S leadershipem radí padesáti CEOs globálních společností jako Ford, Amazon, Bank of America nebo FedEx. John Mattone představuje světovou špičku v exekutivních rozvojových programech a během své kariéry pracoval mimo jiné se Stevem Jobsem nebo Rogerem Enricem z PepsiCo. A když přijel minulý týden do Prahy, byl to právě Forbes, komu Mattone poskytl exkluzivní rozhovor.
Kvůli čemu vás Steve Jobs oslovil?
Bylo to v roce 2010, rok předtím, než zemřel. Vtipné je, že se ke mně dostal přes mou první knihu, kterou jsem napsal v roce 1996. Ten největší technolog si vzal tužku a papír a udělal si test, který v ní byl a který jsem vytvořil. A protože se mu nelíbil výsledek, druhý den mi z Applu zavolali.
Proč se mu výsledek nelíbil?
V části, ve které testujete svou kreativitu, dosáhl 99 procent – měl vyšší skóre než skoro všichni ostatní. Tak vysoký výsledek ale zároveň ukazuje to, že nejste člověk, který umí dobře spolupracovat s ostatními, jste individualističtí, možná někdy až příliš uzavření sami do sebe, a když s ostatními nesouhlasíte, jednoduše odejdete z místnosti. A tuto svou stránku se mnou chtěl řešit.
Proč to měl potřebu řešit, když věděl, že už mu příliš času nezbývá?
Scházeli jsme se několik měsíců vždy hodinu ráno u něho v kanceláři a řešili jsme jeho mezery. Potřeboval si zrekapitulovat svůj život jako manžela, otce a také lídra. Chtěl jít pořád dopředu, neustále věci zlepšovat a transformovat. Zároveň měl velké srdce, ale nevěděl, jak to ukázat a rozvíjet a jak jít lidem víc vstříc.
Řeší tohle většina CEOs? Že nejsou dostatečně citliví, neumějí se otevřít?
Chodí za mnou z různých důvodů. Řešíme buď konkrétní věc, jako například to, že potřebují zvýšit zisk ve firmě nebo že jim odcházejí lidé z týmu. Druhá možnost je, že se jen setkáme, pracujeme a čekáme, co najdeme. Je ale pravda, že z velké části řeším emoční inteligenci. To, že chtějí lépe vycházet s lidmi, lépe komunikovat, lépe prezentovat své nápady a být přesvědčiví.
Jak na tom s nimi pracujete?
Ať přijdou s jakýmkoli cílem, dám ho stranou, asi jako doktor. Řeknu, že chápu, s čím přišli a co chtějí řešit, ale že musíme napřed udělat hlubší analýzu. A začnu kopat hlouběji. Vycházím totiž z toho, že vnitřní pohání to venkovní. I když mě osloví s tím, že potřebují posílit to vnější, například strategické myšlení, věci dám do pohybu vždy jen tak, že nejdřív posílím to uvnitř.
Ale pozor, koučing zase není psychologie. Na konci mého koučingu, který většinou trvá tři až devět měsíců, by měl být konkrétní výsledek a zlepšení. Jdeme na to opravdu strategicky – diagnostikujeme problém, tomu přizpůsobíme práci, úkoly, vytvoříme individuální plán rozvoje a snažíme se posílit lídrovy silné vlastnosti. Mým a klientovým úspěchem jsou pak konkrétní výsledky jeho práce – že se zlepšila atmosféra na pracovišti, přestala fluktuace lidí nebo že firma začala vydělávat více peněz.
Takže emoční inteligence se dá naučit?
Rozhodně. Abyste se ale otevřeli, musíte si dovolit být zranitelní. A to není jednoduchý úkol, přimět daného lídra, aby analyzoval své nedostatky. Navíc v případě, kdy návrh na koučing nepřišel od něj, ale například z představenstva firmy. Důležité je si uvědomit, že pracovat sám na sobě a na své emoční inteligenci není slabost, ale naopak odvaha a klíč k vašemu růstu – a tedy i k růstu firmy. Ve většině případů si pak lídr, který se postaví před své lidi a odkryje karty, získá ještě větší respekt a tým to posílí.
Jaké vlastnosti má dobrý lídr?
Schopnost vést dobře společnost není jen jedna složka osobnosti, je to celková zralost a vyspělost. Vycházím z toho, že máme devět složek, které nás vnitřně pohánějí. Patří tam například vlídnost, altruismus, soucit, otevřenost, expresivnost, vášeň a tak dále. Ty by měly být v rovnováze. To znamená, že dobrý lídr je kreativní a inovativní, ale ne zahleděný sám do sebe, je analytický a soustřeďuje se na detaily, ale zase nesmí být nerozhodný, je vlídný, ale neměl by být přehnaně poslušný.
S tím souvisí empatie, kdy umíte dobře číst danou situaci a člověka, víte, že tohle můžete říct tomuto kolegovi, ale jinému zase ne. Právě to spousta lídrů neumí nebo necítí a zaseknou se na místě. Další věc je schopnost umět reagovat na změnu, umět se jí postavit, protože o tom leadership je. Když dostaneš padáka, co uděláš – zůstaneš ležet, nebo to začneš řešit? A tohle všechno se dá naučit, jen když se nebudete bát upřímně reflektovat sami sebe.
Steva Jobse také vyhodili z Applu, jak se tedy k vyhazovu postavit?
Není to nic jiného než zkušenost, která vás posune dál. Když se Steve Jobs do firmy vrátil, řekl, že úspěch Applu nemá co dělat s počítači, ale se zákazníky. Přesně to si po svém odvolání uvědomil a myslím si, že i díky tomu z Applu vybudoval společnost, jakou je dnes.
Když vás vyhodí z firmy, je to právě ten moment, kdy se stanete zranitelnými a reflektujete sami sebe, dostanete se ke svému jádru a potkáte se s tím, co byste měli v životě potkat. Chci tím říct, že je zkrátka přínosné dostat se i do situací, kdy se ptáte sami sebe, proč jste vlastně na světě, protože vás to posune dál.
Kdy
je ten správný čas najít si kouče?
Každý sportovec má kolem sebe tým koučů a moc dobře ví, z jak velké části stojí za jeho úspěchem. Ve světě byznysu to ale pořád neplatí. Jen zhruba 20 procent lidí ve vedoucích funkcích někdy pracovalo s koučem. Takže moje odpověď je kdykoli – pokud chcete být těmi nejlepšími. A to se netýká jen top lídrů, ale úplně všech.
