Covid toho spoustu vzal, mnoho však také přinesl – kromě rozmachu rozvážkových služeb nebo online hovorů třeba byznys s dinosaury. Od roku 2020 překonali čtyři v aukcích cenovku půl miliardy korun a nový král – tyranosaurus Gus – to tento týden zdvojnásobil.
Zhruba padesát milionů dolarů tak dá anonymní dražitel, který si pořídil 67 milionů let starého dinosaura přes telefon. Jako v poslední době už několikrát, i tentokrát aukce překvapila – že by mohla být historická, se sice spekulovalo již před jejím začátkem, Gus však do aukční síně Sotheby’s šel s poloviční odhadovanou hodnotou.
O částce, jež v přepočtu činí miliardu korun, se přitom rozhodlo během deseti minut. Sedm zájemců téměř ihned vytáhlo částku na dvacet milionů dolarů a do čtyř minut přišel moment, kdy museli nad penězi začít dlouze přemýšlet. Za osm minut už pět ze sedmi přihazujících vypadlo a pokračovalo se vždy po milionu, dokud se jeden z anonymních zájemců nerozhodl, že stačilo.
Na takové příběhy přitom až do začátku tohoto století téměř nedocházelo. Přesto jeden výjimečný kousek podle popularizátora přírodních věd Vladimíra Sochy byl – tyranosauří exemplář pojmenovaný Sue, který objevili roku 1990 v Jižní Dakotě.
Ten byl opravdovým zázrakem, jelikož je dodnes nejlépe dochovaným jedincem tohoto druhu. Z přibližně 380 kostí se podařilo dát dohromady 250, přičemž se jednalo hlavně o ty největší. Paleontologům se tak podařilo shromáždit na devadesát procent z celkového objemu kostry.
Důležitý byl tyranosaurus také z hlediska vlastnictví, jelikož rozpoutal bitvu mezi nálezci, majiteli pozemku, na kterém ho našli, a ministerstvem vnitra Spojených států. Objevitelka Sue Hendrickson nakonec získala jen věčnost v podobě pojmenování kostry, dinosaurus však připadl majitelům pozemku.
„Nakonec se vydražil v roce 1997 za 8,36 milionu dolarů. Tehdy jej s pomocí některých korporací získalo Fieldovo muzeum v Chicagu, kde je kostra vystavena dodnes,“ poznamenává autor více než dvacítky knih o dinosaurech.
Pravý nástup byznysu s pravěkem podle něj ale začal až s pandemickým rokem 2020. „Dinosauří kostry se v té době staly ceněnou komoditou, podobně jako vzácné umění. A bohatí zájemci zkrátka podlehli kouzlu kombinace něčeho nepředstavitelně starého, a přitom majestátního a atraktivního,“ říká Socha.
Podíl na tom měl bezpochyby rovněž Stan. Tyranosaurus, který se našel roku 1987 v Jižní Dakotě, se téměř na tři dekády stal tím zřejmě nejčastěji viděným tyranosaurem v historii – vzhledem k jeho zachovalosti prodával jeho opatrovatel, institut Black Hills, vysoce kvalitní odlitky Stana muzeím po celém světě.
Jenže i tady došlo k tahanicím o to, komu vlastně patří. Soudce následně nařídil jeho prodej, přičemž aukční dům Christie’s se rozhodl pro netradiční postup, kdy místo zařazení mezi méně zajímavé aukce udělal z kostry jednu z hlavních vzácností večerní aukce umění dvacátého století.
Exemplář dražený po boku díla Jacksona Pollocka tak šel do aukce s hodnotou kolem sedmi milionů dolarů. Když po čtrnácti minutách kladívko konečně kleplo, cenovka se dostala na 27,5 milionu dolarů. Po započtení poplatků se vyšplhala bezmála na 32 milionů dolarů.
Výsledkem byl – mírně řečeno – chaos. Paleontologové nejenže nemohli uvěřit, kolik byl někdo ochotný za kostru dát, ale zároveň se obávali, že přijde do soukromé sbírky neznámého miliardáře. Skupina z nich dokonce napsala dopis aukčnímu domu, v němž prosila, aby po výhře anonymního kupce omezil přístup k těmto aukcím pouze pro instituce.
Jenže jak se vědci obávali, tak se stalo. Na dva roky o Stanovi nikdo neslyšel, pak ale magazín National Geographic zjistil, že kupcem bylo Abú Dhabí. To však nemělo za cíl kostru schovat – naopak z ní udělalo hlavní atrakci loni otevřeného muzea.
Dražby se zúčastnil také expert na paleontologii Eric Mickeler, který pro Forbes vysvětlil, že rekordní cena Stana okamžitě zvedla hodnotu ostatních fosilií na trhu. Majitelé ostatků totiž viděli, že se dají prodat i za mnohem více, než si do té doby mysleli, a investoři si uvědomili, že je to další forma alternativní investice, jež do budoucna může přinést pěkné zhodnocení.
doktor a popularizátor přírodních věd Vladimír Socha
„V roce 2024 pak tuto částku překonal exemplář jurského stegosaura zvaný Apex, a to s bezmála 45 miliony dolarů,“ pokračuje Socha. Paleontologové se opět obávali případu typu Stan – ostatně které muzeum si může dovolit zaplatit za kostru v přepočtu 940 milionů korun?
Do té doby nejdražšího vydraženého dinosaura však koupil miliardář Ken Griffin, generální ředitel hedgeového fondu Citadel a muž, který neměl zájem si zvíře „syslit“. „Apex se narodil v Americe a v Americe také zůstane!“ prohlásil Griffin a zapůjčil ho muzeu v New Yorku, kde je dodnes.
V Česku je to podle Sochy jiné, avšak přestože tady podobné dražby neprobíhají – alespoň ne na veřejné a legální bázi –, rovněž čeští miliardáři mají o kus historie zájem. Například Karel Pražák, číslo 27 v našem žebříčku nejbohatších, provozuje nedaleko pražského letiště interaktivní svět Dinosauria Museum Prague.
Dnes tam vystavuje šest originálních fosilií, mezi nimi také triceratopse Trika. Ten je větší i zachovalejší než jeho soused Big John, se kterým žil v americké oblasti Hell Creek Formation – k odhadu jeho hodnoty tak může napomoci, že si Big John na aukci v roce 2021 vysloužil v přepočtu 163 milionů korun.
V nakládání se získanými kostrami se však miliardáři liší. „V ideálním případě by je měli umístit do muzea nebo jiné instituce, kde mohou být nadále přístupné pro vědecký výzkum. Bohužel se ukázalo, že v případě tyranosauřích koster je tato podmínka zachována jen asi v jedenácti procentech případů,“ podotýká expert.
Socha rovněž připomíná zjištění amerického paleontologa Thomase D. Carra, podle něhož už bylo k roku 2025 v soukromých rukou více tyranosauřích exemplářů než exemplářů veřejně přístupných. O takové fosilie se dokonce „perou“ i známé celebrity, jako jsou Russell Crowe, Nicolas Cage nebo Dwayne Johnson. Zřejmě nejvýkonnějším z nich je Leonardo DiCaprio, který si pořídil lebky za miliony dolarů.
Jenže i když si někdo sežene až miliardový kousek, není to tak jednoduché, že by si ho jen vystavil a zapomněl na něj. „Kostru musí například udržovat ve stabilních podmínkách z hlediska teploty a vlhkosti vzduchu a musí ji chránit i před vodou, prachem a otřesy. Nesmí ji také poškodit ve snaze smontovat ji v atraktivní akční póze, jak se občas bohužel stává,“ shrnuje Socha.
