Pandemie koronaviru a následné vládní restrikce neublížily jen byznysu a podnikatelům. Zastavily i činnost neziskových organizací a dobrovolníků. Dá se z téhle šlamastyky ještě vyhrabat?
Nezisková organizace Loono Kateřiny Vackové, lékařky a členky žebříčku Forbes 30 pod 30, působí v Česku už šest let. Mladí medici a dobrovolníci se v ní snaží vzdělávat a přivést lidi k péči o své zdraví. Jejich snahu ale minulý rok zastavila pandemie.
Vacková v komentáři pro Forbes popisuje, jak celý tým měnil roční plány, jakou beznaděj na konci loňského roku zažívala, ale i to, že je důležité se nevzdat a že se nakonec vždy najdou lidé, kteří pomohou.
Když jsem Loono na medicíně zakládala, chtěla jsem zkrátka a jednoduše pomáhat lidem odhalit rakovinu včas. Neměla jsem ani tušení, co obnáší řízení organizace, ani jak obrovská je to zodpovědnost. A myslím, že to druhé mi pořádně došlo až letos, když se celý svět začal otáčet na úplně jiné obrátky…
Plán na 2020 zněl jasně: rozjedeme novou edukační kampaň, v létě vyrazíme na festivalovou roadshow, otevřeme první zahraniční pobočku a dál budeme „naše prsa a koule ukazovat“ ve školách, firmách a komunitních centrech (Loono pomáhá šířit osvětu o samovyšetření ňader a varlat, pozn. redakce).
binary comment
Od března ale naši poradnu zaplavily jiné dotazy – který respirátor si pořídit, jak posílit imunitu, co covid v těhotenství… Sevřel se mi žaludek. Kromě okamžitých dopadů pandemie na zdraví lidí mi v hlavě svítil ještě jeden vykřičník – lidé začnou opět odkládat preventivní prohlídky, to se nesmí stát!
Nepolevili jsme proto a překlopili veškeré aktivity do onlinu a spolu s tím vytvořili sérii ověřených informačních materiálů o samotném covidu, které dodneška využívají stovky škol, nemocnic a firem.
Když koncem dubna vyprchala první injekce adrenalinu, z mise pomáhání druhým se stala spíš mise sebezáchranná. Velká díra v cash flow kvůli zrušeným akcím, vracení dotací, dlouhé telefonáty s dárci a partnery.
Každý večer mi hlavou běželo, jak to uděláme – jak udržíme pracovní místa a Loono jako takové. Pamatuju si, jak jsem se několikrát rozbrečela v kuchyni a nedokázala ani pojmenovat proč. Byl to takový mix bolesti, vzteku, beznaděje a strachu, že přijdu o všechno, co jsem šest let budovala…
Štvali mě ti, kdo říkali, že si mám na krizi najít to dobré. „S tím jděte někam, na propouštění lidí nic dobrýho není,“ znělo mi v hlavě.
Druhá vlna byla už jiná. Bez mrknutí oka jsme opět začali měnit plány, žonglovali s cash flow a… Je zvláštní, jak rychle si člověk zvykl na nový normál. Nebo spíš otupěl?
Teď tak místo workshopů prodáváme webináře a e-learning a místo na gumových prsou budeme o samovyšetření učit skrze komunitní aplikaci. Dvě věci ale zůstaly stejné – duch našeho týmu a podpora našich fanoušků.
Tým, který jednohlasně řekl, že bude pracovat bez nároku na honorář, pokud dojdou peníze, protože věří, že covid necovid, na prevenci zkrátka záleží.
A fanoušci, kteří nám v té největší nouzi poslali půl milionu korun přes dárcovskou platformu Donio. Vám bych proto chtěla poděkovat závěrem. Pro vás totiž Loono vzniklo a věřte mi, že si můžu sedřít zadek, aby tu pro vás bylo i dál, díky!
