Jan Macák alias MenT patří k matadorům české youtuberské scény a stabilně se drží na její špici. Jako první tuzemský jednotlivec pokořil hranici milionu sledujících na YouTube. Aktuálně má na svém kanále 1,43 milionu a na instagramovém profilu přes 840 tisíc sledujících, což jej řadí do top desítky nejsledovanějších Čechů na této síti.
Streamováním a spoluprací se značkami jako Facebook, Samsung nebo Old Spice si Macák přijde ročně na více než deset milionů korun. Nyní se vrací k tomu prvnímu.
Nad otázkou, kdy jsem vydělal svůj první milion, jsem se v minulosti asi nikdy moc nezamýšlel. Mnohem zlomovější pro mě byl den, kdy mi z YouTube přišla první výplata. Psal se rok 2011, mně bylo čtrnáct let a tehdy ještě nepočetná komunita začínajících online tvůrců pokládala základy českému YouTube.
Milion byl ale ještě hodně daleko. V té době by nás ani nenapadlo, že taková věc jednou přeroste ve fungující byznys. V Česku to nebylo příliš myslitelné – na platformě dominovaly především videoklipy a videa ze zahraničí.
Ttuzemská scéna byla plná experimentátorů: u nás to byli třeba ViralBrothers, Kazma nebo Janek Rubeš – tou dobou ještě stále na serveru Stream. Chyběl tu však herní obsah, který byl pro mě osobně a řadu mých vrstevníků asi nejatraktivnější. V zahraničí už přitom celkem dobře fungoval.
Dodnes zřejmě nejpopulárnější herní youtuber PewDiePie ze Švédska začal s natáčením herních videí v podobnou dobu jako já a po celém světě brzy sklízel ohromný úspěch. Byl z toho cítit obrovský potenciál, který jsem si nechtěl nechat ujít.
Už přibližně po roce od prvního videa začaly přicházet větší výplaty v řádech desítek tisíc korun měsíčně. První milion se z toho nastřádal tak trochu symbolicky, když jsem vstoupil do dospělého života v osmnácti letech. A nejspíš to přišlo ve správnou chvíli.
Po maturitě jsem nastoupil na Metropolitní univerzitu v Praze a hned po prvním semestru mi došlo, že studentský život rozhodně nebude pro mě. Tehdy bylo jasné, že mi YouTube vydělává dost peněz na to, abych se jím bez problému uživil. A tak jsem si řekl, že ho konečně přestanu brát jen jako koníček.
Lepší dobu jsem si nemohl vybrat – YouTube byl tehdy na samém vrcholu, tvůrci začali sbírat stovky tisíc odběratelů a já věděl, že takovou příležitost už možná podruhé mít nebudu.
To byl možná jeden z důvodů, proč jsem nakonec uspěl. Když se zamyslím nad tím, jak skončili jiní slibní tvůrci… Spousta z nich prostě nezačala brát youtuberství dost vážně. Každý úspěch vyžaduje hlavně pracovitost, vytrvalost a ochotu obětovat tuny volného času.
Zní to jako klišé, ale zatímco se moji spolužáci po škole šli bavit ven, já seděl u počítače a pracoval na svém kanálu. Sledoval jsem, co je nového v zahraničí, učil jsem se střihat a natáčet. Vnímal jsem, že za každým odběratelem se skrývá živý člověk, který mě sleduje, a byl pro mě důležitý náš vzájemný kontakt. Zajímalo mě, co si moje publikum myslí.
Pozoroval jsem, co je baví, a který obsah takovou odezvu nemá. Podle toho jsem se dál vyvíjel – brzy jsem přišel třeba na to, že lidé chtějí kromě her vidět i toho, kdo je komentuje. A tak jsem vystoupil z anonymity, začal ukazovat svůj obličej a pustil si diváky trochu víc do svého života.
To nejtěžší, co jsem se za celou dobu musel naučit? Že ne všichni to mají stejně. Měl jsem srovnané pracovní hodnoty i skvělý vztah se svou komunitou, ale narážel jsem při spolupracích na projektech s jinými lidmi.
Automaticky jsem do toho se svojí pečlivostí dával maximum a v poměrně brzkém věku jsem zjistil, že ostatní tak pečlivě pracovat nemusejí. Často naopak nepracují vůbec. Najít si k sobě spolehlivé byznysové partnery pro mě byl nějakou dobu docela oříšek.
Teď jsem ale s prací i byznysem spokojený. Myslím, že větší zápřah už v této fázi pojmout nedokážu. V posledním roce jsem se proto začal zaměřovat spíše na svoji efektivitu a delegování některých činností na kolegy, abych se mohl věnovat dalším projektům.
A taky – začali jsme v posledních třech měsících praktikovat nepracovní neděle. To je teď můj cíl. Alespoň některé víkendy mít úplně volno.
