Není moc žen v byznysu, které by měly možnost z bezprostřední blízkosti sledovat dění na tokijské burze. Markéta Ohnišťová takovou příležitost dostala.
Při vstupu poradenské IT společnosti Monstarlab na burzu v Japonsku sledovala celý ceromoniál přímo na místě jako jediná zástupkyně něžného pohlaví z Evropy. „Člověk je zblblý z amerických filmů, kde se všichni překřikují, pobíhají. Ale Japonci takhle nefungují. Všechno má svůj řád a pořádek,“ říká mladá žena.
Společnost Monstarlab vznikla spojením tří startupů – amerického Fuzz Productions, evropkého Nodes a japonského Monstarlabu. V letech 2017–2019 se jejich fúzí vytvořila globální společnost pod jednou značkou, se sídlem v Tokiu. Od té doby probíhá postupná restrukturalizace a management se rozdělil na dva celky.
International markets funguje pro americký, britský, evropský a trh střední a jihovýchodní Asie. Japan plus zase pokrývá Japonsko, Vietnam, Čínu a Filipíny. Markéta začala v pražské pobočce pracovat před třemi lety, kdy se potkala s jejím zakladatelem Dominikem Hádlem.
Žen v podobných profesích a na takové vysoké pozici stále mnoho není. Co přesně ta vaše v Monstarlabu obnáší?
Dostala jsem na starost uvést v praxi ochranu osobních údajů či regulatoriku a také připravit společnost a její pobočky na certifikaci podle různých mezinárodních standardů na ochranu informací. A vzhledem k tomu, že moje vzdělání a předchozí zkušenosti jsou i z právnické branže, tak dohlížím rovněž na všechny uzavírané smlouvy.
Dnes mám tedy na starosti vedle compliance a ISO věcí i celé právní oddělení a k tomu veškeré kontrakty a právní záležitosti, kdy se například zakládají nové entity, probíhají akvizice nebo jiné změny v našich entitách. Vytvořila jsem GRC a Legal team, který má zatím i se mnou sedm členů, ale pomalu se rozrůstáme.
Dá se říci, že obsáhneme práci tak minimálně pěti oddělení, přičemž zastřešujeme entity ve všech našich dosavadních třinácti jurisdikcích. Do takzvaného senior leadershipu jsem se dostala loni na podzim jako jedna ze tří žen z celé společnosti, což je samozřejmě pořád spíše menšina, ale dobrý začátek.
To je asi hodně náročná práce?
Je, ale také záživná. Ostatně v naší firmě je normální, že sedíme na více židlích. Uvědomte si, že jsme spojili tři startupy z různých zemí a kontinentů, s různými historiemi i délkou životnosti. Ti lidé spolu musejí spolupracovat, přitom pocházejí z jiných kultur, mají jiné pracovní návyky a celkové vnímání priorit.
Takže z tohoto pohledu je to prostředí plné výzev, které vám nedovolí zakrnět, a kde se každý den něco naučíte. Na rozdíl od Japonska, kde je přesně daná hierarchie a nikdo nevybočuje, tak my v Evropě, Americe a na Blízkém východě stále skáčeme z jednoho na druhé.
Co je vlastně úkolem Monstarlabu?
Celá společnost nabízí zjednodušeně řečeno konzultačně technologické poradenství. Nemáme vlastní produkty ani software, které bychom prodávali nebo spravovali. Děláme customizované servisy a software vývoj pro klienty všeho charakteru.
Náš jediný zdroj je člověk a jeho dovednosti a na druhé straně stojí klient, který potřebuje vyvinout software, zoptimalizovat proces, zdokonalit technologie ve svém řešení, přemístit nebo třeba spravovat informace na cloudu. A my vše uděláme přímo na míru, podle jeho požadavků.
Poslední dobou hodně rozvíjíme i obor strategického poradenství – třeba když Ministerstvo zdravotnictví v Emirátech potřebuje navrhnout, jak bude vypadat dejme tomu Dubaj v roce 2030 z pohledu zdravotní péče. Tak náš tým vytvoří určitou vizi a strategii, jak k ní dojít.
Další sekcí je design aplikací a technologických řešení. A v neposlední řadě rozvíjíme i čtvrtý pilíř našich služeb, což jsou data. Od analytiky až k umělé inteligenci. Ty čtyři pilíře pokrýváme, ale ne skrze produkty, ale skrze lidi. Jde o model zakázek na míru v digitálním vývojářském a konzultačním světě.
A je možné vypíchnout, pro jaký sektor pracujete nejvíc?
Tak to se říci nedá. Pokrýváme všechna možná odvětví. To, co se nejvíce rozvíjí, je strategie. Všichni spekulují o tom, kde všude se dá technologie aplikovat. V Americe to jsou spíše menší projekty, retail a komerční platformy, nebo nejrůznější akce s univerzitami. Pracovali jsme ale i na projektu pro lepší diagnostiku krevních výsledků v postcovidové době.
Budoucnost vypadá silně automatizovaná, a třeba v Dubaji a Saúdské Arábii nás velmi často používají na rozvoj pokrokových technologií. Oni se tam toho nebojí, snaží se mít vše nej, pochopili, že ropa už není úplně všechno, a tak budují svět založený na jiných, revolučních principech.
Předpokládám, že jde hlavně o umělou inteligenci?
Ano, do budoucna se budeme zaměřovat primárně na ni a snaha je aplikovat ji úplně všude. Chcete tím ušetřit, zefektivnit práci a hlavně získat co nejvíce dat, která jsou to nejcennější. I pro nás je to hodně nové a musíme se v tom ještě dost učit. Už před pár lety jsem si říkala, že až se technologie dostanou do této fáze, bude to velký masakr.
