Jsou to smutná čísla. Třináct tisíc rodin v zemi má těžce nemocné dítě. Nebo, chcete-li, každý 95. rodič vychovává dítě s životu ohrožující nemocí. Statistiky jsou neúprosné a o péči o umírající děti se ve společnosti příliš nemluví. Bořit tabu a hlavně nabídnout pomoc, to je poslání, pro které se rozhodli manželé Ondřej a Katarína Vlčkovi.
Založili nadaci, která tyto rodiny podporuje a pomáhá jim. Před třemi lety pro ten účel koupili zchátralou usedlost Cibulka s historií sahající až do 14. století a z ruiny začali budovat Centrum dětské komplexní péče s paliativním přístupem.
Do nadace vložili zpočátku aktiva v hodnotě jedné a půl miliardy korun, která pocházejí ze čtvrt století dlouhého působení Ondřeje Vlčka coby CEO v Avastu, nyní Genu. Peníze jdou na podporu dětské paliativní péče napříč několika obory.
„Podpořili jsme zhruba čtyřicet organizací, kam putovaly na více než stovku programů vyšší desítky milionů korun. Naší vizí je dostat Českou republiku na světovou špičku v rámci dětské paliativní péče. K tomu je potřeba vzdělávat i odborníky a dostávat toto téma na vysoké školy,“ prohlásil Ondřej Vlček na Forbes galavečeru největších rodinných firem v zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou.
Pro rodiny je důležitá každá chvilka, kterou s těžce a nevyléčitelně nemocným dítětem stráví. A záleží na ní i nadaci, což je ostatně jejím mottem.
„Nejde jen o děti, které mají zkrácený čas na tomto světě, ale i o ty, které se roky potýkají se zatím neléčitelnou nemocí a jsou v ohrožení života vlastně po celou dobu. Paliativní péče má pomoci co nejvíce zkvalitnit jejich život, aby ty chvíle byly co nejlepší. Právě proto, že jejich čas je limitovaný a jejich stav se často zhoršuje. Každá minuta, každá hodina se počítá a je důležitá,“ vysvětlila Katarína Vlčková.
Ví, o čem mluví. Jako primářka v mobilním hospici Cesta domů se denně setkává s lidmi v závěru života. A než vznikla jejich nadace, založili zhruba před deseti lety organizaci Zlatá rybka, která plní přání vážně nemocným dětem a od svého vzniku už udělala radost 1100 z nich.
Nadace rodiny Vlčkových podporuje i samotné rodiče, se spuštěním nového centra počítá s tím, že jim nabídne také odlehčovací službu, aby si mohli na chvíli od náročné péče odpočinout a nabrat síly. Často totiž žijí v totální izolaci, kdy si procházejí sami náročným obdobím, ať už kvůli narušeným vztahům s blízkými, nebo zhoršené finanční situaci.
Cibulku chtějí Vlčkovi otevřít 22. října 2026, tedy na dvousté výročí úmrtí biskupa Leopolda Thun-Hohensteina. Právě za jeho života doznala usedlost největšího rozkvětu.
„Všichni nám říkají, že náš pětiletý plán je hodně ambiciozní, ale my stále doufáme, že to stihneme. Něco už je postavené, něco se ještě postavit musí. Záleží na mnoha aspektech, momentálně třeba bojujeme s úředníky na Praze 5, naopak památkáři nám vycházejí velmi vstříc, je vidět, že si uvědomují účel,“ podotkl Ondřej Vlček.
Za tři roky, kdy se do rekonstrukce pustili, se podle jeho ženy Kataríny také změnilo vnímání paliativní péče v České republice. Daleko více prostoru dostává v médiích, což se přenáší i na veřejnost. „Sousedé a lidé z blízkého okolí Cibulky nás všemožně podporují a fandí nám. Cítíme, že jsou z toho projektu nadšeni,“ zmínila.
Medializace navíc může k celému tématu přitáhnout i další byznysmeny a mecenáše. Nadace byla založena na perpetuálním modelu – peníze jsou uložené v jistině, která se dále investuje a z jejího výnosu jsou pak hrazeny nejrůznější programy. Konzervativním výnosem dělá jedna a půl miliardy zhruba 75 milionů ročně.
„Kdo chce přispět, může. Máme výzvy pro další potenciální dárce, které toto téma oslovilo. Peněz v paliativní péči nebude nikdy dost,“ uzavřel Ondřej Vlček.
