Momentálně tohle místo žádné genius loci nemá. Nic, co by připomínalo jeho někdejší slávu: bohaté a urozené hosty, kteří se promenují třídou Bahnring v nejlepších časech rakouského mocnářství.
Naproti kdysi nejluxusnějšímu brněnskému hotelu, jehož manažerem a inovátorem byl pravý rytíř, dnes stojí autobusové nádraží. Noblesu a opulenci by sem opravdu nešel hledat už nikdo, ale možná se blýská na lepší časy. Momentálně prochází rekonstrukcí pod vedením developera Richarda Saliby.
Foto Archiv Michala Doležela
Archeolog Michal Doležel, který spolupracuje s brněnským Národním památkovým ústavem a je jedním z hybatelů obnovy unikátního bytu manželů Herdanových, je přesvědčen, že hotel Grand svůj lesk opět zažije.
Během rekonstrukce byly pod sádrokartonovými stropy objeveny například původní štuky z výmalbou z roku 1877. Nejdéle fungující hotel v Brně je zapomenutou ikonou, kde se nechal při návštěvě moravské metropole ubytovat Thomas Alva Edison a ve speciálně upraveném pokoji zde nocoval František Josef I., ale třeba i Karel Gott.
Salonek v hotelu Grand. |Foto Archiv Martina Koplíka
Na místě dnešního hotelu Grand kdysi stával hudební hostinec Leopolda Breita, který zde často preludoval na citeru a kytaru. Musel ale ustoupit ambicióznímu plánu na přestavbu: zrušení městské hradby a propojení s přilehlým centrem vytvořilo velmi lukrativní pozemky.
V soutěži v první fázi výstavby městského okruhu v roce 1865 zvítězil německý stavitel a člen obecního zastupitelstva Josef Werner, který zde začal budovat nájemní dům v neorenesančním stylu. Psal se rok 1870, ale Werner, který byl známý svým podnikavým duchem, se o čtyři roky později rozhodl, že dům přestaví na hotel.
Dal mu nejen své jméno, ale také velkolepou vizi – hotel se pyšnil 124 pokoji, velkým společenským sálem, vlastními lázněmi i zahradou. Když Josefu Wenerovi začal docházet s tak obrovským projektem dech, rozhodl se předat otěže svému zeti, Franzi von Felbingerovi.
Manžel Wernerovy dcery Louise byl rytířem a renesančním mužem. Velmi talentovaným malířem, ale také průmyslníkem, vynálezcem a konstruktérem, který získal praxi i na transkontinentální železnici ve Spojených státech.
Traduje se, že hotel Grand byl první soukromou stavbou v Brně, která získala elektrické osvětlení. Byl to totiž právě rytíř Felbinger, který Brnu představil první elektrické osvětlení.
Pokud Werner se chtěl svým hotelem přiblížit ke službám, které v pohostinství nabízely vyhlášené podniky v evropských metropolích, pak Franz von Felbinger toužil být v tomto segmentu vizionářem. Také proto se v hotelu Grand v roce 1896 uskutečnila první filmová projekce v Brně, která se konala v Maurském sále. Stalo se tak jen sedm měsíců po prvním kinematografickém představení na světě.
Diváci mohli vidět osm pohyblivých obrázků, které představovaly skotský tanec, hasiče, kteří zachraňují obyvatele domu, návštěvu holiče nebo třeba popravu Marie Stuartovny. Promítalo se každou půlhodinu odpoledne a pro návštěvníky to byl vrcholný společenský zážitek, po kterém mohli zamířit do kavárny a restaurace. Ty na pokyn von Felbingera vyzdobil vídeňský dvorní dekoratér A. A. Portoise.
foto: Encyklopedie města Brna
Podobné vzpomínky vyvolávají u Brňanů nostalgii i zájem dozvědět se něco víc o hotelu, který neztratil svůj lesk příchodem totalitních režimů (kromě výše zmíněného Gotta se sem na soukromou návštěvu vypravil třeba i říšský protektor Konstantin von Neurath), ale nástupem divokých polistopadových let.
V rámci festivalu Open House Brno, během kterého můžete navštívit unikátní brněnské stavby, byl právě o hotel Grand neuvěřitelný zájem. I když míjíte tuto stavbu několikrát denně, a často přidáte do kroku, protože se vedle ní vyskytují i ne příliš vábně vypadající individua, tak jste si třeba nikdy neprohlédli úžasnou mozaiku.
Foto Turistika.cz
Výjev Paridova soudu pochází z roku 1901, kdy hotel Grand získal secesní přístavbu. Chybí ale projektová dokumentace, a tak je její autorství předmětem spekulací. Kunsthistorikové se domnívali, že se jedná o Huberta Gesnnera, protože architekt zvolil velmi podobné řešení u projektu spořitelny v ukrajinském Černovci.
Jiní teoretici se kloní k názoru, že ji s vysokou pravděpodobností vytvořili architekti Ernst Lindner a Theodor Schreier z Vídně, autoři synagogy v St. Pöltenu.
Hotel Grand byl pověstný svou zdobností, i kavárenský pult zde byl pracným řezbářským dílem. Nicméně ve třicátých letech minulého století architekt Jindřich Kumpošt interiéry výrazně zjednodušil. Jako by tím předznamenal temnou budoucnost celého místa: ještě za první republiky se hotel dostal do finančních potíží a skončil v dražbě Moravské hypotéční banky.
Po únorovém převratu se Grand stal součástí Restaurací a jídelen Brno, průběžně zde probíhala také rekonstrukce, kde estetika 80. let napáchala na budově svoje škody. Za vše hovoří přístavba přízemní restaurace, která je sice z kvalitního kubánského hadce, ale postavená tak necitlivě ke zbytku stavby, až to tahá za oči.
Nicméně, hotel není ve špatném stavu a jeho rekonstrukce probíhá podle současného majitele Richarda Saliby za přísného dohledu památkářů. Plán je, aby Grand získal zpět svou vyhlášenou pověst, ale také, aby se sem vrátilo kasino. Zde kdysi Saliba pracoval jako krupiér.
Doufejme, že to nebude jediný kruh, který se uzavře. Staré dobré časy, kdy se v Grandu scházeli svobodní zednáři bok po boku s dalšími spolky, se zřejmě nevrátí, ale ona odhalená impozantní freska pod sádrokartonovým stropem dává tušit, že není ještě všechno ztraceno.
