Brutalistní stavby v zemích bývalého východního bloku dodnes budí rozporuplné reakce. Jedni je mají spojené s neblahými časy normalizace a nejraději by je všechny zbourali, další naopak oceňují jejich architektonické aspekty a vidí v nich národní kulturní dědictví. Bez ohledu na ideovou zátěž.

Jedním z příkladů vrcholné evropské brutalistní architektury je i pražský hotel InterContinental. Zatímco budovy Transgasu nebo Hotelu Praha poslali jejich noví vlastníci k zemi, stavbu z přelomu 60. a 70. let od architekta Karla Filsaka se podařilo ubránit a právě prochází celkovou rekonstrukcí. Ta je součástí urbanistického projektu Staroměstská brána, který zahrnuje také revitalizaci okolí a jeho otevření širší veřejnosti. 

Hotel koupila trojice českých podnikatelů Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera v lednu 2019 přes investiční skupinu R2G. Autorem jeho obnovy i celé architektonické vize Staroměstské brány je architekt Marek Tichý z TaK Architects, který stojí například za rekonstrukcí budovy bývalých Elektrických podniků v Praze na Vltavské. Po znovuotevření, které podle něj neproběhne dříve než za rok, se má někdejší čtyřhvězdičkové ubytovací zařízení jmenovat Fairmont Golden Prague Hotel. 

Dlouho se táhnoucí rekonstrukce má svoje důvody. Stavba se nacházela v žalostném stavu, co se týče statiky, exteriérových i interiérových částí. Podepsala se na ní nejen nekvalitní práce původní socialistické výstavby, ale také necitlivá částečná rekonstrukce v 90. letech, v rámci níž byl k hotelu například přistavěn bazén.

„Takhle špatně postavený barák jsem v Praze ještě nezažil. I gotické a renesanční paláce jsou na tom lépe,“ přiznává hlavní architekt rekonstrukce Marek Tichý. Sanace podle něj rekonstrukci skoro o rok zdržela.

„Stavba jako by byla plánována s životností tabulkových padesáti let, bez ohledu na ekonomiku jejího provozu, nároky na opravy a údržbu, počínaje zásadními defekty železobetonového skeletu a konče geometrickou nepřesností, která se na desítky procent vzdaluje od tolerancí stavebních norem,“ popisuje stav objektu.

Rekonstrukce je právě ve fázi dokončování první etapy. Železobetonový skelet je již opravený, budova je ale ještě „vykuchaná“ a ze stěn a stropu ční části trubek, které se v budoucnu napojí na vodu, odpad, rozvody energií a vzduchotechniku. Ve druhé fázi, která potrvá ještě zhruba rok, se pak budou dělat například pláště a střechy.

Úplně nově se musí dělat skoro vše. Autoři projektu se ale snaží udržet původní podobu stavby a zachránit z ní, co se dá. A to včetně řady uměleckých děl, která ukrývaly interiéry někdejší výkladní skříně československého designu, která měla světu prezentovat to nejlepší z místní kultury.

Idea reprezentativního mezinárodního hotelu s americkou investicí vznikla už po druhé světové válce. Měl být jakýmsi „Gesamtkunstwerkem“ českých umělců, neboli jednotným, do detailu propracovaným architektonickým dílem.

Během normalizace tato myšlenka jaksi zapadla, ale i tak byl hotel vybaven řadou kvalitních autorských výtvarných zásahů, mezi něž patří například keramické obklady, dřevěné reliéfy nebo monumentální lustry. Některé z nich se podařilo dochovat a zrestaurovat, další umělecká díla doplní současní výtvarníci. 

Stejná zůstane i fasáda, z níž bylo sejmuto dvaapadesát svislých pásů pláště z keramických segmentů, které se střídají s prvky betonu a skla. Tuto podobu pro ni navrhl sochař Zbyněk Sekal.

Nový betonový strop „modrého“ konferenčního sálu v přízemí bude přesnou kopií jeho původní verze navržené architektem Janem Šrámkem. Na technologii jeho obnovy, která je obdobná jako u mostních konstrukcí z předpjatého betonu, se podílel Kloknerův ústav ČVUT.

Aby byla dodržena původní brutalistní estetika, ponechali autoři rekonstrukce i na novém stropě nedokonalosti, jako jsou otisky dřevěných prken bednění, které byly pro interiér charakteristické. Mezi nimi budou viset lustry od významného skláře Reného Roubíčka, které zrestauroval sklářský ateliér Bejvl podle původních autorových skic ve spolupráci s jeho rodinou. 

Do interiéru hotelu se vrátí i původní dřevěné prvky jako stropní plastiky na motivy cestovních erbů od Čestmíra Kafky nebo kompozice sloupových soch Začarovaný les od Miroslava Hejného. Z osmi pilonů posledně jmenovaného díla se však zachovaly jen tři.

„Pojali jsme myšlenku, že bychom obnovili ducha Začarovaného lesa, který by byl replikou původního stromu ve skle. Pracuje na tom s námi Maxim Velčovský,“ poodhaluje další plány Marek Tichý. 

I v novém hotelu budou zachovány původní čtyři restaurace. Ta v horním patře ponese název Zlatá Praha. Zachovala se v ní kovová svítidla v podobě shluku zlacených mosazných bublin od sochaře Huga Demartiniho, které bylo podle architekta Martina Tichého třeba vyvážit dosypáním písku.

