Do resortu v srdci Javorníků, který vybudoval zakladatel Ovečkárny Martin Bernátek s manželkou Lucií, přibyla kavárna. Nese název Dušička a reflektuje celou filozofii komplexu ubytování v tradičních chalupách: „zastav se, a zažij něco obyčejně dobrého“.
„Buď zdráv“. To je nejen zdejší heslo na wi-fi, ale také myšlenka, která za novým podnikáním manželů Bernátkových stojí. Má i další rovinu, může jí být odkaz na byznys s potravinovými doplňky OlaOla, do kterého se Martin Bernátek po prodeji Ovečkárny pustil.
Tady ve Velkých Karlovicích, v horách na hranici se Slovenskem, jsou takové myšlenky jen pěnou mraků. Nebo vašeho capuccina, které vám klidně i z několika typů rostlinného mléka připraví Lucie Bernátková.
„Věděla jsem, že to bude velké sousto,“ vzpomíná na začátky budování celého resortu. Původně si tu chtěli koupit jen chalupu pro sebe, skončili ale tím, že koupili areál, kam se vejde až 100 lidí.
Za výběrovou kávou a domácími lahodnými zákusky, kde se snoubí krém, ovocné pěny i čerstvé ovoce, nemusíte utíkat na Čeladnou. A samozřejmě všechny možné frgály, takové, co vás donutí zapomenout na všechna dietní opatření a počítání kalorií. Neochutnat tu frgál je svatokrádež.
Před několika týdny tedy Bernátkovi otevřeli Dušičku, kavárnu, která vznikla z bývalé společenské místnosti. Mísí se v ní prvky rustikální, spojené se světlým dřevem, i ty současné, včetně kachlového baru a svítidla ve tvaru písmen „m“ v modré, které lidé znalí trendů a umění říkají Yves Klein Blue. Ale je to také odstín modrotisku, modrého podkladu a bílých kvítků, tolik spojený se zdejším krajem.
Na jeho historii i tradici je Martin Bernátek patřičně pyšný. „Vnímáme to tady jako modrou zónu, místo, kde je klid pro vaši duši a je spojené s čistou přírodou, dlouhověkostí. Na stres vám nepomůže Ashwagandha, přijeďte k nám na Valašsko,“ vybízí podnikatel.
Společně s manželkou i svými malými dětmi zde působí jako starousedlík a během krátkého pobytu k nim skutečně přilnete.
Foto poskytl Martin Bernátek
Sympatické je, že si Bernátek, alias „dolarový milionář z Valašska“, jak ho pojmenoval v cestovatelském videu na Instagramu jeden influencer, dělá všechno vlastnoručně. Stejně jako jeho manželka Lucie. Ostatně, pro rodiče dvou dětí v předškolním věku je typické, že všechno dělají společně.
„Martin má vize, nápady a sílu na rozjezd, já jsem dotahovač,“ popisuje štíhlá tmavovláska. Prozrazuje tak to, co majitelé úspěšných životních i byznysových partnerství dobře vědí: protiklady společně dobře fungují, když dáte jeden druhému prostor i důvěru.
Dušička
Adresa: Velké Karlovice
Otevírací doba: pátek 12-19, sobota 9-19, neděle 9-17
Kavárna je zatím otevřená od pátku do neděle a v létě plánuje celotýdenní provoz. Od jejího zprovoznění tu panuje veselý cvrkot: střídají se hosté z chalup, kteří si přišli pro vyhlášený domácí chléb (jeden dostanete během ubytování přímo na pokoj a vydrží dobrý ještě několik dnů po návratu), cyklisté i místní. Ceny jsou tu velkoměstské: za kávu zaplatíte 95 korun a pivo je schválně dražší než limonáda.
„Jsme v regionu, kde se sice lidé dožívají vysokého věku a žijí v souladu s přírodou, ale také hodně pijí. Přijdou z práce, a hned to začne,“ říká bez příkras Martin Bernátek. Pražák, zvyklý na tuto realitu maximálně z filmového hitu Věry Chytilové Dědictví s Bolkem Polívkou v hlavní roli, protáčí údivem oči.
