skip to main content
Cover rozhovor

Rád si kladu velké cíle a posouvám se dopředu, říká Václav Staněk z Vasky

4 minuty čtení

Pražské Příkopy jsou za normálních okolností jedna z nejfrekventovanějších pražských tříd. Koronavirová pandemie velikost davů sice na téhle rušné ulici výrazně snížila, ovšem jenom dočasně, a i tak to tady loni žilo a stále žije. Mimo jiné nově v prostorách, kde dlouhé roky sídlila mezinárodní obuvnická síť Salamander, od loňského léta najdete boty jediné značky: Vasky.

Zabydlet se na téhle adrese je signál, že se vám daří a že to s byznysem myslíte vážně. A Václav Staněk, zakladatel a majitel Vasky, to vážně myslí. Bývalý vrcholový sportovec a dorostenecký mistr republiky v běhu na 800 metrů má ze sportu vytrénovanou disciplínu i výdrž.

Související vydání

Růst své firmy má narýsovaný a vymyšlený a krok za krokem se ideu nové obuvnické rakety ze Zlína snaží naplnit. Jen za loňský rok Vasky přidalo 300 procent v obratu, který tak přesáhne 130 milionů korun. A plány má třiadvacetiletý podnikatel ještě násobně vyšší, protože jak sám říká: „Pro svoje podnikání nevidím strop.“

Václav Staněk je cover tváří únorového vydání Forbesu, kde s ním najdete velký rozhovor. Tady přinášíme alespoň malou ochutnávku. 

Reklama

Když jsme spolu vloni hovořili naposledy, říkal jste, že to u Vasky vypadá na rekordní výsledky. Jak ten loňský rok nakonec dopadl?

Auditované výsledky ještě nemáme, ale oproti roku 2019, který jsme uzavřeli s obratem 35 milionů korun, odhadujeme, že za rok 2020 se budeme pohybovat kolem 130 milionů.

Čemu přičítáte tak skokový nárůst?

Těch aspektů je spousta. Zaprvé je to naší klientskou základnou, naši zákazníci si nás oblíbili a rádi se k nám vracejí. To by ale samozřejmě čtyřnásobný růst nevysvětlilo. Další faktor jsou nové kolekce, rozšíření naší cílovky a pak určitě naše marketingová strategie. A samozřejmě se neustále posouvá celý náš tým. Jsme zkušenější a snažíme se kumulovat naše know-how.

Kdo je vaše nová cílová skupina?

V loňském roce jsme udělali kampaň na Hithitu, čímž jsme launchovali naše tenisky a snažili se oslovit mladší klienty. A povědomí o značce se snažíme pořád rozšiřovat, viz třeba naše prodejna na Příkopech, kolem které denně projdou tisíce lidí.

Jádro našeho byznysu jsou samozřejmě pořád boty, farmářky na zimu a polobotky na léto, ale vloni jsme přišli vedle tenisek a třeba pantoflí i s kabelkami a oblečením a v rozšiřování sortimentu chceme nadále pokračovat.

Kdybyste měl značku Vasky charakterizovat, jak byste ji popsal?

Vasky je značka kvalitní kožené obuvi vyráběné v České republice.

A nestáváte se z obuvnické značky spíš lifestylovým brandem, když do vašeho portfolia přibylo i oblečení?
Boty jsou jádro našeho byznysu a chceme si to tak uchovat i do budoucna, i když budeme nabízet také další věci. Konkrétně třeba to oblečení vzniklo v kolaboraci s tradiční českou rodinnou značkou Kama, takže jsme se toho nebáli. Věděli jsme, že nám to dává smysl produktově, brandově i z pohledu našich hodnot. 

Reklama

Vasky není zdaleka jediný byznysový projekt, kterému se věnujete. Jste spolumajitelem marketingové agentury Inhubo, podíl máte taky ve výrobci batohů Bagind, nábytkářském Wudersu, a investoval jste i do výroby prádla Paon…

Je to tak. Inhubu, který se stará o marketing všech našich firem i externích klientů, věnuju docela velkou část svého času. Nově do něj se třicetiprocentním podílem vstoupila agentura WMC/Grey a od 1. února jsme se přestěhovali do nových prostor v Holešovicích, kde mají sídlo. Od našeho spojení si slibujeme, že se Inhubo bude víc soustřeďovat na externí značky, a WMC/Grey od nás naopak očekává, že do jejich byznysu vneseme osvěžení a trochu mladického nadšení.

