Ten, kdo prokáže nejpevnější nervy a zároveň nejnabitější konto, získá brzy v aukci svatý grál sportovního sběratelství: šest dresů, v nichž Leo Messi vybojoval titul fotbalového mistra světa. Sedmý dres už majitele má. A ten se může jen smát.
Byla to situace, kterou každý profesionální fotbalista zažil tolikrát: v zápalu boje na moment mrknete na soupeře a domluvíte se na klasickém pozápasovém rituálu. Na výměně dresů. A pokud se hraje na velké scéně, dokonce ani nemusíte jít na hřiště.
Australský záložník Cameron Devlin na světovém šampionátu v Kataru skončil mezi náhradníky, ale před utkáním stihl poprosit největší argentinskou hvězdu.
„Všem našim klukům jsem popřál hodně zdaru, a když pak Messimu nikdo nic neříkal, zkusil jsem svoje štěstí. Jen mi odpověděl: Uvidíme se potom,“ vzpomíná Devlin. „Bezesporu nevěděl, kdo jsem, ale on je hodný a skromný chlapík, že mi tímto projevil respekt.“
Co Messi slíbil, to splnil. Devlin měl nejen parádní historku, ale především úžasnou relikvii.
„Vlastně ani nevím, kde dres přesně skončil. Bude někde v Sydney v bance, nechal jsem to na rodině. Takhle je to nejlepší,“ řekl Devlin pro Sky Sports. „Bude to jednou parádní vzpomínka.“
A také se z Devlina v ten moment jen tak mimochodem stal dolarový milionář.
Sportovní byznys totiž vyhlíží, že Messi tento týden do aukce v Sotheby’s posílá šest dresů, v nichž na mistrovství odehrál zbylá utkání. Vydraženy budou na charitativní účely – poslouží dětským nemocnicím sdruženým pod UNICAS Project.
Začíná se 30. listopadu, končí 14. prosince. Odhadovaný zisk? Přes deset milionů dolarů, čímž by mohl padnout rekord, držený dresem basketbalové ikony Michaela Jordana z finále NBA z roku 1998, kdy jeho Chicago Bulls byli na vrcholu. Ten vyšel loni na 10,1 milionu dolarů.
Pokud budou kupci opravdu hodně přihazovat, může se cena vyšplhat třeba i ke dvěma milionům dolarů na dres. Takový poklad má Cameron Devlin doma.
Zájemcům se není co divit. Turnaj, hraný v arabském emirátu netradičně až v závěru loňského roku, dal Messimu vysloveně předčasný vánoční dárek. Argentinský génius v kopačkách předtím na klubové úrovni dokázal vše, co dokázat šlo – v národním týmu to ale nebylo ono.
Fotbalem poblázněná země mu tvrdě (často až příliš tvrdě) vyčítala, že v reprezentačním dresu nehraje na takové výši jako v Barceloně. Od loňska není co vyčítat.
„Ten den se pro mě všechno změnilo,“ vzpomíná Messi pro Sotheby’s na finále proti Francii, které Argentina vyhrála až po dramatickém penaltovém rozstřelu. „Konečně jsem získal, o čem jsem snil, po čem jsem celou kariéru toužil. Pocity nejde popsat, najednou jsem měl hotovo.“
Zpětně přiznává, jak moc ho absence reprezentačního titulu trápila. A jak velký tlak na něj starty v překrásném modrobílém dresu vyvíjely.
„Předcházelo tomu mnoho utrpení – všechna ta prohraná finále, kdy jsme byli tak blízko… Vyslechl jsem si tolik kritiky, kolik je jen možné. A moje rodina tím trpěla taky, dokonce možná ještě více,“ bilancuje Messi.
V Kataru to od něj byla show, která snesla srovnání s fenomenálními výkony, předváděnými kdysi ve stejném trikotu Diegem Maradonou. Podobný fotbalový génius a zároveň mimořádný potížista vybojoval pro svou zemi světový titul v roce 1986. Messimu bylo neustále připomínáno, že pokud se má s božským Diegem srovnávat, musí dokázat totéž.
Dokázal. Teď může v souladu s celou svojí fotbalovou kariérou překonat další rekord. A australský náhradník se na dálku dozví, jaký poklad jeho rodina spravuje.
