

Abyste mohli v garáži parkovat nový Mercedes-Benz S, musíte být a) bohatí, b) úspěšní, c) slavní, d) vlivní. Obyčejní lidé v S-Klasse zkrátka nejezdí. Tohle auto si musíte vydobýt, zasloužit, vydupat.

Komu se to povede, může si užívat stejný pocit jako řada těch, které jsme loni ve Forbesu zařadili mezi 100 nejbohatších lidí Česka. Karel Komárek – majetek v hodnotě 71 miliard, Jiří Šmejc – 20 miliard, Tomáš Krsek – 10 miliard… Tihle lidé si kupují to nejlepší. A platí to i pro auta.

Za volant automobilové první ligy denně usedá i další z českých miliardářů Jiří Hlavatý, majitel textilky Juta, která svět zásobje umělými trávníky, podstřešními membránami a netkanými textiliemi. Hlavatého majetek Forbes loni odhadl na 6,2 miliardy korun. Jeho přístup k Mercedesu je ale jiný, než by člověk na první dobrou čekal. Tedy alespoň ten, kdo životní přístup Jiřího Hlavatého nezná blíž.

V tomhle modelu mercedesu jezdí Jiří Hlavatý. | Foto Mercedes-Benz

Hlavatý sice řídí osmiválcový Mercedes-Benz třídy S 500, což znamená téměř špičku v nabídce automobilky, ale pořád je to ten samý vůz, který si koupil 1. dubna 2004. I tohle o S-Klasse vypovídá hodně. I když totiž točíte volantem víc než 16 let staré ikony s trojcípou hvězdou na kapotě, pořád je vaše auto nejspíš vybavené líp než většina vozů, které se prodávají dnes. Šéfa Juty si mercedes navíc získal i tím, že ho při cestách po celé Evropě (počítadlo ujetých kilometrů už se přehouplo přes číslovku 400 tisíc) nikdy nenechal na holičkách.

„Vidíte na něm německou poctivost. Kromě toho má úžasné zrychlení, je tichý a neuvěřitelně pohodlný,“ libuje si Jiří Hlavatý, který si na autě, pokud nebudeme počítat běžné opravy, nechal vyměnit jen sedadlo řidiče. „To bylo to jediné, na čem už bylo vidět, že je to za ty roky opotřebované,“ přiznává Hlavatý.

Šestatřicátý nejbohatší člověk Česka, který v podnikatelských začátcích v 90. letech jako většina národa řídil Škodu Felicia, by si nový Mercedes-Benz mohl kupovat třeba každý měsíc – ceny aktuálního modelu začínají na částce 2,4 milionu. Do ničeho takového se ale nepouští. Prostě prý nemá důvod.

A nezlákaly ho nekončící pokusy zástupců Mercedesu i jiných prémiových značek, kteří si u jeho kanceláře předávají dveře. Porsche, Lexus, Audi, Bentley i Mercedes-Benz… Jenže zatím pořád marně. Veškeré pokusy získat nového zákazníka tak končí tím, že si Jiří Hlavatý půjčené auto během víkendu vyzkouší a s novým týdnem klíčky zase vrátí.

„Když mi to auto vyhovuje, proč bych ho měnil? Navíc v poslední době začínám mít u nových vozů problém s dotykovými displeji, které jsou už prakticky všude. Podle mě hlavně proto, že jsou levnější. Hlavně mi ale přijde, že dotykové displeje moc nekorespondují s bezpečností, protože když ho chcete ovládat, musíte přestat sledovat silnici,“ uvažuje Jiří Hlavatý, který ale nakonec připouští, že nejnovější model S-Klasse nejspíš vezme na milost.

Interiér nejnovějšího modelu S-Klasse. | Foto Mercedes-Benz

„Pravděpodobně požádám, aby mi ho půjčili na zkoušku, a uvidím. S ohledem na svůj věk bych si ještě jeden dárek ke konci své podnikatelské kariéry dát mohl,“ připouští. A když ani tentokrát nejnovější hvězda Mercedesu jediného majitele Juty s ročním obratem téměř osm miliard korun nezláká, pořád je tu nové auto, jak jinak než Mercedes-Benz S, které Hlavatý dostal minulý měsíc. I když slovo nové by mělo být správně v uvozovkách.

„Byl pátek 14. srpna a můj syn mě s šéfem našeho firemního vozového parku poprosili, ať s nimi jdu na parkoviště, že je nějaký problém s mým mercedesem. Když jsem se posadil do auta, řekli mi, že mi museli nechat vyměnit motor a volant. Vůbec jsem nechápal, ale všechno mi došlo, až když jsem si všiml označení S 600 na víku kufru,“ popisuje nedávný zážitek Jiří Hlavatý, který seděl v autě sice opět z roku 2004, ale jen s 55 tisíci najetými kilometry, které do sídla firmy čerstvě dorazilo z Holandska.

