Největší módní událost letošního roku se dost možná neodehrála na přehlídkových molech fashion weeků, ale za zavřenými dveřmi obývacích pokojů, kam jsme se před pandemickým světem skryli. V té době začínající návrhář Otakar Šenkýř založil značku, která se pro českou módní scénu rázem stala závislostí.
Virulent, jak svůj brand nazval, je esencí pandemického odívání: pohodlné teplákové soupravy tak krásné, že se v nich nebudete stydět ani na nedělní oběd.
Samotný název Virulent můžeme volně přeložit jako nakažlivý, v dobrém slova smyslu. „Virulent vznikl v době, kdy se celý svět zastavil a nikdo neřešil nic jiného než covid. Odtud vlastně pochází myšlenka celého brandu i jeho název,“ říká Šenkýř.
Foto Archiv Otakara Šenkýře
„Ten si můžeme ze slangové angličtiny přeložit jako nakažlivý a to mi ve vztahu k módě a aktuální situaci ve světě přišlo geniální. Chtěl jsem vytvořit oblečení, které lidi nebudou chtít sundat,“ popisuje koncept značky absolvent Institutu módní tvorby. Identitu značky doplňuje slogan „my fashion infection“, v překladu moje módní nákaza.
Jde o skutečně nakažlivou módu. Už po prvním skromném příspěvku na Otakarově soukromém profilu se strhla lavina objednávek, jen za první měsíc od spuštění prodal Virulent na dvě stě kompletů. „Těch prvních dvě stě kusů jsem šil sám se svojí švadlenou, po nocích a ve sklepě, který jsem narychlo sehnal, abych měl tolik objednávek vůbec odkud posílat,“ vzpomíná na hektické začátky mladý návrhář.
„Dokonce mě samy kontaktovaly některé známé osobnosti a pomohly mi brand dostat do povědomí,“ dodává. Minimalistickou soupravu tak oblékl Tomáš Třeštík nebo Emma Smetana. Dnes téměř neprojdete nejstylovější pražskou čtvrtí, aniž byste módní kousek od Virulentu alespoň nezahlédli.
Teplákovku chce najednou každý. A ne jen tak ledajakou. Takovou, která vychází z potřeby doby a je vyrobená v Česku. Prostě Virulent.
V tomhle jediném slově se skrývá všechno, co od pandemické a postpandemické módy očekáváme: bezpečí, komfort, hebkost luxusu, a ještě něco navíc – pocit, že je o nás postaráno. Jako v bavlnce. A to doslova – pohodlné soupravy šije návrhář z přírodní bavlny.
Každý
výrobek je navíc ručně vyžehlený, zavázaný stuhou a zabalený na míru každému
zákazníkovi. „Mým cílem bylo vytvořit značku s přidanou hodnotou, nakazit
zákazníka nejen módou, ale i emocemi. Proto si každý může zvolit vůni a emoci,
se kterou mu balík přijde,“ popisuje svůj neotřelý nápad zakladatel Virulentu.
„Myslím, že všechny tyhle detaily hrají obrovskou roli,“ doplňuje.
Balíček od Virulentu je proto až po okraj naplněný půvabnou elegancí, na jeho rozbalování si vyhraďte klidně celý večer. Jde o oslavu komfortu, ceremoniál, který vzdává hold tomu, co je ještě dobré – poctivému českému řemeslu.
Samotná souprava je navíc podle designéra uniforma pro ospalá nedělní rána i dny, ve kterých chcete dobýt svět. „Chtěl jsem vytvořit pohodlné oblečení, ve kterém se lidi budou cítit komfortně a zároveň sexy a stylově. I díky pandemii už tepláky nenosíme, jenom když si jdeme zaběhat, ale jako běžný outfit. A tohle byla moje první myšlenka: tepláková souprava, ve které žena odpočívá na gauči, a pak si k ní jen vezme podpatky nebo kabát a vyrazí v ní na schůzku,“ říká Otakar Šenkýř.
„Zadat zakázku do obří fabriky, která by mi přes noc vyplivla tisíc kusů, nechci. Cítím, že lidé si toho řemesla váží,“ odpovídá Otakar na otázku, jestli je pro obrovský zájem v plánu velkovýroba.
Do karet mladému designérovi hraje nejen studium na Institutu módní tvorby Kláry Haunerové, ale i předchozí zkušenosti s grafikou, focením nebo provozem e-shopu. „Navíc mám kolem sebe spoustu skvělých šikovných lidí, kteří jsou jedničky ve svém oboru a kteří mi vždycky přišli pomoct,“ říká návrhář.
„Teď
bude Virulent zažívat své první Vánoce a vůbec nevím, co od nich očekávat. Snad
jsem připravený. To se teprve dozvíme,“ směje se návrhář, kterému se s příchodem
zimy znovu kupí čím dál více objednávek.
