V sedmitisícové Soběslavi působí Kinárna jako zjevení. Tamní zákusky jsou srovnatelné s nejlepší pražskou cukrařinou –⁠ a zážitek přitom nekončí jen u nich.

Zatímco v jihočeském Táboře rostou nové moderní podniky jako houby po dešti, v nedaleké Soběslavi se jen zřídkakdy objeví něco nového. Na náměstí už několik desítek let funguje stále stejná cukrárna, hospoda, bar a pekárna a v postranních uličkách je možné najít třeba pizzerii po česku, která nabízí těstoviny s kari i moravského vrabce.

Proto v malém jihočeském městečku vypadá Kinárna jako úkaz. Zákusky, které si rodinný podnik Rypáčkových spojený s pohodlným komorním kinem sám peče, snesou nejpřísnější měřítka, a přitom mají cenovky stále na regionální úrovni.

A to přesto, že podnikatelé, kteří si cukrárnu převzali během covidu, do Kinárny investovali už statisíce a mají s ní velké plány.

Zákusky se už teď mohou směle kvalitou, chutí i provedením srovnávat s nejlepšími pražskými podniky typu Ippa Café. „Místní lidé tu zatím nejsou moc zvyklí chodit do kavárny, to je musíme teprve naučit,“ vytyčil si cíl Pavel Rypáček, provozovatel Kinárny. 

Zdejší kino patří městu Soběslav, které do něj v posledních letech hodně investovalo. Sál s kapacitou 109 míst nabízí posezení na pohodlných pohovkách s odkládacími stolky, kam si diváci mohou vzít občerstvení z Kinárny s sebou.

Rodina Rypáčkových je jejím několikátým provozovatelem; podnik převzala v lednu 2021, tedy v covidovém období, proto byly začátky velmi pozvolné.

Od původního provozovatele Rypáčkovi odkoupili vybavení za náklady v řádech stovek tisíc, jméno podniku ponechali, ale interiéry, vizuální styl i nabídku přizpůsobili obrazu svému. Během lockdownu jim město vycházelo vstříc s nájmem a první zákazníci začali přicházet, až když znovu otevřelo kino.

Naplno tedy fungují druhým rokem. „Z prvního roku na druhý nám obrat narostl dvojnásobně,“ tvrdí Pavel Rypáček s tím, že velký vliv na to mělo uvolnění proticovidových opatření a začátek výroby vlastních zákusků.

Většinu vydělaných peněz ale stále investují zpět do podniku – zvelebují jej a nakupují nové vybavení.

S nápadem převzít kavárnu přišel právě on a do svého plánu postupně zapojil celou rodinu, která ale s vedením gastro provozovny neměla do té doby téměř žádné zkušenosti.

Pavel Rypáček předtím provozoval barový catering s míchanými alkoholickými nápoji a zároveň také dál podniká v realitách – kupuje a rekonstruuje nemovitosti, které pak dál pronajímá.

Jeho matka Marcela také ještě donedávna měla jiné zaměstnání.

„Já jsem to ze začátku nebrala vážně, měla jsem vlastní práci a moc jsem se v Kinárně neangažovala. Když se to rozjelo, tak jsem se ale rozhodla zapojit se naplno,“ říká Marcela Rypáčková, která do té doby pracovala jako vedoucí kuchyně v místní mateřské školce a věnovala se také cukrařině.

Po roce, kdy chodila z jedné práce do druhé, se však rozhodla dát výpověď a věnovat se pouze kavárně.

Začala se naplno zabývat výrobou moderních francouzských dezertů, absolvovala v této oblasti několik kurzů a neustále se inspiruje trendy na internetu; překládá si recepty, objednává moderní formy i suroviny.

„U nás tento styl zákusků vyrábí jen pár lidí, mezi nimi obdivuji například Helenu Fléglovou. Inspiruji se hlavně v zahraničí, především ve Francii,“ prozrazuje Rypáčková.

Pavel se stará o chod celého podniku, obstarává veškerou administrativu, nákupy, výplaty, plánování směn a zčásti i marketing – i když ten stále více přebírá jeho sestra Michaela.

„Má na starosti sociální sítě, web a také focení,“ říká Pavel. V jejich podniku se střídá asi patnáct brigádníků, hlavně z řad studentek. Hlavně o víkendech se ale stává, že zrovna žádná z nich není po ruce, a tak se za barem někdy setkávají i matka se synem.

„Pojali jsme to jako rodinnou firmu. Trávíme tu spolu čas, a to nás stmeluje, zároveň nás to dokáže uživit. Chceme podnik dlouhodobě rozvíjet, investujeme do něj čas i peníze,“ vysvětluje Pavel Rypáček.

Klasickou nabídku občerstvení do kina, která se dříve zaměřovala především na popcorn, limonádu a různé pochutiny, osvěžili výběrovou kávou Doubleshot, domácími limonádami, moderními míchanými koktejly a především zmíněnými zákusky, jejichž výrobu zatím obstarává Marcela Rypáčková sama.

Za týden jich upeče zhruba 200 až 300, a k tomu ještě začala vyrábět na zakázku i celé dorty. 

„Nabídku často obměňujeme, každý týden máme v repertoáru něco nového,“ prozrazuje cukrářka. V chlazené vitríně vedle baru má vystaveno asi deset druhů zákusků, které doplňuje slaná nabídka v podobě hummusu, quiche nebo chlebíčků.

Stálicemi ve sladkém sortimentu jsou například dortík ve tvaru růže naplněný čokoládovo-marakujouvou mousse, pistáciový choux, makronky, pistáciovo-malinové kytičky nebo různé variace cheesecaků ve skleničce.

