Ať už šlo o nedostatek čipů, polovodičů nebo papíru, poslední dva roky ukázaly, jak jsou některé globální dodavatelské řetězce křehké. V propojeném světě si je musejí obzvlášť hlídat největší světové společnosti, jejichž výkon závisí na desítkách tisíc různých dodavatelů.

Z několika kanceláří v nenápadné budově v centru Prahy jim s tím pomáhá firma Semantic Visions, která vyhledává hrozby, o nichž nadnárodní kolosy nemají ponětí. Například proto, že k nim dochází na opačném konci světa. Česká firma je však zaznamená jako první, jelikož v reálném čase monitoruje devadesát procent celosvětového zpravodajského obsahu a podrobně jej analyzuje.

Vzniká tak arzenál informací, za které jsou podnikatelé ochotni platit stovky tisíc korun měsíčně. Výčet téměř tří stovek zákazníků Semantic Visions obsahuje jména jako Bank of America, Boeing, Cisco, Microsoft nebo Toyota.

Technologie, kterou firma datového analytika Františka Vrabela k práci s velkými daty využívá, má však i další využití. Vyhledávač Seznam nebo americké ministerstvo zahraničí s její pomocí bojují proti dezinformacím na internetu.

Data pocházejí z obrovské databáze více než 3,5 miliardy článků z otevřených internetových zdrojů, jako jsou zpravodajské servery, blogy a stránky nejrůznějších úřadů a institucí. „Jde však hlavně o metadata, která kolem těchto článků vytváříme. Jsou to stovky miliard datových bodů a další biliony vztahů mezi těmito body. Právě toto ,rozpitvání‘ článků na důležité informační prvky v číselné podobě je to, co dělá naši databázi cennou,“ vysvětluje Vrabel.

Propracovaná datová struktura umožňuje, aby analytické procesy s pomocí umělé inteligence běžely automatizovaně. Semantic Visions se svými 45 zaměstnanci tak dokáže vytáhnout důležité informace ze zhruba 1,3 milionu textových zdrojů denně, ve dvanácti jazycích.

„Využíváme morfologii přirozeného jazyka, významy slov a mnoho dílčích kontextů,“ vyjmenovává Vrabel. Poslední jmenované jsou při filtraci obrovského množství dat obzvlášť důležité. Například při detekci hrozby válečného konfliktu je potřeba z analyzovaného zpravodajského obsahu vyřadit veškeré zmínky o válečných filmech nebo počítačových hrách.

„Pokud by tohle někdo dělal v klasickém vyhledávání přes klíčová slova, tak existuje hranice, za kterou se nedostane. Protože odfiltrovat třeba články o počítačových hrách, kde padá příliš mnoho slov souvisejících s válkou, je nesmírně náročné,“ uvádí Vrabel. 

Dodavatelské řetězce největších firem ohrožuje celá řada hrozeb. Semantic Visions je upozorňují na veškerá geopolitická, bezpečnostní, zdravotní či environmentální rizika. A také na přírodní katastrofy, průmyslové havárie nebo korupci. Ve svém hledáčku mají 7,5 milionu nejrůznějších dodavatelských společností, v jejichž okolí monitorují výskyt zmíněných problémů.

K tomu je potřeba obrovský výpočetní výkon. Pokud by firma nevyužívala cloudových služeb, potřebovala by ke svému provozu tisícovky serverů. V posledních letech však přechází na cloud čím dál víc. Zbylé stovky fyzických serverů má podle Vrabela uložené v „bezpečných zemích“ mimo Českou republiku.

Analytik Vrabel vybudoval Semantic Visions na základech své předchozí společnosti Newstin, která nepřežila dopady finanční krize z roku 2008. Nová společnost se rozjela v roce 2011 a značně jí pomohlo navázání spolupráce s německým softwarovým gigantem SAP, který dodává systémy k řízení firem. 

„Světové HDP je více než ze dvou třetin vytvářeno podniky, které řídí systémy SAP. Soustředili jsme se proto na spolupráci s nimi a detekci rizik v dodavatelských řetězcích,“ líčí Vrabel. Tyto činnosti nyní tvoří jádro byznysu Semantic Visions. 