„Nádherný vůz, který je skoro jako nový. Nikde ani škrábanec, všude prvotřídní materiály, v interiéru jen minimum plastů. Jeho současná cena byla oproti novému desetinová, ale je na něm pořád skvěle vidět, že Mercedes-Benz S, navíc ve vrcholovém provedení, byl tím nejlepším, co jste si v dané době mohli koupit,“ vysvětluje podnikatel z Dvora Králové nad Labem, jehož dvanáctiválcová „novinka“ v garážích firmy zatím čeká připravená jako náhrada pro případ, že by původní mercedes přestal sloužit.

Jiří Hlavatý pak ještě při pohledu na zánovní mercedes nezapomene poznamenat, že je stejně konzervativní řidič jako podnikatel. „Nemusím jít vždy s módou a zatím se nám to ve firmě vyplácí,“ dodává.

Čím to je, že celý svět se tak k fixuje k jednomu modelu auta? Podle šéfredaktora motoristického magazínu Faster Jakuba Rejlka je odpověď snadná: „Je to hlavně zvláštní aura. Na trhu nejspíš najdete konkurenci, která umí být výkonnější, lepší v zatáčkách a příjemnější po řidičské stránce, ale jen Mercedes-Benz přesně vystihl podstatu luxusní limuzíny. Za volantem S-Klasse totiž opravdu odpočíváte, nemáte potřebu jezdit extrémně rychle, ale spíš si jízdu užívat,“ vysvětluje Rejlek.

Model 220, který začal v roce 1951 psát historii řady S. | Foto Mercedes-Benz

Podle něj pak během okamžiku zjistíte, že vlastně nevnímáte samotné řízení, ale usmíváte se nad tím neskutečně pohodlným podvozkem, který dokáže „žehlit“ silnici, nad masáží, kterou vám nabízí pohodlná sedadla, nebo nad špičkovou kvalitou hudby, jejíž poslech se vyrovná zážitku v koncertní síni.

„Ve výsledku pak na konci cesty vystoupíte odpočatí a dobře naladění. Mercedes-Benz S zkrátka umí jízdu pozvednout na vyšší úroveň, což je jeho hlavní benefit oproti konkurenci,“ dodává Jakub Rejlek.

Historie třídy S se začala psát v roce 1951 uvedením modelu 220. Od té doby se do světa vydalo přes čtyři miliony aut (jen v Česku se jich od roku 2000 prodalo kolem čtyř tisíc kusů), která mají za úkol být těmi vůbec nejlepšími. I proto každá nová generace Mercedesu-Benz S pokaždé přinesla něco zlomového. A stoprocentně to tak zůstane i do budoucna. Aby se to tak opravdu stalo, má na to stuttgartská automobilka týmy lidí, kteří po celém světě sledují různé kulturní trendy, vlivy a tradice. Z nich se pak filtrují různé prvky, které se objeví v samotném voze.

„Taková centra má automobilka v Kalifornii, v severní Itálii nebo v Japonsku. Jejich úkolem je, aby byl Mercedes-Benz ve vývoji vždy 15 až 20 let napřed,“ říká Jaroslav Větvička, designér, jenž více než rok strávil v Sindelfingenu, kde sídlí designérské centrum Mercedesu.

A třída S je důkazem toho, že se tento úkol dlouhodobě daří. Jednoduše proto, že co se objeví v S-Klasse, postupně zamíří i do levnějších modelů německé značky a za několik let se objeví i v ostatních automobilech napříč celým světem. Příklad? Když půjdeme dál do minulosti, můžeme se zmínit například o automatické převodovce, klimatizaci, posilovači řízení, elektrickém střešním oknu…

Jen pro upřesnění – jsme někde na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pokud se v čase posuneme dál, nejde vynechat třeba airbagy, které se právě v S-Klasse vůbec poprvé objevily v roce 1981 (v první škodovce o 15 let později). Nebo systém ABS poprvé použitý v roce 1978. A všímáte si, jak z aut momentálně mizí světla s běžnými žárovkami, které nahrazují diody? Pro Mercedes-Benz S nic zásadního – LED diodami všechna světla kompletně nahradil v roce 2013.

Kromě už zmíněných airbagů vlajková loď Mercedesu světu přinesla řadu dalších technických vychytávek, které zvyšují bezpečnost během jízdy. Už máte v autě třeba systém, který vás varuje, nebo rovnou začne brzdit, když se moc rychle ženete k autu jedoucímu před vámi? Jestli ano, poděkujete za něj Mercedesu S-Klasse. Ještě ne? Pak je jen otázkou času, než se tak stane.

To samé auto bylo také prvním, jehož tvůrci vsadili na stále se zvětšující digitální displeje, které dnes prakticky ve všech nových autech tvoří hlavní designový prvek palubní desky. Navíc dotykový, takže u nejnovějších modelů se tak spíš než označení displej hodí výraz tablet. Tlačítka na palubní desce jsou zkrátka minulost. Smiřte se s tím.

