O jeho někdejším partnerovi v podnikání se teď natáčí hollywoodský trhák a ztělesňuje ho Matt Damon. Svou biografii optikou oscarového režiséra by si ale zasloužil i on sám, Serge Borenstein. Přezdívá se mu Pan Karlín, je ale mnohem víc než to. Belgičan, který pomohl Prahu posunout na úroveň evropského velkoměsta. Nadšený sběratel umění, hudebník s charismatem Serge Gainsbourga.
Žil v Teheránu a také v kibucu. Byl DJ, chtěl narukovat do izraelské armády, vlastnil pirátskou televizní stanici a také proměnil jednu povodněmi zničenou pražskou čtvrť v místo, kde chcete jíst, žít i pracovat.
Do Prahy přijel poprvé už v roce 1983 společně se svým otcem. „Táta sem dovážel džíny společnosti Wildcat. Byl jsem tehdy Prahou fascinovaný. Seznámil jsem se tady s mladíkem, kterému jsem dal svou adresu v Belgii a nabídl mu, že pokud bude chtít opustit totalitní režim, ať se mi ozve.“
„Po dvou letech mi zavolal, že je v Amsterdamu se svou přítelkyní. Utekli díky tomu, že byli oba v basketbalovém oddílu, který vycestoval. Žili u mě pak dva měsíce a později se usadili ve Spojených státech.“
„Když jsem o pět let později, v roce 1988, opět přijel s otcem do Československa, na hranicích mě poslali zpět, byl jsem persona non grata. Ale i když jsem byl pyšný na to, že jsem u sebe ubytoval uprchlíka, otec se zlobil. Už se do Československa nevrátil,“ vzpomíná Serge Borenstein.
Do Karlína, místa, do kterého dokázal vtisknout svou všestrannou osobnost, se zamiloval až později, z letadla, když uviděl jeho tovární komíny a široké ulice.
„Po revoluci jsem do Prahy přiletěl naopak jako někdo vítaný. Měl jsem zařídit jednorázovou mezinárodní výměnu nemovitostí mezi Československem a Belgií. Ubytoval jsem se na Starém Městě, v Maiselově ulici. Byl to secesní dům, kde se ale ještě topilo uhlím. Jeho vůně stoupala do mého tehdejšího bytu, měl jsem pocit, že jsem se vrátil domů,“ vzpomíná nostalgicky.
Serge Borenstein se podle svých slov opájel revolučním duchem svobody raných devadesátých let, připomínala mu rok 1968 v Evropě, studentskou revoluci ve Francii nebo období, když žil v izraelském kibucu.
„Pak vypukla čtvrtá arabsko-izraelská válka. Přihlásil jsem se do armády, ale odmítli mě. Neuměl jsem dobře hebrejsky a oni potřebovali lidi, kteří okamžitě pochopí pokyny. Dotklo se mě to, chtěl jsem být užitečný,“ přiznává.
Motiv války a služby vlasti je pro Borensteina rodinným tématem. Pochází z židovské rodiny a jeho otec byl během druhé světové války pilotem. Létat přestal, až když si chtěl vzít Sergovu matku. Její rodina žádala, aby měl zeť stabilnější povolání, a tak začal Borenstein starší podnikat s textilem.
Bezpečný svět takového byznysu ale nebyl nic pro jeho syna, který miluje dobrodružství. Oči mu zajiskří, když vzpomíná na to, jak rok žil a pracoval v Teheránu
„Írán je fantastická země, ale působil jsem tam ještě za vlády šáha. Co všechno dokážou zničit náboženští fanatici,“ povzdechne si, zatímco srká miniaturní espresso ve své karlínské kavárně.
Ta je ostatně jeden z jeho nejnovějších počinů. Nostress bakery, pekárna a kavárna, která nese stejné jméno, jako kdysi populární restaurace na Starém Městě. Provozovala ji Borensteinova manželka Marie, ale podnik nepřežil pandemii.
Každý konec má ale podle Borensteina svůj potenciál, a tak do konce roku otevře ještě několik pekáren. Na starosti je má jeden ze synů Serge Borensteina, ale jinak se jeho potomci do rodinného podnikání příliš neženou. „Přál bych si to,“ říká najednou melancholicky. „Ale naše vztahy jsou pro mě cennější než upevňování nějakého impéria.“
Za oknem bubnuje déšť, v podniku hraje melodický jazz a člověk se nepřestává divit, co pohledává tenhle světoběžník ještě v Praze? Proč vlastně neodjel jako tolik jiných cizinců, které porevoluční Česko jednoho dne přestalo bavit?
Forbes Digital Premium
3. 4. 20237 min
Anna Nosková
šéfka ForbesLife.cz
Pokrývá příběhy z prostředí módy a designu, kosmetiky, gastra či umění i architektury. Má na starosti podcast Forbes Life! a svou agendu doplňuje o občasné rozhovory s inspirativními osobnostmi v Česku i zahraničí.
