Filmový svět s napětím očekával velkolepou premiéru snímku Oppenheimer. A pražské diváky čekal unikátní zážitek.
Přáním režiséra Christophera Nolana je promítat jeho nejnovější dílo v sedmdesátimilimetrové kopii. V Evropě přání splnila celkem čtyři kina ze sítě IMAX. Tři najdete v Londýně, čtvrté pak na pražské Floře, kam se unikátní kopie dostala zásluhou distribuční společnosti CinemArt.
Co od filmu očekává zkušený producent Aleš Danielis? Jak probíhá cesta hollywoodského filmu na české stříbrné plátno? A vyplatí uvádět velkofilmy do kin i v létě?
Sedmdesátiletý matador působil dlouhá léta jako ředitel filmové distribuce v Bontonfilmu. V současnosti je profesorem na pražské FAMU a ředitelem programu CinemArtu, který v České republice zastupuje studia Universal a Paramount Pictures.
V případě Oppenheimera ale Danielis krotí očekávání. Jedná se podle něj o film s opravdu velkým fanouškovským jádrem, ale s rekordními tržbami jeho distributor nepočítá.
„Oppenheimer je mimořádný film. Má skvělé recenze, skvělé reakce. Bude to film, který je pro určitou skupinou lidí extrémně zajímavý. Na druhé straně si ale nebude porovnatelný, co do počtu diváků, třeba s Avatarem,“ vysvětluje Danielis.
Uvedení filmu podobného typu vyjde distribuční společnost na zhruba dva až dva a půl milionu korun. Ve filmech se navíc podle Danielise nelze nesplést.
„Kdyby tu byl někdo, kdo se ve filmech neplete, tak už vlastní půlku Hollywoodu,“ dodává s úsměvem. „Vsázet na úspěch filmu chce odvahu. Ale s mírou.“
Distributor zajišťuje logistiku a především marketing. Aby se dalo mluvit o černých číslech, na hollywoodský film Oppenheimeromých parametrů musí do kina přijít pár set tisíc diváků. Z čistého zisku ze vstupenek distributorovi připadne v průměru pětačtyřicet procent.
K filmům se dostává distribuční společnost zpravidla třemi cestami. Nezávislé filmy řeší skrze licenční smlouvy, například v rámci určitého teritoria.
„Pro nákup nezávislého filmu je v naší společnosti velice intenzivní osobní přístup. Prostě se nám musí líbit, musíme do toho chtít jít. Musí odrážet naší filozofii,“ popisuje praxi Danielis.
Druhým způsobem zastoupení je lokální tvorba, závisející na vztazích mezi distributorem a producentem. Často taková smlouva vzniká během tvorby snímku, což usnadňuje přípravu originálních propagačních materiálů.
Třetím případem je spolupráce s velkými světovými studii. Ze smluv pak vyplývá odpovědnost distributora za uvedení velkofilmů daných studií do kin, jak je to i v případě Oppenheimera.
CinemArt během roku v kinech uvede v průměru zhruba čtyřicet filmů. Kromě děl, která společnost uvádí v zastoupení hollywoodských studií, je zbytek repertoáru otázkou hledání a pečlivého výběru. Někdy však ani dobrý odhad kinům nepomůže.
V návštěvnosti evropských kin jsme byli loni druzí po Dánsku.
„Poslední rok před pandemií byl nejúspěšnějším rokem za existenci České republiky. A proto byl u nás pád poměrně výraznější,“ vzpomíná Danielis na nástup pandemie.
„Na druhé straně Evropská unie oficiálně vyhodnocovala situaci kin za rok 2022 ve vztahu k průměru mezi lety 2017 a 2019. A v této situaci jsme v loňském roce obstáli jako druhá nejlepší země po Dánsku,“ pochvaluje si.
Návštěvnost kin vzrostla na jedenaosmdesát procent oproti období před covidem, což je pro distributory známkou, že lidé se do kin vracejí. Od roku 2012 do roku 2019 návštěvnost pravidelně stoupala a kina zažívala zlaté časy i navzdory stoupající oblibě streamovacích platforem.