Jak je dnes Monstarlab velký? Kolik pro něj pracuje lidí?
V pražské pobočce jsem začínala jako číslo devatenáct, dnes nás je přes šedesát. Když to vezmu za celý svět, tak celoskupinově nás je kolem 1500, z čehož v International markets pracuje o něco méně než polovina a zbytek lidí je v Japan plus.
Pojďme se přesunout k japonské burze. O vstup na ni společnost Monstarlab usilovala dlouho?
Ano, bylo to rozhodnutí, které padlo minimálně před třemi lety, že se bude kotovat na burze. Jen se čekalo na ideální moment, což když si prohlédneme poslední tři roky, tak se těžko takový moment v souvislosti s covidem a válkou hledá. Ale pro společnost to byl důležitý krok, byla to vize japonského CEO a zakladatele Hirokiho Inagawa.
Důvodem je přitáhnout investory, větší šance pro flexibilitu a rozvoj, vlastně tím otevřete společnost celému světu, což může znamenat větší přísun peněz, hlavně pokud chcete expandovat. V prvních dnech a týdnech vypadala naše situace na burze nadějně, teď je lehce horší, ale to je přirozený vývoj, vždy se to po vstupu začne trochu propadat.
A jakou hodnotu má akcie Monstarlabu dnes?
Něco přes 700 japonských jenů, což je kolem pěti dolarů za kus. Než jsme kotovali, udělali jsme takzvaný split akcie, což znamená, že se její hodnota proporcionálně rozdělí vůči nově příchozímu investorovi. Předtím měla cenu kolem tisícovky jenů, splitem jsme ji dostali na šestinu. Pak jsme na burze zaznamenali její 34procentní růst, teď jsme tak na dvaceti procentech poklesu.
Ale ještě nemůžeme dělat závěry, zda to půjde tím či oním směrem nebo zda to bude pokračovat dle finančních pozitivních predikcí. Tento rok je obecně příznivý, předpokládaný obrat pro celou skupinu Monstarlab Holdings je přes 17,440 milionu jenů, což značí zhruba dvaadvacetiprocentní růst ve srovnání se skutečností z roku 2022.
A jak jste se na burzu dostala vy?
Odpovím trochu zeširoka. Věnuji se triatlonu a původně jsem měla jet na soustředění na Kanárské ostrovy. Dva týdny předtím mi volal Hiroki, že by mě rád pozval na ceremoniál na otevírání tokijské burzy při našem vstupu na ni. Ale já jak jsem takový ten poblázněný sportovec, tak mu říkám, že musím být v té době na Kanárech.
Až pak mi došlo, že je to dost významný moment a unikátní příležitost, takže jsem burzu vzala jako prioritu a triatlon musel ustoupit. Nevěděla jsem, co od toho očekávat, mohlo být pozvaných maximálně třicet lidí z celé společnosti. Z International markets nás tam letělo pět a mezi nimi já jako jediná evropská žena.
A splnilo to vaše očekávání?
Myslela jsem, že to bude taková strohá a formální recepce, ale musím říci, že mě to mile překvapilo. Byli jsme přijati vysokým managementem enormně hezky, všichni nás znali, věděli o naší práci. Bylo to velmi vřelé. Hiroki je schopen navázat a udržovat si úzkou vazbu opravdu s každým z nás.
A jak probíhal samotný proces na burze? Moje představy jsou takové, že všude je plno lidí, všichni se překřikují, telefonují, pobíhají sem tam…
No, já jsem si to taky tak představovala, podle toho jak to tak člověk zná z amerických filmů. Ale v Japonsku to takhle nefunguje, byl to tichý proces, máte na všechno přesně určená místa, kudy můžete našlapovat, vše se řídí pokyny místního organizátora, včetně focení a zvonění na zvonec. Bylo to takové milé a úsměvné a člověk se tam cítil velmi příjemně, ač si můžete o Japonsku myslet, že je bez emocí.
Ale určitě v jejich firmách převažují muži, jsou tam společnosti, kde není žádná zástupkyně opačného pohlaví. Ani v té naší to není úplně ideální, v představenstvu jsou výhradně muži a jedna žena a v celé firmě není více než třetina žen. Ale jak už jsem říkala, pokrok se dá vidět rok od roku a naše společnost má rozhodně dveře otevřené pro všechny.
A víte, proč je ten poměr žen a mužů tak nevyvážený?
Musíte si uvědomit, že japonská kultura i ekonomika je uzavřenější, tím jak to je ostrovní stát, tak hraje roli už jen to, že jste cizinec, a pokud k tomu ještě žena, nesetkává se to zvláště u té starší generace s pochopením. Ti mladí už se na to dívají jinak, ale ani oni nechtějí příliš vybočovat. Takže i když mohou ženy cítit jisté příkoří, nakonec stejně poslechnou rodinu a se svým postavením se smíří. V tomhle jsme v Evropě a Amerikách o trochu dál.
Hodně nás dělí i jazyková bariéra. Japonsko bohužel, byť je globální velmoc, je ještě dost uzavřené v rámci nacionálního chování. Takže ani ti mladí pořádně nemluví anglicky. Ono stačí už jen to, že chápou některé věci jinak, a ještě když nemluvíte stejným jazykem, pak se ta míra nepochopení ještě prohlubuje, a o to je to občas složitější, ale rozhodně zábavnější.