Foto poskytl Martin Bernátek
„Nechceme sem přitahovat velké party, které se přišly opít. Chceme tu mít klid, a stejně se mají cítit naši hosté,“ přejí si Bernátkovi. Místní podle nich nakonec nepřišli bojovat proti cenám, ale spíš ocenili, že v regionu vzniklo místo, které nesnižuje standard jen proto, že stojí v horách.
„Byla jsem překvapená, jak dobře to přijali. Líbí se jim, že jsme nic nepřekopali a že je to pořád jejich styl, jen trochu jemnější,“ říká Lucie Bernátková.
Do kavárny proto dnes chodí nejen hosté z apartmánů, ale také místní rodiny, které sem berou rodiče na zákusek nebo vnuky na limonádu.
Právě tato směs lidí je možná největším důkazem, že Bernátkovi správně odhadli náladu současného Valašska. Nepotřebuje další tematickou hospodu ani folklorní atrakci pro Pražany, ale místo, kde se člověk cítí dobře, aniž by měl pocit, že mu někdo prodává autenticitu.
Foto poskytl Martin Bernátek
Foto poskytl Martin Bernátek
Což je dnešní buzzword, ohání se jím každý. Ale je to s ním, jako když ochutnáte dobrou kávu a zákusek. Víte, že prožíváte něco výjimečného v každodennosti.
Pokud platí, že podnikání přesně odráží majitele, můžeme v nejnovějším počinu Bernátkových číst, že jsou to „obyčejní pracovití lidé“, kteří chtějí spojovat dva světy. Abyste si mohli v úpatí Javorníků dát kávu z výběrové pražírny. Ta v Dušičce je od Fathers Coffee Roastery – a obecně vše o umění kávy se musela Lucie Bernátková naučit sama.
„Ani jeden z nás nepracoval předtím v pohostinství, nebyla jsem baristka. Říkala jsem si: bude ostuda, když nebudu umět dobře udělat kávu,“ vypráví s pokorou k řemeslu.
Zatímco Martin řešil značku, směřování a dlouhodobou vizi projektu, Lucie se musela během několika měsíců naučit úplně nový obor. Práci s profesionálním kávovarem, provoz, servis, hygienické standardy i logistiku dodávek v horské oblasti, kde věci fungují jinak než ve městě.
„Ve Zlíně by bylo všechno rychle. Tady je jeden elektrikář a čekáte,“ popisuje s úsměvem momenty, kdy se byznysový svět rychlosti a efektivity střetl s realitou horské obce. Právě tato věta přesně vystihuje celý projekt Na Mú Dušu: místo, kde se člověk učí zpomalit, i když původně vůbec nechce.
Foto poskytl Martin Bernátek
A nechce se vám hodně, když dorazíte z města, kde vše vyžaduje vaši okamžitou reakci. Nebo si to alespoň myslíte. Ale pak zde strávíte první noc a slyšíte houkat sovy. Vylezete před chalupu, dáte si svou porci kofeinu bez kompromisu, uždibujete frgál, a už vás dostaly lesy, potoky a klid.
„Vlastně prodáváme ten pocit, jak by mohl vypadat život na chvíli tady,“ zamýšlí se Martin Bernátek. Místo luxusního horského escapismu jdete vytáhnout děti z potoka, kam je zavedly ratolesti majitelů, a během dlouhé cesty domů přemítáte, kdy to zažijete znovu.
Pocit, že tlak na výkon se začal pomalu rozpouštět, že jste chvíli jen sami se sebou a s jedním celým velkým frgálem v žaludku. „Hlavně šiřte dál dobré jméno Valašska,“ vzkazuje na rozloučenou Martin Bernátek, a vy mu přejete, aby si u něj kávu dal brzy i zdejší král.