Jak tahle skupina firem vznikla a budujete ji vyloženě koncepčně?

Začali jsme s Vasky ve fashion segmentu, pak přišel Bagind, jehož příběh je víc spojený s mým společníkem Lukášem Matějčkem než se mnou. Další byl hodonínský Wuders, kde jsme se klukama potkali, když nám měli vybavit nábytkem naši první prodejnu ve Zlíně v roce 2017. Sedli jsme si, chemie zafungovala a po dokončení projektu jsme si řekli, že bych jim mohl pomoct posunout to z živnostenských začátků k větší firmě. Plácli jsme si a za dva týdny jsme zakládali společnost.

Podle čeho si vybíráte projekty, do nichž se zapojíte?

Firmy, které zakládám nebo do nichž investuju, musejí vyznávat určité hodnoty. Důležitá je pro mě férovost a udržitelnost, o nichž jsme už mluvili. A pak je to osobnost zakladatelů. Musím v nich vidět nadšení a sílu, že to chtějí posouvat dál.

Co vás žene dopředu? Peníze, úspěch, něco jiného?

V tom mám jasno, u mě je to odjakživa posun. Už jako dítě jsem chtěl mít vždycky něco, v čem jsem opravdu dobrý a kde se posouvám kupředu. Začalo to fotbalem v dětství, pak přišla škola, kde jsem se snažil vynikat a byl jsem vlastně šprt až do chvíle, kdy jsem objevil atletiku a změnily se mi priority.

V atletice to bylo jednoduché – tam prostě pořád zkracujete čas, za který něco uběhnete. A když se zlepšujete, posouváte se na vyšší a vyšší závody. Já jsem ale nikdy neběhal proto, abych vyhrál závod, ale právě proto, abych zaběhl zase o něco lepší čas. Na závodech to běžně funguje tak, že všichni začnou zvolna, než se najde jeden, který vyrazí dopředu a vyhraje to. Já jsem ale vždycky rovnou vypálil a buď jsem na to měl, nebo ne.

Běžeckou kariéru vám ale v osmnácti letech přerušila cukrovka…

To je sice pravda, ale už když jsem běhal, věděl jsem, že mě atletika neuživí do konce života. Samozřejmě se můžete po konci kariéry stát trenérem, ale to mě nelákalo. Tak jsem přemýšlel, co dál, a podnikání se mi jevilo jako dobrá možnost, protože tam se můžete posouvat neomezeně. A posouvání Vasky a našich dalších projektů beru jako měřítko toho, jak se posouvám já sám. 

A měřítkem úspěchu v podnikání jsou peníze?

Do určité míry ano, ale pro mě třeba za loňský rok není zásadní ten samotný finanční obrat jako spíš to, že jsme díky penězům mohli vyvinout nové kolekce, otevřít prodejnu na Příkopech, dostat naši reklamu do televize a tak dále. Já odjakživa rád věci maximalizuju a dosahuju náročných věcí, proto si stavím velké cíle. I když jich třeba nakonec nedosáhneme na 100 procent, cestou k nim se posuneme mnohem víc, než kdybychom usilovali jen o něco menšího.

Jak se hodně mladý člověk, zvlášť sportovec zvyklý podávat vrcholové výkony, vypořádá se zjištěním, že má nemoc, která ho bude ovlivňovat do konce života?

Já zastávám názor, že všechno, co se děje, se dít má. Když jsem se v osmnácti dozvěděl, že tu cukrovku mám, vyhrkla mi slzička, ale byla to poslední slzička. 

To zní hrozně nesentimentálně. Nebylo vám to vůbec líto?

A co bych měl dělat? Čtyři týdny se litovat? Uzdravilo by mě to? Ne. Tak jsem přečetl asi šest knížek o diabetu a pak jsem se dal na ketodietu, protože mi vyšla jako nejlepší způsob, jak své tělo při cukrovce udržovat. Jsem samozřejmě emotivní jako každý jiný, ale cukrovka je onemocnění, které je nevratné.

Proto jsem se spíš snažil najít způsoby, jak se s ní sžít. Přistupuju k věcem tak, jak jsou, a taky mám představu, jak by věci měly být, a za tou představou si jdu. Od svých třinácti let si formuju myšlení určitým způsobem. Na spoustu otázek, které si lidi běžně kladou, nehledám odpovědi. 

Celý rozhovor s Václavem Staňkem si můžete přečíst v aktuálním, únorovém vydání Forbesu.

Reklama
Reklama