Model W 126, který se vyráběl rekordně dlouhou dobu – od roku 1979 až do roku 1991. Za tu dobu se jich vyrobilo téměř 820 tisíc kusů. | Foto Mercedes-Benz

A ještě na další novinku je potřeba se s jistotou připravit – na promítání všech pro jízdu potřebných údajů přímo na čelní sklo před zraky řidiče. Mercedes-Benz to aktuálně nabídne nejspíš v takové kvalitě jako nikdo jiný.

S-Klasse kromě prestiže pro automobilku vlastněnou koncernem Daimler AG samozřejmě představuje i významný zdroj příjmů. A je potřeba říct, že až na občasné výkyvy Mercedes problémy s prodejem třídy S nikdy neměl. Otázkou ale je, jestli to tak zůstane i nadále. Má velké, drahé a luxusní auto v dnešním světě plném sdílení, ekologie a rovnoprávnosti ve všech možných oblastech budoucnost?

„Je pravda, že nová generace mladých často auto vlastnit nechce a často ho ani nechce řídit. I přesto ale tohle auto bude pokračovat, i když už možná nebude takové, jak ho známe dnes,“ předvídá Jakub Rejlek, podle něhož se nejspíš dočkáme plně elektrické verze, která bude ještě víc vybavená moderními technologiemi tak, aby ve výsledku nabídla komfort technologicky nabité kanceláře. Zážitek z řízení se tedy časem možná vytratí, cestující budou jen pasažéry, ale v názvu pořád zůstane písmeno S znamenající jediné: Sonderklasse – speciální třída.

Jak S-Klasse vidí automobilový designér a nezávislý publicista Radek Laube

Mercedes-Benz se často bere jako konzervativní značka. Jeho vlajková loď – model třídy S – ale už několikátou generaci ukazuje, že tomu tak dávno není. To samé vypovídá i o tom, jak dobře jsou základy této legendy položené. Asi není náhoda, že počátky lze hledat v době, kdy byl německý design na vrcholu a značky jako Braun svým designem inspirovaly americký Apple, který se stal etalonem současného produktového designu.

Tím, kdo stejné principy, filozofii, funkčnost a čistotu v 80. letech přinesl do designu mercedesu, byl designér Bruno Sacco. Jedním ze dvou jím zavedených pravidel byla nadčasovost – nástupce předchozí generace nesměl způsobit, aby jeho předchůdce vypadal zastarale. Druhým klíčovým pravidlem bylo sjednocení stylu v rámci celé modelové palety. Vznikl tak silný ikonický design, který spolehlivě poznáváme i dnes.

Sebevědomí i tlak na prodeje letěly vzhůru a následující generace tak byly vždy o něco větší a opulentnější, ale zároveň se z nich důležitá nadčasovost začala rychle vytrácet. Když se dnes zpětně podíváme na modely z 90. let, vidíme spíš smutné a otylé tvary, které už jen vzpomínají na nejlepší léta a zašlou slávu.

V Mercedesu si proto před několika lety řekli, že se musí už definitivně zbavit nálepky konzervativní značky, a tak šéfové odhodili kravaty, na nohy obuli trendy sneakersky a na místo šéfdesignéra nastoupil Gorden Wagener. Ten je všechno, jen ne stejný jako jeho předchůdci – například na Instagramu se 426 tisíci followery suverénně vládne mezi kolegy z ostatních automobilek.

I když se v oficiálních prohlášeních k nové S-Klasse určitě znovu dočteme o nastavování nových měřítek, situace za časů Bruna Sacca se nejspíš opakovat nebude. Jít vlastní cestou znamená už něco jiného. Nadčasovost je pryč a v rychlé době už o ni zákazníci většinou ani nestojí.

Designéři dnes sice rádi mluví o čistotě tvarů, jenže na karoseriích se kupí dekorace, protože s jednoduchou plochou je těžké zákazníka zaujmout. Obzvlášť když se hlavní trh limuzín z Evropy už několik let přesouvá do Číny.

Jak se s tímto schizofrenním trendem vypořádává Mercedes, ale pořád patří mezi ty zdařilejší příklady. U nedávného designérského konceptu Mercedes-Benz Vision EQS Concept se německá automobilka dostává až na hranu jednoduchosti. V designovém studiu se nad takovým projektem můžou vzájemně plácat po ramenou, ale reálný svět je zatím pořád kousek vedle, takže převedení do sériové podoby pak většinou spolehlivě zahladí i poslední stopy po původní myšlence.

Možná to ale bude u superjednoduchého tvaru fungovat i opačně a výsledná sériová podoba získá díky přidaným nezbytným detailům ještě větší charakter.