„Nejoblíbenějším zákuskem je asi vajíčko,“ prozrazuje majitelka kavárny. V jeho obalu z bílé čokolády se skrývá náplň z marakuji, manga a kokosu. 

Nejnovějším a zároveň nejdražším zákuskem u Rypáčků je citron, plněný ganache a pyré z yuzu. Zatímco v Praze by srovnatelný zákusek vyšel i na dvě stovky, v Soběslavi jej lze koupit za necelých 120 korun.

„Pyré z yuzu je několikrát dražší než třeba to z marakuji. Samotné yuzu ovoce stojí dokonce 1400 korun za kilo. Náklady na výrobu jednoho zákusku z něj, bez práce a energií, jsme spočítali zhruba na 85 korun. Naše cena je proto opravdu nejnižší, jakou můžeme dát,“ vysvětluje Pavel Rypáček. 

Dostupné ceny si může Kinárna udržet díky tomu, že si dorty sami vyrábějí i prodávají.

„Pokrýváme výrobu i finální prodej, díky čemuž můžeme mít o něco nižší marži,“ vysvětluje Pavel Rypáček. S luxusními zákusky, které v Praze vyjdou i na dvojnásobek, jsou proto schopni dostat se i na „vesnické“ ceny.

V okolí jsou stále nejdražší, ale ve svém oboru tu nemají konkurenci. Pro zákusky od Rypáčků se vracejí zákazníci z Tábora i z Budějovic a objednávají si u nich i svatební nebo narozeninové dorty.

Rypáčkovi pocházejí z nedalekých Nedvědicí, kde na svém statku nedávno instalovali fotovoltaiku, díky níž šetří náklady na elektřinu a s rodinným sídlem mají i další plány.

Chtěli by tu otevřít výrobnu pro své zákusky a místo postupně upravit tak, aby jej mohli pronajímat na rekreaci či různé akce nebo tu pořádat cukrářská školení.

Do budoucna by rádi otevřeli i další provozovny a založili vlastní cukrářskou značku. Do Kinárny v Soběslavi však chtějí investovat i nadále, v nejbližší době je v plánu nákup nového kávovaru či vitríny pro slaný sortiment. 

Provázání kavárny a kina přináší zajímavé obchodní příležitosti. Ještě donedávna byl podnik odkázaný převážně na návštěvníky, kteří přišli na promítání, dnes už se podle Pavla Rypáčka poměr obrací – a zákazníci, kteří si přijdou dát něco dobrého do Kinárny, se pak vracejí i do kina.

To promítá pět dní v týdnu, zpravidla dvakrát denně. Silnější sezona je na podzim a v zimě, ale i v létě si umí zdejší produkce poradit – na dvoře tu jednou za dva týdny funguje i letní kino. Výběr filmů obstarává produkční, která musí dopředu odhadovat, který snímek bude populární.

Podle toho se odvíjí i návštěvnost kavárny. „Nejnavštěvovanější tu jsou bezkonkurenčně české filmy, především komedie,“ říká Marcela Rypáčková. Do soběslavského kina se sjíždějí lidé z celého kraje.

„Ne každému vyhovují multiplexy. V našem kině si posedí na pohodlných sedačkách s odkládacími stolky a můžou si vzít občerstvení s sebou do sálu. Zajímavostí je, že místní kino pouští filmy výhradně bez reklam a premiéry filmů probíhají ve stejný den jako ve velkých kinech,“ říká Marcela Rypáčková.

Doufá, že město bude dál kino podporovat a rozvíjet jako doposud, přičemž ke všem záměrům a investicím se nejdříve musí vyjádřit městská rada. A podle Rypáčka má město zájem na tom, aby kultura ve městě vzkvétala.

„I kdyby kino nebylo extra výdělečné, bude se jej snažit udržet. Soběslav je v tomto docela progresivní, hodně se tu zvelebuje a buduje. Ředitel kina i nám vychází vstříc, když chceme cokoli předělat nebo upravit,“ říká Pavel Rypáček.

A uvědomuje si, že když se bude dařit kinu, bude se dařit i kavárně –⁠ a naopak.

Webové stránky kina a kavárny na sebe proto vzájemně odkazují, Kinárna na sociálních sítích propaguje nejen svou nabídku, ale láká také na filmy, které se budou promítat. 

Největší nápor bývá zhruba půl hodiny před představením, kdy si všichni najednou chtějí dát něco na zub a poté hned po představení. S promítáním kina má Kinárna proto provázanou i otevírací dobu – v současnosti je to od 16 do 22 hodin, avšak nemusí to tak zůstat.

„Rádi bychom nabízeli i snídaně či brunche, ale v kině narážíme na příliš malé kuchyňské zázemí,“ vysvětluje spolumajitelka, jejíž zákusky a káva tvoří už přes polovinu obratu.

„Už na kině nejsme tolik závislí, uživili bychom se i bez něj. Máme s podnikem ale dlouhodobé plány, chceme jej neustále posouvat dopředu, a proto do něj stále investujeme,“ říká Pavel Rypáček s tím, že v Kinárně vidí ještě velký potenciál.

„Stále je tu možnost stáhnout sem více lidí z okolních měst – Tábora, Veselí i Budějovic. Kino je příjemnou alternativou k multiplexům v Budějovicích, ale cenami jsme tu na polovině – jak s lístky na promítání, tak s občerstvením. A jakmile lidé získají osobní zkušenost, vracejí se.“