Fakulta podnikohospodářská Vysoké školy ekonomické v Praze možná nemá ten nejvíc cool, hip a trendy název. Něco velice cool, hip a trendy se na ní ovšem vystudovat dá. Je totiž zaměřená na studium managementu – čili schopnosti řídit a uřídit v podstatě jakýkoli podnik pod sluncem.
Od června má fakulta, jejíž misí je produkovat podnikatele a manažery, nového děkana Jiřího Hnilicu. Ten si vytyčil osobní cíl ještě více propojit fakultu a výuku na ní s firmami.
Děkan Hnilica chce v tomto ohledu držet krok s byznysovým vzděláváním na západě, kde je propojení institucí, jako je Fakulta podnikohospodářská, mnohem silnější a přináší mnoho výhod jak pro instituci, tak pro její studenty – a také samotné firmy.
Propojování fakulty s velkým byznysem přitom pro Jiřího Hnilicu zdaleka není pole neorané. Nový děkan už dříve pod VŠE založil Centrum pro rodinné firmy – platformu, v níž se VŠE jako jediná nezávislá vysokoškolská instituce propojuje se špičkami českých rodinných firem typu DEK.
„Společenskou rolí této fakulty je vyrábět lidi, kteří jsou schopni něco zorganizovat a uspořádat, ale také vědí, proč to dělají. Musí mít vizi, proč se to děje, a dávat tomu smysl,“ nabízí definici studia managementu nový děkan Hnilica. „Naší nevýhodou ale je, že student managementu si na rozdíl od studenta práv nebo medicíny nemůže ten management vyzkoušet hned.“
Největší výzvou fakulty je tak v tomto ohledu to, jak studenta na „manažování“ čehokoli připravit.
„Jedna z nejlepších forem takové přípravy je, že student získá vhled do fungování reálné firmy.“ To je první z několika důvodů, proč se studium na Fakultě podnikohospodářské neobejde bez těsné spolupráce s podniky, v nichž studenti naberou tu nejlepší praxi.
Stále se ale pohybujeme na akademické půdě, a tak je vedle toho, že je na fakultě množství lidí přímo napojených na praxi, důležité také to, aby zde fungovali kvalitní výzkumníci.
Ve světě vysokých škol se tomuto paradoxu říká „rigor versus relevance“ a spočívá v rozhodování, zda má dostat přednost rigoróznost zahrnující vědecké znalosti, data a teorie, nebo relevance, v rámci níž převažuje fokus na praktické příklady a aplikovatelnost za hranicí akademické sféry. „Musíme mít dobrou kvalitu výzkumu a přitom zachovat relevanci pro firmy,“ říká Hnilica.
Jak takové balancování mezi rigorózností a relevancí funguje v praxi, popisuje děkan Fakulty podnikohospodářské na příkladu spolupráce s rodinnou stavební firmou DEK.
„Pro příklad můžeme jít do předmětu Strategie růstu, kde dostanou studenti téma, jak by mohla firma, jako je DEK, fungovat mezinárodně – neboť v České republice už o moc víc růst nemůže.“ Studenti se tedy setkají s lidmi z DEK a stejně jako pracovníci konzultačních firem se pokusí nastolené téma problematizovat a položit otázky, na které by se měly hledat odpovědi.
„Otázky, k nimž dojdou, pak proberou s námi a s vedením společnosti, a pokud jsou schváleny, tak se spustí projekt,“ popisuje děkan fakulty. „Studenti se pak díky spojení s DEK dostávají do vedení dalších firem a asociací, kde zjišťují odpovědi na své otázky, získávají data a analyzují je.“
Jedná se tedy o konzultační projekt se vším všudy. Není tedy překvapivé, že mnoho absolventů fakulty pak nachází práci právě v konzultačních agenturách.
Stejně tak ale na fakultě fungují výzkumy toho, co se děje přímo ve firmě, které jsou k dobru právě té konkrétní firmě: jedná se třeba o strukturované rozhovory a pozorování, v rámci nichž akademici zkoumají týmovou dynamiku, firemní kulturu či způsoby formování strategie a její implementace.
„Takový výsledek je pak zajímavý pro firmu,“ říká Hnilica. „Přijdeme například na to, že zatímco top management si myslí, že je všechno jasné, střední management je ztracený. Nebo že zaměstnanci se cítí nevyslyšení a hierarchie firmy je nefunkční.“
Fakulta podnikohospodářská musí zohlednit oba póly – ten, který je zajímavý pro partnerské firmy, i ten, který fakultě získá dobře analyzovatelná data a mohou vést k publikovanému výzkumnému článku v kvalitních vědecky zaměřených časopisech či k případové studii, která vyjde v zahraničí a která se následně bude využívat ve výuce.
Dobře odvedený výzkum by se pak měl v ideálním případě odrazit v efektivitě a ekonomických výsledcích firmy.
„Nechceme vyrábět lidi, kteří se dají našroubovat na jednu firemní pozici,“ popisuje děkan Hnilica svou zásadní vizi pro fakultu. „Tohle není učňák pro manažery a ti lidé musí být funkční v široké škále oborů dalších dvacet let.“ Zdůrazňuje, že to se neobejde bez mnohem užší spolupráce s podniky než doposud. „Chci, aby spolupráce s firmami byla součástí předmětů i curicula.“
To má ještě jednu výhodu: když je
s takovou spoluprací spojené i finanční plnění od té které
firmy, odvíjí se z toho zajímavý byznysmodel pro samotnou
fakultu. Ta je dnes financovaná primárně z ministerstva školství,
následují finance z cizojazyčných programů. Teprve pak přinášejí
zisk aktivity konzultačního charakteru a spolupráce s firmami.
„Nesmí to být ale jen byznys,“ zdůrazňuje Hnilica. „Student není produkt a peníze jsou tady projednou až na druhém místě. Jsme vysoká škola, naší hlavní rolí je být prospěšní celé společnosti a nevidím jinou cestu, než toto poslání realizovat dobře promyšlenou spoluprací mezi akademických světem, světem firem a veřejnou správou.“
