Architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof chtějí dostat českou architekturu do světa. A jdou tomu naproti. Nedávno otevřeli studio v Londýně a navrhují domy nejen pro britskou metropoli, ale i pro New York, Tiranu, Berlín nebo Krakov.
Uprostřed klášterní zahrady augustiniánského opatství v Brně stojí křehká stavba ze skla a oceli, v jejíž fasádě se odrážejí okolní budovy a zeleň. Prosklená konstrukce kopíruje umístění původního skleníku, v němž zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel prováděl své pokusy a který v devatenáctém století smetlo tornádo.
Ve slunný květnový den není po něčem, co by připomínalo tornádo, ani stopy a o sklo a ocel se teď opírají dva třicátníci a mezi pokyny fotografa probírají brněnské aktuality. Skleník vybudovaný předloni k dvoustému výročí narození moravského přírodovědce je jejich dílem. Stejně jako sousední Mendelovo náměstí, jehož rekonstrukce skončila loni v únoru.
Takže se dá říct, že je to tady tak trochu jejich rajon. Architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof ale nepůsobí jen v Brně, i když je to stále jejich domácí půda. Aktuálně pracují třeba na budování čtvrti kolem Nuselského pivovaru v Praze, na stavbě multifunkční arény v Jihlavě za dvě miliardy a projektují sídlo Lesů České republiky.
Česko je však charismatické dvojici malé. A tak návrhy Chybíka s Krištofem najdete v Německu, Rakousku, Indii, New Yorku nebo v Albánii, kde studio vyhrálo v soutěži na podobu osmdesátimetrové věže s byty a kancelářemi, která změní tvář města. A nově také v Londýně. Proto na jedné zdi brněnského ateliéru Chybik + Kristof Architects & Urban Designers najdete přilepený papír s jednoduchou tabulkou.
V ní je rozpis letů z Brna do Londýna a zpátky. V londýnské čtvrti Hackney totiž Chybík s Krištofem otevřeli nové studio. Po Brně, Praze a Bratislavě je to už čtvrtá pobočka ateliéru, který se z pozice mladých pušek posunul do první české ligy. Londýnské studio je pro Chybíka s Krištofem velký krok, jenž má pomoci dostat nejen ateliér, ale i celou českou architekturu na globální scénu.
„Chceme být mezinárodní ateliér, který je součástí mezinárodní scény se vším všudy. Učit v zahraničí, zapojovat se do zahraničních výstav,“ říká v dvojrozhovoru mladší z dvojice, rodák ze Slovenska Michal Krištof. „Londýn je naše vstupenka do světa,“ doplňuje ho Ondřej Chybík.
Jak často teď létáte do Londýna?
Ondřej Chybík: Často. Jsme tam třeba dvakrát za měsíc. A tím, že jsme v Londýně získali i první zakázku, se to pořád stupňuje. Jsou to prezentace, návštěvy míst, která řešíme… Je to vlastně strašně osvěžující. Co se mi na tom líbí nejvíc, je žít v Brně v úplné pohodě a klidu v malém domečku, ze kterého dojdete do práce pěšky, a pak mít střih do toho velkého města, kde to bzučí 24/7. Je dobré tam být, přežít to a vrátit se zpátky do toho klidu.
Michal Krištof: Tato kombinace je výborná. Myslím si, že střídání tempa člověka zároveň udržuje v pozornosti a efektivitě. Někdy člověk potřebuje vyšší tempo, ale také se potom potřebuje zklidnit.
Chybík: Jasně, i v Londýně najdeš klid, ale to místo, kde my operujeme, je vlastně dost rušné centrum. Rád to popisuju na příkladu, že tam lidé chodí po ulicích třeba trojnásobnou rychlostí než tady v Brně. Tady se lidé tak trochu procházejí a tam spíš běhají.
Ve Forbesu jste před čtyřmi roky říkali, že chcete expandovat více do světa. Je to ten hlavní důvod, proč jste nově v Londýně?
Chybík: Je to jedna z těch hlavních motivací, proč tam jsme. Anglický trh je taky hodně zajímavý v tom, že se tam řeší velmi aktuální věci. Debata se netýká tolik stavění nových domů, ale spíš znovuoživování starších budova záchrany stávajících struktur. Což je krásné téma. Když máš něco starého a můžeš k tomu navrhnout něco nového, je ten dialog hrozně zajímavý. A je to něco, co jsme se naučili tady v Česku.
Díky tomu, že máme za sebou třeba opravu autobusového nádraží Zvonařka, Enotéku ve Znojmě nebo brněnskou Galerii nábytku, je to i pro nás hodně aktuální. Zakázka, kterou teď v Londýně máme, je třeba přesně v tomhle ražení. Dům ze sedmdesátých let, který se podařilo zachránit a transformovat, a my část zpracováváme a snažíme se najít esenci toho starého a dostat tam to soudobé.
Co je to za budovu?