Vývoj tržeb českých kin v miliardách korun | Zdroj: Unie filmových distributorů
Jak moc vlastně Netflix nebo HBO tržby kin ohrožují? „Pro kino je silnou výhodou sociální kontakt. Jsou typy filmů, které je velice efektivní s někým sdílet,“ připomíná Danielis.
„U komedií například existují průzkumy, měřící délku smíchu lidí – a v kině se společně diváci smějí déle. Je pochopitelně jasné, že stejně jako kinům výrazně odebral diváky vznik televize, tak i streaming zájem o kina u některých sociálních skupin omezí,“ připouští.
Ve prospěch kin ale argumentuje zajímavým postřehem: doma věnujeme hodně času výběru filmu, který ani tak nemusí vždy uspokojit svá očekávání. A jakkoli nás film může zklamat i v kině, většinou je požitek z něj větší nejen kvůli velkému plátnu a kvalitnímu zvuku, ale hlavně díky zmíněné společné radosti, pokračující i cestou z kina.
„Myslím si, že budoucnost kin je stále silná. Některé velké produkční společnosti, tlačící na co nejkratší rozestupy mezi uvedením do kin a na streamovací platformy, v současnosti rozestup i prodlužují – vidí, že zájem o kina je velký. Před covidem byl odstup až zbytečně dlouhý, teď se to stabilizovalo,“ přibližuje Danielis.
Větším problémem podle něj bývalo obzvlášť v České republice pirátství. Díky větší dostupnosti streamovacích platforem je však dlouhodobě na ústupu. A jak je to s návštěvností letos?
„Oproti roku 2022 jsme za první pololetí nepatrně níž v počtu diváku a nepatrně výš v tržbách. Myslím teď celý trh. Rozhodně se tedy nedá říct, že by se do kin přestalo chodit, ale pořád jsme na úrovni o polovinu výš než na počátku tohoto tisíciletí,“ dává Danielis čísla do kontextu.
Kina mají i letos divákům rozhodně co promítat. Kromě Oppenheimera a Barbie se ředitel programu CinemArtu těší na Zabijáky rozkvetlého měsíce od legendárního režiséra Martina Scorceseho či na český film Bratři, zobrazující kontroverzní boj bratří Mašínů proti komunistické totalitě.
Jak hodnotí aktuální fenomén „Barbieheimer“, kdy proti sobě v kinech stojí dva potenciální hity výrazně odlišného stylu a vyznění?
„Největší sítě kin prodávají společný lístek na promítání obou filmů. Některá kina to dokonce uskuteční i tady. Dva velké filmy velmi rozdílného charakteru by měly znamenat výraznější zájem diváků o kino jako takové,“ slibuje si Danielis.
Kreativa v marketingu je přitom neomezená. „Hledáme společné cesty nejen s evropským vedením zastupovaného studia, ale i s kolegy v okolních zemích. Ta spolupráce je poměrně tvůrčí, není předem nalinkovaná. Je to velmi zajímavý a napínavý proces,“ popisuje.
Marketing je ale v konečném důsledku jen jedním z faktorů, který návštěvnost kin zvyšuje. Rozhoduje například i roční období. Velká americká studia uvádějí své největší produkce právě uprostřed léta, kde mají letní premiéry kinohitů svou tradici, ale jak je tomu u nás?
„U nás bývá nejhorší období duben a září. Červenec je většinou horší než srpen, který je ale v návštěvnosti jeden z nejlepších měsíců vůbec. Zpravidla silné období zažíváme na podzim a na přelomu roku, ale vždy záleží na filmové nabídce, která může trendy značně ovlivnit,“ zdůrazňuje Danielis.
Jaký snímek pro něj byl v posledních letech největším překvapením? „Rozhodně jsme nečekali čísla, kterých dosáhl nový Top Gun. To byl naprosto mimořádný úspěch,“ vzpomíná na loňský megahit s Tomem Cruisem. Velmi příjemně překvapil také animovaný Kocour v botách.
„V současné době je to druhý nejúspěšnější film letošního roku, a přitom měl premiéru v listopadu minulého roku,“ uzavírá Danielis.