Velkolepý výhled na Pražský hrad nabídne vedlejší Sky Bar. Unikátní pohled na pražské střechy je tu možný díky tomu, že velká státní zakázka v době socialismu umožňovala obejít stavební regulace, a tak byl hotel postaven o patro vyšší, než tehdejší normy umožňovaly.

„Hotel dokonce převýšil i vedlejší Právnickou fakultu a měl tak třistašedesátistupňový výhled na všechny strany,“ říká Tichý. Na vyhlídku by podle něj měla po otevření dostat nově přístup i široká veřejnost. 

V přízemí vedle konferenčního sálu, kde býval restaurant Primátor, zůstane další restaurace s výhledem na Vltavu. V ní budou vedle již zmíněných dřevěných obkladů v podobě erbovních znamení od Čestmíra Kafky také vitráže od Josefa Jíry. Výhled na Vltavu a zelené svahy Letné, který odtud býval, zakryl v devadesátých letech nově přistavěný bazén a zahrada, jež tam dříve byla, se ztratila.

Právě na tomto místě by mělo vzniknout nové náměstí propojené s vltavskou náplavkou spodním podchodem. Shlížet na něj bude i nová plzeňská restaurace propojená s Dvořákovým nábřežím naopak horem, pomocí lávky pro pěší. „Hotel InterContinental byl dlouho takovou pevností. My se snažíme, aby se z něj stalo místo, které budou vyhledávat i Pražané,“ dodává Tichý. V suterénu hotelu pak bude sportovní klub s wellness a kavárnou. 

K ubytování bude stejně jako dříve sloužit druhé až osmé podlaží, k dispozici bude 350 pokojů. Ty dostanou zcela nové moderní interiéry, které navrhne londýnské studio Richmond, jež stojí například za interiérovým designem hotelů Four Seasons nebo Trianonského paláce ve Versailles.

Jim budou sekundovat architekti z Čech, kteří dohlédnou na to, aby interiéry volně vycházely z původní estetiky 60. let, ale zároveň ji posunuly do nové doby.

„Z původního vnitřního mobiliáře se nedochovalo vůbec nic,“ říká Tichý. Mnoho z vybavení podle něj zmizelo během rekonstrukce v 90. letech a nyní ho autoři renovace povětšinou neúspěšně dohledávají po aukčních síních. Zpět se tak vrátí jen některé kusy nábytku a několik zrestaurovaných obrazů. 

K původním uměleckým dílům ale podle Marka Tichého přibydou i nová. Hotel by měla zdobit například skleněná tavená plastika Zdeňka Lhotského, někdejšího člena skupiny Tvrdohlaví a nositele know-how legendárního sklářského dua Brychtová-Libenský. Ti jsou ostatně autory tavenicových plastik, které byly součástí přízemí hotelu a znovu se mají navrátit na původní místo.

Vedle již výše zmíněného Maxima Velčovského by se na nové výtvarné výzdobě hotelu měl podílet například také český sklář Jan Kukla, který připravuje plastiku před vstup do budovy. O návrhy mobiliáře do veřejných prostor pak požádali autoři rekonstrukce společnost mmcité. 

Studio TaK se na příkladu hotelu InterContinental snaží dokázat, že i díky rekonstrukci lze do historické budovy integrovat nové technologie a prvky šetrné k životnímu prostředí. „Konvenční zdroje vytápění a chladu jsme se snažili nahradit zdroji obnovitelnými,“ tvrdí Marek Tichý.

Hotel by měl být schopen zpětně využívat teplo z užitkové vody z pokojů, wellnessu, gastro provozu nebo prádelny, zapojit by se měla také geotermální energie – pomocí pole třiceti zemních vrtů s navazující kaskádou tepelných čerpadel.

Zavlažování zelených ploch a šetrné hospodaření s vodou včetně využití dešťové vody nebo takzvané „šedé vody“ by pak mělo být standardem. Vnější plášť dostane tepelnou izolaci, okna budou vybavena dvojskly. Projekt počítá i s velkým množstvím rostlin v podobě zelených střech i vertikálních zahrad.

Kromě samotné stavby a jejího interiéru projde proměnou také okolí. Projekt Staroměstská brána zahrnuje revitalizaci prostoru o rozloze 6250 metrů čtverečních. Směrem k řece by mělo nově vzniknout podúrovňové náměstí, které plochu před hotelem propojí s vltavskou náplavkou. Dětem z vedlejší základní školy Curieových by měla sloužit nová lávka. Součástí je také nová zeleň, městský mobiliář nebo fontána. 

Z náměstí Miloše Formana na druhé straně by měl zmizet příjezd do garáží – automobilová doprava by měla být odvedena do zadního traktu. Součástí piazetty by měla být podle původního návrhu i pětipodlažní prosklená budova s obchody, proti níž ale mluví současný územní plán i řada pražských zastupitelů. Její osud je tedy zatím nejistý. 

A aby náměstí lépe reflektovalo odkaz slavného filmového režiséra, po němž je od roku 2018 pojmenované, vedou již nyní majitelé objektu jednání s karlovarským filmovým festivalem o konání filmových přehlídek po vzoru festivalu Lumiére ve francouzském Lyonu. Jeden z investorů projektu Eduard Kučera, spoluzakladatel firmy Avast, je totiž velkým podporovatelem filmu – spolu se svou ženou Miladou dlouhodobě financují digitální restaurování filmů z Národního filmového archivu.