Mezi zákazníky Semantic Visions není jediná česká firma, jsou pro ně příliš malé.

Kvůli spolupráci se SAPem, přes nějž firma distribuuje svá řešení, nechce Vrabel příliš komentovat, za kolik je Semantic Visions prodává.

„SAP postavil svůj produkt na základě našich dat a bez nás by nejel. Nemůžu zveřejňovat jeho cenovou politiku, jsme vázáni mlčenlivostí. Ale u velkých firem jde řádově o vyšší stovky tisíc korun měsíčně,“ uvádí. Obrat firmy se nyní blíží stovce milionů korun a zisky z posledních let reinvestovala do své expanze. V loňském roce téměř zdvojnásobila počet svých zaměstnanců.

Mezi zákazníky Semantic Visions však není ani jedna česká firma, jsou totiž příliš malé. Žádná tuzemská společnost podle Vrabela nemá svůj dodavatelský řetězec natolik široký, aby to pro ni dávalo smysl. „Děláme hlavně pro nadnárodní firmy, které mají desítky tisíc a často i přes sto tisíc dodavatelů, tím pádem nemáme ani jednoho zákazníka v České republice,“ říká Vrabel. 

Přestože peníze vydělává Semantic Visions hlavně detekce rizik v dodavatelských řetězcích, v posledních letech se firma angažuje i v řadě dalších projektů, souvisejících především s bojem s dezinformacemi. „Získali jsme velký grant od americké vlády a pracujeme pro jejich ministerstvo zahraničních věcí. Nabízíme své služby i nové české vládě, ale ta to zatím nereflektovala,“ líčí šéf firmy. 

V minulosti spolupracoval i s českým ministerstvem zdravotnictví, kterému pomáhal potírat dezinformace o covidu-19. Smlouvu však Semantic Visions začátkem loňského roku neprodloužila, což Vrabel zdůvodnil tím, že vláda na jejich doporučení nedala. S resortem zdravotnictví nicméně pak ještě chvíli spolupracoval po návratu Adama Vojtěcha do funkce.

Jeho firma je také jedním ze tří zdrojů, které pomáhají vyhledávači Seznamu označovat dezinformační servery varováním. Podobnou spolupráci by chtěl podnikatel v budoucnu navázat i s dalšími vyhledávači, přičemž jeho ultimátním cílem je Google. „Samozřejmě jde pouze o upozornění, přístup k těmto článkům se ve vyhledávačích nijak neblokuje, nejsme cenzoři,“ zdůrazňuje.

Dezinformace v online prostoru Semantic Visions vyhledává podobně jako rizika v dodavatelských řetězcích. Soustřeďuje se na jednotlivé narativy, které se u zpráv tohoto typu pravidelně objevují. Jejich společným rysem je i silný emotivní náboj, což mají rády jak algoritmy vyhledávačů, tak sociálních sítí, díky čemuž se takový obsah dostává k více lidem.

„My je pak upozorňujeme, aby si na to dávali pozor, aby ten obsah nezveličovali. Respektujeme svobodu slova, ale right to speech není right to reach (právo na svobodu slova není to samé jako právo mít na internetu dosah, pozn. redakce),“ vysvětluje Vrabel.

Semantic Visions se rovněž angažuje v spolku Nelež, který bojuje proti šíření dezinformací například tím, že upozorňuje soukromé firmy, aby na dezinformačních webech neinzerovaly. A podle Vrabela se mu to daří, prakticky všechny oslovené společnosti si na to dávají pozor.

Výsledkem tak podle něj je, že na českých dezinformačních webech se už objevují pouze „obskurní“ reklamy. Což vzhledem k jejich financování znamená zásadní překážku. Aktivity v boji s dezinformacemi však Semantic Visions nevydělávají a firma je musí dotovat ze svého.

„Postupně se to překlápí, brzy je už nebudeme muset dotovat. Ale ještě jsme daleko od toho, aby se nám vrátily peníze, které jsme do toho dlouhodobě nainvestovali. Nicméně nikdy jsme to nebrali jako byznysový projekt, ale jako společenskou odpovědnost,“ uzavírá Vrabel.